Cesta zpátky

Několikrát mi napadlo, že se Krška pokoušel z Cupáka udělat českého Jamese Deana alias rebela bez příčiny a podle mého se to v tomto filmu aspoň částečně podařilo. Na rozdíl od jiných dobových filmů mi téměř nic nevadilo a vychutnala jsem si dobovou Prahu i mladé (a dobré) herce Cupáka, Vinkláře i Dítětovou. Jen Bohdalová, která vypadala jak od kolotoče, mě (už tradičně) štvala. (27.01.2014)

Pre mňa osobne príjemné prekvapenie. Čakal som, keď film bol vyrobený v 50tych rokoch, že bude plný strany a budovania , no opak bol pravdou. Mládež sa nudila, tak chceli mať pohyb!! Zaujímavý scenár, dobré herecké výkony, ale čo mňa zaujalo bola kamera. Takýto film by stratil svoje čaro , keby bol farebný... Vo filme ma zaujala aj herecká dvojica E.Cupák a J.Vinklář. Svoje postavy zahrali presvedčivo a ich posledná scéna v prístave bola dobrá, mala napätie , a vygradovala film. Je jasné, že to ináč nemohlo skončiť, ale to neriešim. Na 58 rok je to zaujímavý film, dávam mu 75%. (04.04.2013)

Václav Krška si byl nejjistější v adaptacích literatury a hudby 2. poloviny 19. století, Šrámek, Turgeněv a Smetana byli jeho autoři, svět 2. poloviny 50. let byl přeci už někde jinde, zdrsněl a romantičtí hrdinové existovali spíše ve světě zločinu než ve školních škamnách bouřících se anarchistických studentů. Cesta zpátky na mě zapůsobila jemnou poetikou všedního dne, kina, jazzu a náběhu k filmu noir. S tímto světem ale lépe souzněli Jiří Krejčík, Václav Gaier či Zdeněk Brynych. Je tedy škoda, že k dalším šrámkovským adaptacím a Jarním vodám se dostal až těsně před smrtí koncem 60. let (výjimkou byla patřičně temně syrová filmová verze prozy Šrámkovy souputnice z neumannovské olšanské skupiny Marie Majerové Kde řeky mají slunce z roku 1961). P. S. Ovšem takhle ukočírovaného Karla Högera ve prospěch celku jsem snad nikde jinde neviděl. (07.02.2013)

Cesta zpátky je plná herců slavných jmen, tehdy většinou mladých s rašícími vousy na bradách. Dokonce je tam jeden pár, který se posléze vzal a to paní Díťětová s panem Vinklářem. Jako kriminálka film naprosto nefunguje, spíše je to cosi na způsob Dostojevského Zločinu a trestu. Toho nejhodnějšího ze třech mladých kriminálníků nejvíce sžírají výčitky a posléze i skutečnost, že dívka jež mu poskytla azyl si o něm může myslet, že je špatný člověk. Mne na filmu zaujala noční honička na motorkách, kdy na těch namoklých kočičičích hlavách to muselo být docela nebezpečné natáčení  v té rychlosti, A ještě více mne zaujal ten dnes už zaniklý pobřežní svět paroplavby. Skladů, kolejových vleček, jeřábů, kotvících dýmajících šífů připravených vyrazit do Hamburku i odstavených starých parníků na kotvách sloužících jako nouzové ubytovny. Ten ve kterém spal Cupák si umím představit dnes jako naprosto parádní bydlení s krásnými odlesky vodní hladiny na stěnách pronikající do kajuty kulatými lodními okénky... Obsah opět nezklamal a nevykecal akorát to, jaké cigarety hoši kouřili a velikost jejich bot. Dávám za dvě ukradené stovky. * * (06.08.2021)

Lehce melodramatické a docela pěkné... 1) 30letý Pavel Kohout napsal docela zdařilý scénář bez extrémních prorežimových excesů. Hlavním padouchem je syn bývalého vykořisťovatele, co byste také čekali? 2) 28letý pěkný Josef Vinklář vrhal zasmušilé pohledy a 26letý Eduard Cupák se předvedl i v trenýrkách. 3) 58letý Václav Krška dal průchod svým tradičním sklonům k lyrické stylizaci, což předvedl na velmi působivých scénách z nočního života na pražském Václavském náměstí roku 1958. V pasážích obklopujících kino Blaník jsem také bloumal a do bufetu Koruna vedle nočního klubu Alhambra chodil. Ba co víc - karnevalové veselí u fontány s jazzovým hudebním doprovodem bych klidně přiřadil k souběžně vznikajícím prvním filmům francouzské nové vlny. 4) Závěrem kousek nezapomenutelného rozhovoru. Děvče vyzývá svého partnera, aby se šel udat na policii: Mám to ohlásit já nebo se ohlásíš sám? - Sám. - Dej mi čestné slovo. Já se tam zítra zeptám. No nekupte to... (07.02.2013)