Záře

Mám rád životopisné filmy a pokud je snímek o nadaném muzikantovi, tak dvojnásob. Zde jsem byl ovšem lehce zklamán. Nemohu se ubránit dojmu, že zpracovat by šel tento zajímavý "život" mnohem lépe. Celý film pak stojí "bohužel" pouze na určitých monentech a hlavně obou představitelích slavného klavirního virtuóza Davida Helfgotta, ať už Noaha Taylora, který ztvárnil výborně mladší léta, a nebo Geoffrey Rushe, který skvěle vystřihl dospělého génia a byl za tuto roli po zásluze odměněn Oscarem. V případě, že by herci své role neustáli nebo lépe vystiženo, nepřekročili by své stíny, snímek by možná nedosáhl ani průměru a to by byl zbytečně vystřelený náboj. Takhle nám alespoň zbude pár skvělých klavírních pasáží s výbornou muzikou a obdiv hereckého umění obou výše zmíněných herců. Škoda, mohlo to být za pět bodů, ale to by se musel pán od režie a druhý od psacího stolu trošku více snažit. (08.04.2011)

Neskutečný výkon Geoffrey Rush je opravdu tím nejlepším, co tento film nabízí. Bez něho by to bylo jen průměrné životopisné drama jednoho úspěšného klavíristy. Sice se neobjevuje po celou dobu, ani ne vlastně v polovině snímku, ale i tak je nezapomenutelný. Přestavitelé mladého umělce Davida Helfgotta hrají celkem obstojně a Armin Mueller-Stahl jako jeho šíleně posedlý otec je také velmi dobrý, ale na Geoffreyho to přeci jen nestačí. A nesmím zapomenout ještě zmínit hudbu, která je tu velmi podstatná a skvělá. (13.12.2015)

Niekedy na mňa životopisný film o človeku, ktorý robí niečo, čomu sa nevenujem a čo nechápem, zaujme (Amadeus), niekedy ide mimo mňa (Shine). Dalo by sa povedať, že na vine je ten námet, lenže potom sa to bije s tým, čo som už napísal. Ťažko povedať, prečo ma Shine tak nezasiahol, pretože obsahuje sústredené herecké výkony dvoch prvotriednych hercov v roliach otca a syna a kvalitný scenár. Austrálsky mierne akademický film, ktorý mi viac pripomína britskú kinematografiu. (27.06.2012)

S Davidem Helfgottem a jeho rodinou bych se v reálném světě asi minula, ať už proto, že jsem narozdíl od jeho hyperaktivního, extrémně upřímného zaměření spíš klidný introvert, nebo proto, že jakkoliv mám vážnou hudbu ráda, existuje jistá hranice, za kterou už nerozeznám výborného klavíristu od geniálního. Co to má ale s hodnocením filmu Shine společné? Když nic jiného, tak ten prostý fakt, že filmová biografie člověka X je mnohem méně zajímavá, pokud vás člověk X nezaujal a netoužíte o něm vědět víc. A což o to, Geoffrey Rush mě hned v první temné scéně dostal, jenže když pak člověk čeká přibližně hodinu, než se děj zase vrátí k němu, nadšení to moc nepomáhá. (Zvláštní jak má občas Akademie tendence rozdávat Oscary hercům "hlavních rolí", kteří se však na plátně objevují méně než někteří herci rolí vedlejších. Dalším dokonalým příkladem je Hopkins v Silence of the Lambs.) Jakkoliv si tedy Shine svá vysoká hodnocení zaslouží, pro mě bude (bohužel) jen dalším z řady filmů, o jejichž kvalitách se objektivně nedá pochybovat, subjektivně mě ale za srdce nevzali. Z osobního hlediska tomuto filmu nicméně děkuju alespoň za jednu věc: za představení Geoffreyho Rushe širší (tedy neaustralské) veřejnosti. (23.01.2011)

[3,5*]     Dráma o tom, ako môže zhubný vplyv obmedzeného otca zničiť nielen obrovský talent svojho syna, ale napokon aj celý jeho život. Film je v prvom rade koncertom dvoch výborných hercov, Geoffreyho Rusha a Armina Mueller-Stahla. Len škoda, že nemá viac takých silných scén, akou je geniálna ​scéna koncertu, po ktorom sa hlavný hrdina zrúti. Skvelá je hudba, ktorej navyše dodáva punc autentickosti to, že ju hraje samotný David Helfgott. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (14.09.2021)