Záře

S Davidem Helfgottem a jeho rodinou bych se v reálném světě asi minula, ať už proto, že jsem narozdíl od jeho hyperaktivního, extrémně upřímného zaměření spíš klidný introvert, nebo proto, že jakkoliv mám vážnou hudbu ráda, existuje jistá hranice, za kterou už nerozeznám výborného klavíristu od geniálního. Co to má ale s hodnocením filmu Shine společné? Když nic jiného, tak ten prostý fakt, že filmová biografie člověka X je mnohem méně zajímavá, pokud vás člověk X nezaujal a netoužíte o něm vědět víc. A což o to, Geoffrey Rush mě hned v první temné scéně dostal, jenže když pak člověk čeká přibližně hodinu, než se děj zase vrátí k němu, nadšení to moc nepomáhá. (Zvláštní jak má občas Akademie tendence rozdávat Oscary hercům "hlavních rolí", kteří se však na plátně objevují méně než někteří herci rolí vedlejších. Dalším dokonalým příkladem je Hopkins v Silence of the Lambs.) Jakkoliv si tedy Shine svá vysoká hodnocení zaslouží, pro mě bude (bohužel) jen dalším z řady filmů, o jejichž kvalitách se objektivně nedá pochybovat, subjektivně mě ale za srdce nevzali. Z osobního hlediska tomuto filmu nicméně děkuju alespoň za jednu věc: za představení Geoffreyho Rushe širší (tedy neaustralské) veřejnosti. (23.01.2011)

Hicks fantasticky zvládá přechody mezi lehce depresivní atmosférou Davidova rodinného krbu a naopak naději vzbuzující náladou pokaždé, když se hlavní postava ocitne v okolí piana/klavíru či ještě lépe za ním. Konečný výsledek je tak zručně namíchaný (a zahraný - Rush ftw!, ale nerad bych opomenul Taylora a Muellera-Stahla), že dokáže u člověka vyvolat nebývalý nápor životního optimismu. A to je občas k nezaplacení. (31.05.2011)

Laska k muzice a hlavne pianu prostrednictvim Davidova (praven oceneny Geoffrey Rush) originalniho projevu dovadi dav k silenstvi, ale samotny autor techto libivych zvuku a melodii je od utlehlo mladi terorizovan otcovym neuveritelnym sobeckym vyderacstvim, ktere ma i fyzicke parametry, coz posleze nepomaha nasledkum, ktere se projevi horsici se psychickou kondici talentovaneho a jedinecneho Davida. 70% (31.03.2011)

Něco o tom, že člověk by si měl safra dát pozor na to, aby neopakoval chyby svých rodičů. Anebo aby se nesnažil zneužívat dominantního postavení vůči (vlastním) dětem. Na druhou stranu je samozřejmě otázka, kam by malý David dorostl bez tatínka. No. Ale možná by nepobíhal nahatej na veřejnosti... 5* (20.11.2010)

Geoffrey Rush přijde (až to přijde) k nebeské bráně a říká: "Svatý Petře, já jsem Geoffrey Rush, jsem herec, hrál jsem v mnoha filmech, často i darebáky, byl jsem pirát, poučoval jsem anglického krále a..." Svatý Petr mu celý roztetelený s růžolícími tvářemi skočí do řeči a povidá: "Prdlajs, Rush, prdlajs, znám tě! Ty nejsi herec, ty jsi BŮH!!!" (17.11.2013)