Skrytá čísla

Americký boj o dobývání vesmíru je poutavé téma a vznikla na něj celá řada méně či více zajímavých filmů. V tomto případě se film nezaměřuje přímo na astronauty, ale na lidi "dole". V tomto případě na trio afroameričanek, které se díky své píli a geniálním mozkům sice dostali k NASA, ale nebojují jen o životy amerických astronautů, ale i s rasismem, který právě v té době jel na plné obrátky. Je vidět, že se film snaží být něčím větším, ale ve výsledku je pouze obyčejným příběhem o neobyčejných a silných žen, který je určen pro televizi než pro velké plátno. (04.01.2018)

Hidden Figures má skvěle střižený příběh o třech ženách, které i navzdory barvě pleti uspěli tam, kde by to nikdo nečekal – v NASA. Doba vesmírného závodu mezi USA a SSSR mě velmi zajímá, což by mělo v kombinaci s dojemným příběhem vytvořit dokonalou filmařinu, u níž by nebyl pochyb o Oscarových nominacích. Film sice v tomto ohledu působí velmi ambiciózně, herci předvádí skvělé výkony a celý film je i pěkný na pohled, jenže občas působí vážně uměle, přičemž si režisér Theodore Melfi zjevně některé věci přikrášluje, jen aby se zavděčil oscarové porotě. Vrcholem všeho je postava Jima Parsonse, která byla očividně přidána pouze proto, aby byl vykreslen model rasistického a předpojatého vědce. Je veliká škoda, že se z Hidden Figures nevykřesalo více. Potenciál a podhoubí pro skvělý film zde jsou. Takto to působí jen jako jakási "zaručená záplata" na minulé předávaní Oscarů, kde ocenění nedostal žádný režisér, herec či herečka tmavé pleti. „Here at NASA we all pee the same color.“ (09.02.2017)

Nelze snad najít vhodnější film pro americkou akademii, chybí tomu snad ještě nějakou oslavu americké účasti v nějaké válce, byť vlastně se film dotýká té studené. Máme tady oslavu toho, jak jsou USA úžasné, jak v něm žijí chytří, vzdělaní a talentovaní lidé, kteří musí přece být chytřejší, vzdělanější a talentovanější než ti "zlí Rusové". A samozřejmě se všem po loňsku hodí do krámu, že je pozornost upřena na utlačované a segregované černošky, které na to mají více než bělošky a nemají prostor. Achichach, už jsem opravdu unavený ze všech těch klasických amerických schemat typických pro tento žánr - dokázal bych i se zavázanýma očima určit scénu, kdy se bude tleskat. A pro mě osobně má vždy mínus film, v němž se moc řeší mnou nenáviděná matematika a fyzika, takže jsem se kousal nudou vždy, když se zbytečně zacházelo do technických podrobností. Jedinou hvězdičku dávám za slušné herecké výkony všech hlavních a vedlejších představitelek - Jannelle jsem nepoznal, té to opravdu slušelo a líbil se mi i Kevin Costner, jenž si evidentně rád zahraje v každém snímku, jenž se nějak vztahuje k osobnosti JFK. A na závěr si neodpustím rýpnutí - nevidím jediný rozdíl ve výkonu Octavie Spencer a Kirsten Dunst. (26.02.2017)

Film vypráví příběh tří černošek, které pracují v NASA. Dostaly se tam jako nadějné matematičky, ale protože se příběh odehrává v 60. letech, každý si tam s nimi vytírá, ehm, podlahu. Každá z nich ale dostane šanci, kterou všechny chytnou za pačesy a nakonec - SPOILER - dostanou, po čem toužily. Je to krásná pohádka (prý podle skutečnosti) a mně se film fakt líbil. Nejen že mi sedlo herecké obsazení ("Sheldon Cooper"/Kirsten Dunst/Kevin Costner/Olivia Spencer), ale celá ta atmosféra 60. let v NASA, kdy se Amerika snaží pokořit Rusko a kdy lidé poprvé sahají po hvězdách... Wau, za sebe Skrytá čísla rozhodně doporučuju všema deseti. (07.08.2019)

Oscary 2016 v oceňovaných filmech rasismus neřešily ale během předávání se neřešilo nic jiného. Oscary 2017 mají půlku oceňovaných filmů na toto téma, tak doufám, že aspoň během předávání bude klid. V tomhle filmu se to hrotí docela dost, mnohem víc, než to bylo, dle svědectví samotné Katherin, v reálu. Postava Jima Parsonse je čistě fiktivní jen proto, aby tam byl archetyp rasistické machistické kreatury. Víc by se mi líbilo, kdyby toto téma tam bylo jaksi více mimochodem, že to patří k době. Mám pocit, že ve filmech odehrávajících se před rokem 1968 rasismus buď není řešen vůbec, nebo je to jenom o něm. Nepotřebuji Katherin oslavovat, protože je žena, nebo protože je "barevná", ale protože je ve svém oboru genius. Další dvě hlavní, ale spíše vlastně vedlejší, role jsou tak nějak do počtu a vůbec tam nemusely být. Jde jen o to ukázat všechny tři černošky, co v NASA něco dokázaly. Stačila by úplně ta Katherine. Také mě trošku mrzelo, že děj filmu končí tak nějak v půlce toho, co Katherine skutečně dokázala, protože ona dělala úplně všechno, Apollo 11 i 13 a nakonec i raketoplány. No nic. Každopádně hlavní téma, pionýrství kosmonautiky, je pro mě sázka na jistotu a v tomto směru mě film relativně uspokojil, i přes značné "umělecké" odlišnosti od reality. (09.02.2017)