Sníh padá na cedry

Scott Hicks s pomocí Ethana Hawke a několika dalších herců, sněhu a jemné hudby dokázal prodat svou snahu a vytvořit chvílemi až poetické dílo o smyslu života, lásky a odpuštění. Všichni herci hrají velmi klidně a vyrovnaně a celý film tak působí velmi překvapivě svěže a jemně. Přes příběh a atmosféru nejde o zázračné dílo, ale o film, který umí potěšit, ty, jenž jsou ochotni naslouchat. (17.04.2008)

Ach ta Howardova hudba, ta je vpravdě naprosto odzbrojující, přičemž Hicksův snímek obecně není žádná nuda (zase tu většina poslušně papouškuje jeden názor, leč argumantace tak trochu drhne), tohle totiž vůbec nemá být popisné drama, zde jde o atmosféru (ta čerpá sílu z tragédie amerických Japonců) a niterný prožitek. Po hříchu nedoceněný počin. 8/10! (08.11.2014)

Poeticka kamera Richardsona "jako bic" tvori viac ako polovicu zazitku tejto pridlhej "predsudkovej" snimky, plnej televizno-inscenacnych dialogov (sceny na sude sa vlecu ako tyzden pred vianocnou vyplatou), prispatej rezie, nevyuziteho talentu zucastnenych hercov a slabej divackej satisfakcie. Bez tej majstrovskej kamery a ciastocne i Howardovej hudby (ktora je ale tiez jeho slabsim dielom) by to zapadlo niekde na HBO 2 prachom ako podpriemerny televizny film. (21.12.2021)

V zásadě velice jednoduchý příběh byl rozmělněn do přestřelených 127 minut, čímž byl efektivně degradován celý film. A to pak ani tolik opěvovaná kamera (a že byla skutečně nádherná) nemá moc šancí zachránit tento snímek od hlubin průměru. Přiznám se, že román Sníh padá na cedry od Davida Gutersona jsem nečetl, ale nedovedu si představit, že by i ten obsahoval tak prostý příběh. Nezbývá mi tedy, než se domnívat, že nás tvůrci v tomto snímku o něco okradli. O něco, co přinutilo autory filmu onen román zfilmovat a o něco, bez čeho působí námi sledovaný výsledek (i přes veškerou snahu) tak prostě. (18.07.2012)

„Niekedy si myslím, že nespravodlivosť do tohto sveta tak trocha... patrí.“ Nech sa na mňa Scott Hicks, ktorý kedysi tak pekne dokopal môjho milovaného Geoffreyho Rusha k Oscarovi, nehnevá, ale dvojhodinová skúška divákových nervov a dvojhodinový dôkaz, aký fajnový je Robert Richardson (DOORS, KASÍNO) kameraman. Už prvý hmlistý záber je taký dlhý, hmlistý a „o atmosfére“, až som rozmýšľal, či to bude normálny príbeh, alebo nejaké metaforické podobenstvo o existencionálnych stavoch kozmu a priľahlého okolia. Našťastie sa z toho časom vykľula relatívne normálna milostno-súdna dráma, v ktorej zdanlivo banálny zločin odkryje oveľa závažnejšie problémy (rasistická spoločnosť). Nuda to však už stále je, hoci naozaj krásne nakrútená a pekne zahraná (Hawke, Cromwell, von Sydow). (11.07.2009)