Skrytá čísla

Hidden Figures má skvěle střižený příběh o třech ženách, které i navzdory barvě pleti uspěli tam, kde by to nikdo nečekal – v NASA. Doba vesmírného závodu mezi USA a SSSR mě velmi zajímá, což by mělo v kombinaci s dojemným příběhem vytvořit dokonalou filmařinu, u níž by nebyl pochyb o Oscarových nominacích. Film sice v tomto ohledu působí velmi ambiciózně, herci předvádí skvělé výkony a celý film je i pěkný na pohled, jenže občas působí vážně uměle, přičemž si režisér Theodore Melfi zjevně některé věci přikrášluje, jen aby se zavděčil oscarové porotě. Vrcholem všeho je postava Jima Parsonse, která byla očividně přidána pouze proto, aby byl vykreslen model rasistického a předpojatého vědce. Je veliká škoda, že se z Hidden Figures nevykřesalo více. Potenciál a podhoubí pro skvělý film zde jsou. Takto to působí jen jako jakási "zaručená záplata" na minulé předávaní Oscarů, kde ocenění nedostal žádný režisér, herec či herečka tmavé pleti. „Here at NASA we all pee the same color.“ (09.02.2017)

Snímek vypráví o třech černošských hrdinkách pracujících pro NASA a zároveň se musejí vypořádat s rasovými překážkami tehdejší doby a těžkostmi na pracovišti. V rámci možností se podařilo poutavě cely příběh odvyprávět, i když se v podstatě nejedná o nikterak zajímavou zápletku a větší přínos za mě měly dobové reálie kolem vesmírného programu a jakým způsobem vše kolem fungovalo. Veškeru pozornost na sebe strhává postava Katherine a ostatní dvě hrdinky jsou spíše do počtu a nedostávají tolik prostoru. Řemeslně odvyprávěno životopisné drama, které však úplně nevytrhne ze sedadel, ale určitým pozitivem je fakt, že se film nesnaží tlačit na pilu v rasové otázce a cíleně se podbízet k zisku sošky.......7/10 (13.06.2017)

Klasický antirasistický kýč natočený podle všech pravidel, ale narozdíl od mnoha jiných nepůsobí odpudivým dojmem. Samozřejmě že tu máme pár černých holek, bez kterých by se americký kosmický program zhroutil, několik natvrdlých bělochů i bělošek s hlavou plnou předsudků a nakonec dojde i na plamenné promluvy, po kterých odpovědné hlavy prohlédnou (toalety, soud), ale všechno to působí spíš naivně mile, než aby to rozčilovalo. To je dáno i tím, že režie si udržuje určitý nadhled a své si k tomu řekl i trojlístek Henson-Spencer-Monaé. Ke castingu mám vlastně jen jednu výhradu a totiž obsazení Jima Parsonse. Ono obsadit ho do role jednoho z čelních pracovníků NASA mohlo vypadat jako výborný nápad, ale pořád je to Sheldon a tím zůstal i tady. Na jedno podívání OK, ale nominace na Oscara je pochopitelně úplně mimo. 60% (29.03.2018)

Hollywoodsky hodně přičísnuté a hodně zjemněné, aby zaoceánská srdíčka zteplala ještě víc než obvykle. Ta černošská obzvlášť. Je to tak trochu pásová výroba, ve které se hodně myslí na vytahování kapesníků a široké úsměvy všech utiskovaných, kteří se na plátně objeví. Jenže celé je to uhnětené zatraceně zručně. Historická lekce o tom, kterak ve Spojených státech bojovali i na počátku 60. let s dvojím metrem a kterak měli v NASA vytrvalé a hlavně chytré hlavy, které dostaly sympaťáka astronauta na oběžnou dráhu. Tyhle hrdinské příběhy, kdy hlavní postava musí zdolávat překážky a nakonec na poslední chvíli udělá zcela zásadní věc, mě nikdy moc nebraly. Jenže tentokrát to sakra funguje. Lví podíl na tom mají tři černošské sympaťandy, které se musí v Národním úřadu pro letectví a kosmonautiku protloukat předsudky a překračovat klacky, které jim neustále někdo hází pod nohy. Takže okolo nich jsou kravaťáci, kteří jsou přesvědčení, že vědí, naopak chybí škola, která jedné z trojice dovolí studovat vysněné zaměření a naneštěstí schází i toaleta, která by byla pro všechny. S křídou v ruce nebo s nápady na rozjetí obřího počítače to však jde dámám náramně. A ač to na první dojem vypadá jako kalkul, musím uznat, že tvůrci přistoupili k látce s velkou pokorou. A ač je to mnohdy na hraně i za ní, pořád je to tak nějak snesitelné. I když za tím vytahováním kapesníků si stojím. Když se ovšem šlo do technických podrobností, ztratit se musel každý. PS: Janelle Monáe si začínám víc všímat. 70% (07.03.2017)

„Viem, že aj keď tomu neveríte, ja proti vám nič nemám.“ – „Verím, že tomu veríte.“ Prišlo, odišlo, neublížilo... nenadchlo. Pokope sa tu stretla fakt dobrá partia hercov. Mužských. Sympaťáci Kevin Costner, Aldis Hodge, Glen Powell, Mareshal Ali a Jim Parsons z Teórie veľkého tresku (no dobre, ten veľký sympaťák nie je). No a to je asi problém, pretože tento film mal byť o troch ženských postavách. Muži ma ale zaujali oveľa viac. Navyše, ústredné babské trio vlastne nie je trio. Dve z nich sú pre dej dosť zbytočné. Hlavná je len jedna z nich a aj tá je riadne nesympatická (Taraji P. Henson). Takže sorry, ale za mňa víťazia chlapi. Nezaujal ma ani rasistický presah, ktorý len raz za čas zatne do živého (etuda s WC). Inak fajn retro atmosféra a tie dve hodiny mi celkom rýchlo ubehli. Ale druhý raz to vidieť nechcem, netúžim a ani nepotrebujem. Povedal by som, že ak vás fascinuje história dobývania vesmíru, môžete si pridať aj štvrtú *. Ale mne sa zdá, že tu ide skôr o históriu rasizmu, než o históriu dobývania kozmu. (20.10.2017)