Dva z onoho světa

Je smutné sledovat herce, který už nemá tu vitalitu. To platí o hereckých osobnostech, ne o těch šašcích, co nyní hrají v nekonečných seriálech. Ale i jim rozumím, neb je vozí k lehké práci, jsou mezi lidmi, a ještě dostanou slušně zaplaceno... O. Nový zažil ve stáří šok. Nějaká omladina ho seřvala na ulici, utahovala si z něho, jak je starý a ošklivý, on pak už nevycházel z bytu... Pro mě byl osobnost, a bude i nadále. (04.08.2010)

Tak především: název téhle veselohry budí falešnou představu, že půjde o duchařskou historku nebo něco podobně fantastického (tomu napovídá i výskyt dvou Oldřichů Nových na fotkách). Oním světem není míněn svět astrální, nýbrž imperialistický a těmi dvěma nikoli Nový v dvojroli, ale jen ten americký a jeho syn Jan Tříska. Vratislav Blažek, nejplodnější autor tzv. pozitivní či komunální satiry, měl dva cíle: poskytnout svému oblíbenému komikovi v rámc možností trochu dstojnou příležitost v socialistické kinematografii (předtím se o to rozpačitě pokusil už Hudbou z Marsu, potom o poznání líp ve Světácích) a pak si taky do našeho "lidově demokratického zřízení" šťouchnout. Takže zápletka se točí kolem dvou bratrů, z nichž jeden je zatrpklý sešlý Čech a druhý pozitivní, čiperný Američan. Vymění si role a Amík ukáže Čechovi, že nemá tak rezignovaně podléhat systému. To všechno je přepečlivě zamaskováno několika brigádami a všeobecným pozitivnem, ale někde úplně vespod to je a je to aspoň trochu znát. Líbí se mi scéna, kdy americký Nový vejde do třídy svého bratra, studenti nic netuší, on si je vychutnává a k jejich údivu zapěje swingový song o tetě, co hrávala na trumpetu. :-) Pěkný moment, Nový má jiskřičky v očích... 30% (26.01.2006)

Pro Nového a Třísku mám slabost a líbila se mi Helga Čočková, jíž jsem během filmu nemohla přijít na jméno, až jsem se sem musela jít podívat, která že holka to hrála Alenku. Daly se i některý písničky a zajímavý byly záběry Prahy za doby socialismu. Vzhledem k výšeřečenému jsem se rozhodla udělit rovnou polovinu z celkového maximálně možného počtu hvězdiček. (25.11.2012)

Překvapivě svěží, byť budovatelsko-kritická komedie Miloše Makovce z roku 1962. V hlavní dvojroli bratrů muzikantů Petra (navrátilého čecho-amerického jazzmana) a Pavla (straně věrného přísného profesora hudby "Šopéna") ve filmu po létech zazářil Oldřich Nový, pozornost upoutají i má oblíbená Dana Medřická, Jan Tříska coby mladičký Čechoameričan (snad osud?), nebo Miloš Kopecký v epizodní roli psychiatra šité na tělo. Filmem zatím nesměle zní mládí, jazz a náznaky kritiky období 60. let, i když kvůli nevyrovnanému scénáři kvalit Kristiana ani Starců na chmelu snímek rozhodně nedosáhl. Ale i občasné povedené scénky (jazz ve třídě, houpačky, nepolíbení manželky, psychiatr) mohou vyvolat pohodu v duši. Ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=4gH5b_EBnEQ (24.08.2014)

Horší dvakrát Oldřich, než Oldřich dvakrát v montérkách. V tradici Nového divadla Oldřicha Nového a při vědomí jeho práce s hudebními žánry v 50. letech, by se mohlo zdát, že Dva z onoho světa jsou šťastným návratem Oldřicha Nového nejen k hudební komedii, ale i k oblíbené komedii záměn, žánru, který pomáhal celý život kultivovat a propagovat. Ale namísto toho se setkáváme s referáty o socialistké morálce, nesmyslně budouvanou láskou mezi bratrancem a sestřenicí (v podání nevšedně špatného Třísky a Čočkové) a s Novým v trapně agresivní poloze, který neváhá v dvojnické úloze soupeřit sám se sebou. Jistě, tehdejší mladá generace se hlásila o slovo už nějaký ten pátek a nebylo možné ji ignorovat, ale zároveň nebyla v takové kondici a neměla takové představitele, aby jí bylo možné zcela ustupovat. Ano, už i tady se zpívá v naivních moderních písničkách o Gině Lollobrigidě a během pár měsíců přichází do kin další hudební komedie o mladých a pro mladé, která koketuje s muzikálem, Prosím, nebudit!, takže cesta ke Starcům a Klarinetům byla nezvratná. Ale za jakou cenu? Za cenu frází a kašírovaných představ o tom, jak je mladým nutné vyhovět všemi prostředky. (04.03.2009)