48 hodin

Už v tomto filmu od Hilla se jasně rýsují základní aspekty herce Murphyho a jasný charakteristický typ role. Celé osmdesáté roky v nich pak úspěšně pokračuje. Již v tomto lehce podprůměrném snímku je silný v pozici neustálého žvatlajícího človíčka, který má v každé situaci po ruce nějakou tu prupovídku či nějaký ten vtip. To je také ve filmu to nejsilnější. Příběh totiž tak silný není a jeho realizace také ne. Vše působí ploše a žádná scéna nejde nikde do hloubky ačkoliv se tvůrci snaží být velmi vážní. Výkon Nolteho je profesionální a uvěřitelný. A takže i když dílka Hilla mám celkem rád, v tomto případě nemohu jít s hodnocením někam výše. (09.12.2009)

I po oprášení, tato kultovní akční komedie neztrácí na půvabu. Eddie Reggi (Axel) a Nick drsňák, tvoří sourodou dvojku, Joel Silver jako producent zaručuje jistotu kvality. Vtipné popichovačky, vygradovaná rvačka, ulice San Franciska, slušná hudba a chlapská akce, bez rušivých prvků současnosti, čas obrušuje jako vzácný diamant. Šokující zjištění přišlo se závěrem. 48 hodin honičky za spravedlností, únavy a nevyspání, ale také touhy po ženě jako potřebě a odměně. Dnes si chlapi raději zajdou na skvoš nebo na ferneta, v horším případě zapadnou do virtuálního světa samoty a abnormality, jako čím dál obvyklejší reality. (02.01.2011)

No ty bláho! Já, taková jemná duše, štítící se jakéhokoliv násilí a drsného fyzického kontaktu a on ve mně nějaký film tak na 3 minuty málem i vyvolá chuť pořádně se konečně jednou porvat s některým z kámošů na ulici, až se příště sejdeme? Podtrhuji slůvko málem, ale stejně... to je vskutku slušné umění a Walter Hill jako rejža – rošťák, výtečník! Jeho filmy se na nic nehrají a baví mě. Sice jsem očekával po poslední velkolepé akci údernější závěr, než jen přátelské vtipkování v autě na téma poctivosti a stejně jako v Křižovatkách přišla jedna chvíle, kdy jsem se s konáním hlavní dvojice náhle vůbec neztotožňoval – a já zatím netuším, jestli si takhle Walter pohrává s divákem schválně, nebo prostě rád se svými hrdiny smýšlí daleko ujetější morálkou, než já – ale stejně jsem si další Hillův osmdesátkový biják hodně užil. Opět se mu podařilo vybrat výborné herce do osobité, zpočátku zdánlivě nespřízněné dvojice, která se s každou scénou stávala sehranější i sympatičtější a přestože se tentokrát děj nemotal přímo kolem hudby, nezapomněl Hill ani na své obvyklé zalíbení v ní. Po hudební stránce je zde totiž celkem slušně nadupáno, málem jako po té akční a atmosféra v nočních světlech i zákoutích velkoměsta má také svůj styl... a pak že výraz neo-noir prý nesouvisí s neony! :o) [85%] (11.12.2022)

Nick Nolte se tu dost podobá Gearardu Depardiemu a Murphy je malej hubenej a hraje vůbec poprvé. Nick Nolte je opravdu v tomhle filmu bitevník, který pálí jednu cigaretu za druhu a je typický představitel vybledlého vlasatého policajta, který chlastá už na snídani. Líbila se mi konverzace těch dvou, protože nebyla taková sprostá a hnaná do extrému jako v novodobých filmech tohoto typu. Hudba byla v akčních scénách velmi působivá / chaotická. (12.01.2009)

"Sedím v base tři a půl roku. Mně se postaví, i když foukne vítr." Nerudnej polda a ukecanej vězeň. Jeden bílej, druhej černej a mezi nima rasistický vtípky z doby, kdy se lidi ještě mohli označovat trefnými výrazy a nikomu to nevadilo. Tehdy by policajti v Minneapolisu nezabili při zatýkání svatýho občana tmavý pleti George Floyda, ale zfetovanýho negra, kterej neuposlechl pokyny policisty. A nikdo by to neřešil. To je nostalgie. Ale vraťme se na stopu zločinu s Jackem a Reggiem, protože s nima docela je zábava a při občasný střílečce nikoho ani nenapadne se o ty dva borce bát. Tak zkrátka vypadaly pohodovky na začátku osmdesátek a já jsem si je už tehdy užíval. (31.01.2022)