Záře

Na začátek je nutno říct, že vykon Geoffreyho Rushe v tomto filmu je naprosto odzrbrojujícíl Pro mě je to asi nejlépe zahraný "blázen". Nestaví jako většina na "připitomělých" obličejích a výrazech (a zároveň je to opak Petera Sellerse v Byl jsem při tom), ale jeho skoro až maniakální projev s neustálým breptáním je takový, že jsem se až divil, že se při hraní opravdu nezbláznil. Film samotný je také výborně a citlivě natočený, jen si myslím, že by si zasloužil o něco delší stopáž...na konci se mi zdálo,že ta druhá půlka utekla až moc rychle a výsledný dopad na člověka tak mohl být silnější. (16.12.2008)

Hlboko humánny a skutočne úprimný pohľad do života Davida Helfgotta. Scott Hicks a jeho film by mali figurovať v kategógii precedens na nakrútenie životopisnej drámy. Rád by som vyzdvihol aj režiséra, ktorý snímke dodal jedinečnú vizuálnu príťažlivosť a samozrejme výkony hercov. O Geoffrey Rushovi a Arminovi Mueller-Stahlovi asi netreba už nič hovoriť, zvlášť Rush podal neuveriteľný výkon ,pravdivý a prirodzený. Užíval som si klasické skladby a držal palce nadanému chlapcovi, ktorý to nikdy nemal jednoduché. Odporúčam každému, kto si už zvykol na nalajnované hollywoodske charaktery, a každý kto potrebuje trochu tej ľudskosti určite ocení film Scotta Hicksa tiež. (01.10.2013)

Zajímavý příběh o velmi talentovaném pianistovi, kterému se jeho talent stal osudným. Ale i přes všechny překážky nakonec našel své štěstí. David Helfgoot (dobrý Geoffrey Rush, jako dospívající Noah Taylor a jako dítě Alex Rafalowicz), nadaný pianista, byl už od útlého dětství nucen plnit nenaplněné sny a touhy svého otce Petera (dobrý Armin Mueller-Stahl), absolutního monarchy v království své rodiny. Citová vydírání a hrozby se po Davidově demonstrativně protestujícím odjezdu do Londýna mění v úplné odmítnutí. To a emocionální náročnost Rachmaninova pak znamenají psychický pád, který vrhne Davida do paralelního žití. Ale přes všechno se díky hudbě a lásce, která představovala velké vypětí starostlivosti, dostává zpět na vrchol k hudbě. Z dalších postav: první Davidův soukromý učitel Ben Rosen (Nicholas Bell), levicová spisovatelka Katharine Susannah Prichard (Louise Wakefield), londýnský profesor Cecil Parkes (John Gielgud), a Sylvia (Sonia Todd) s Gillian (Lynn Redgrave). Zajímavé ve stavu, kam až může dojít křehká lidská duše. Ale i přes svůj handicap neschopnosti reality nachází své štestí. (21.04.2011)

Předem musím říct, že co jsem poprvé ve snímku viděl hlavního hrdinu jako dospělého, tedy promočeného s cigaretou v ústech, dobývajícího se do uzavřené restaurace, nemohl jsem se oprostit od jeho podobnosti se slovenským umělcem Marianem Vargou, který byl taktéž veliký mistr černých a bílých kláves, a tato podivná souhra náhodných detailů ve mne narůstala po celý film - oba od dětství projevovali mimořádný talent, oba měli dejme tomu problematický vztah k ženám, oba rádi nikotin, alkohol, a samozřejmě ta vizuální podobnost... Co se týká samotného snímku, jde o povedený životopisný film, ne nepodobný legendárnímu snímku Moje levá noha, jen mi trochu chybí rozvinutí té chvíle, kdy Davidovi hráblo. Geoffrey Rush je mimořádně přesvědčivý a mě schází jen maličko k tomu abych dal plný počet hvězd, možná si to rozmyslím po dalším shlédnutí... (01.02.2023)

Asi potřebuju nějaké to citové vydírání.....zůstal jsem zcela chladný, přitom ten příběh o těžkém osudu hudebního génia čelícímu magoru otci a šílenství měl potenciál možná větší než Čistá duše......ale rejža to naprosto zvoral, i scénárista...prostě špatně natočený film, který ve výsledku nudí....Rush a Oskar??? za co proboha??? (21.11.2017)