Záře

Tohle je presne takovej ten typ filmu, kde nak zvlast nejde o pribeh, protoze co si budem nalhavat, tyhle biografie jsou na stejny brdo, vetsinou je krutak, pak nakej problem a je fuk jesli drogy, trestnej cin nebo magor a podobne a pak zas navrat na vrchol a v tom tenhle film nijak nevybocuje. Ale u takovejchhle filmu zalezi na par vecech - o kom to je, kdo je v hlavni roli a jaka je hudba. A samozrejme i nakej ten schopnej reziser. No rezie je v pohode, celkem svizna a navic film neni zadny nervydrasajici drama, ale je takovej pohodovej. A co se tyce tech trech veci. Postava, o ktere film vypravi, mi absolutne nic nerika a v podstate do konce filmu jsem si nebyl jistej, jesli to je podle skutecny postavy. Pak tu mame hudbu, sice tu mohlo bejt vic tech sol na klavir, ale na hudbu si prakticky nemuzu stezovat, skvela a svizna. No a pak hlavni role. Geoffrey Rush je jednim slovem buh. Ten celej film naprosto ozivil. Nerikam, ze ten typek, co ho hral jako malyho, je spatnej, to spis naopak, ale Geoffrey, no kurva, to byl masakr. Mluvi jak kdyz Donutil vysvetloval kadenci samopalu a v ty roli je proste naprosto genialni. Skutecne jeden z top magoru. Nicmene skoda, ze ve filmu se toho zas tak moc nedeje a ma to i par hluchejch momentu, takle jen hodne dobry 4*. (15.10.2007)

Klasický životopisný film o podivném géniovi, chtělo by se říct po přečtení obsahu... Jenže chyba lávky. Naštěstí! Záře je hned v několika ohledech neobvyklá podívaná. Zaujala mě hlavně tím odlišným nehollywoodským podáním příběhu - scénář mě nenutil mít automaticky soucit s hlavní postavou, nenabádal mě, abych nenáviděl Davidova otce, k ničemu mě nevedl, nepokoušel se ze mě ždímat slzy. Naopak nechal všechno na mém uvážení, ať si udělám vlastní obrázek a dívám se dál. Velmi osvěžující. Druhou neobvyklou věcí je výkon Geoffreyho Rushe. Ve filmu se dohromady objeví na nějakých čtyřicet minut, přesto hraje tak mistrovsky, že nemůže být pochyb, že právě jeho role je ta hlavní. Zkrátka září. No a v neposlední řadě nemůžu pominout režii, protože na scénu s Rachmaninovovým koncertem pravděpodobně nikdy nezapomenu. (11.07.2015)

Laska k muzice a hlavne pianu prostrednictvim Davidova (praven oceneny Geoffrey Rush) originalniho projevu dovadi dav k silenstvi, ale samotny autor techto libivych zvuku a melodii je od utlehlo mladi terorizovan otcovym neuveritelnym sobeckym vyderacstvim, ktere ma i fyzicke parametry, coz posleze nepomaha nasledkum, ktere se projevi horsici se psychickou kondici talentovaneho a jedinecneho Davida. 70% (31.03.2011)

Veľmi pôsobivý film, hlavne čo sa týka vizuálnej stránky a formálneho prevedenia. Kamera je neustále v pohybe a tých pár statických záberov využíva netradičnú perspektívu a uhol zobrazenia( podhľad, alebo záber zo zeme). Film predostiera niekoľko úsekov života nadaného klaviristu Dávida, ktorý vyrastal v tieni despotického otca, ktorý si jeho talent privlastnil a ktorý mu znemožnil žiť život obyčajného chalana, čo na ňom v dospelosti zanechalo následky. V tomto smere je film pekne vystavaný, hlavne vďaka skvelému Geoffrey Rushovi, ktorý si odniesol za svoj výkon odniesol Oscara za najlepší herecký výkon. Za zmienku stojí aj výkon Armin Mueller - Stahla ako jeho otca Petra. Ich vzájomná konfrontácia a vzťah boli hlavným ťahúňom filmu a zaslúžili sa o nejednu dramatickú- emotívne ladenú - scénu. Vrchol filmu pre mňa predstavoval Rachmaninov a následne Dávidovo zrútenie. Spôsob akým bola scéna spracovaná bola dôkazom režisérsko-strihovo-zvukovej invencie. Veľa pôsobivých scén, ktoré mali svoje miesto v celom príbehu a ktoré aj napriek niektorým menším zakopnutiam - polopatizmus a predvídateľný happyend, tvoria jeden s tých lepších životopisných filmov. Aj keď na to aby bolo emočné prepojenie filmu s divákom dokonalé, mi tam chýbala väčšia hĺbka v emotívne vyhrotených scénach, ale to je len taká malá banálna osobná pripomienka. (03.10.2011)

Divák cítí, že se skladba blíží do finále. Polodetaily Davidova obličeje zvyšují pocit napětí. Střih a za ním další. Klaviatura. Zpocené vlasy. Křečovitý prstoklad. Reflektor oslňuje virtuozovu tvář. Poprvé vidíme záběr na doprovod bubnů a zároveň v krátkém sledu i poslední celek na dirigenta a jeho orchestr. Na dirigentův poslední pohyb. Vystoupení je u konce. Diváci nadšeně vstávají. Bouřlivý aplaus. No není to úžasné? Trvalo to dlouho než tenhle kus o jednom zajatci světa hudby mohli diváci vidět, ale stálo to za to. Geoffrey Rush dokonalý, ovšem jen těžko tvrdit, zda si sošku nejcennější zasloužil víc než druzí dva představitelé stejné postavy. Každopádně palec nahoru!! (08.01.2006)