Cypher

Lowbudget sc-fi, jež se za své laciné vizuály nestydí, ale právě naopak z nich dělá vlastní trumf. Cypher je malý, nenápadný, strohý film z prostředí průmyslové špionáže nabitý zvraty, které zpočátku překvapují svou kadencí i podstatou, posléze (v poslední půlhodině) už ale spíš otravují a zbytečně kombinují. A ten hlavní poslední mě vyloženě zklamal. Ale jinak určitě palec nahoru, kéž by podobných malých žánrovek bylo mnohem víc. (07.07.2011)

Noun 1. cypher - a mathematical element that when added to another number yields the same number; a quantity of no importance; a person of no influence; a secret method of writing ______ Natali ve svém druhém celovečeráku tematicky navazuje na úspěšnou Kostku, kde byla rovněž hlavním motivem hra člověka o přežití ve světě korporací. A dochází přitom k velmi podobným závěrům: osvobozen může být pouze ten, kdo stojí na úplném okraji společnosti, nejlépe ten, kdo se vzpírá jakýmkoli standardům/označením, a postrádá tak sociální roli. Byrokratickým bludištěm Kostky nakonec úspěšně proleze blázen/génius (tady se ta hranice už stírá), v Cypheru se jde ještě trochu dál a klade se důraz na zničení informací, které o osobách systém skladuje. Nejen že je třeba "být nikým", ale zároveň je nutné po sobě vymazat všechny stopy. Protože není možné se narodit "mimo systém", nevyhnutelně jím musíme projít, ale jen tehdy, kdy "prozřeme" a uvědomíme si, že je to všechno jenom hra (tady připodobněné k šachám), můžeme začít uvažovat o tom, že se jí přestaneme účastnit. (25.03.2011)

Paranoia je sladká a Vincenzo Natali ji má velice rád, takže ji v "Cypher" servíruje v míře víc než vrchovaté. Z půlky mu to vychází maximálně, příběh o maloměšťáckém úředníčkovi, jemuž se touha stát se "cool tajným agentem" splní mnohem víc než kdy doufal, je parádní a jeho zoufalé plácání se mezi dvěma všemocnými korporacemi připomíná i mnohé slavné distopie. Problém nastává až s přibývající stopáží a rostoucím sebevědomím hlavního hrdiny, protože díky neustálým veletočům se z příběhu začíná stávat překombinovaný guláš jehož zápletku divák odhadne dlouho dopředu prostě proto, že po řetězu absurdit jde o tu nejabsurdnější věc jaká ho ještě může napadnout. 7/10 (24.10.2011)

Natali si po Kostce a před úleťárnou Nothing natočil cyberpunkový thriler s brutálně překombinovaným scénářem, které je úplně někde jinde, než většina jiných sci-fi. Morgan Sullivan začne pracovat pro DigiCorps, která mu vytvoří novou identitu aby mohl špehovat jiné společnosti. Brzy ale zjišťuje, že je všechno jinak. A pak znovu a znovu a znovu... Přiznávám, že tenhle film byl na mě až moc intelignetní. Z těch všechn dvojitých, trojitých identit, plánů v plánech jiných plánů a neustálých zvratů mě začala za chvíli bolet hlava a hlavně mě to chvílemi poměrně dost nudilo. O to více mě překvapilo jednoduché vyústění, které mě napadlo zhruba půlhodiny před koncem a ejhle - opravdu. Abych jen nekritizoval - scény s vymýváním mozků nebo z Trezoru jsou skvělé a film je to určitě dobrý, ale spíše pro někoho jinýho než pro mě. (16.05.2010)

Docela mě mrzelo amatérské zpracování tohohle filmu, které na první pohled ukazovalo velmi nízký rozpočet a bídné ambice celého projektu. Naštěstí byl příběh natolik zajímavý a stopáž natolik skromná, že to i tak ve výsledku stačí na nadprůměr. Konec byl takový očekávatelný, ale nakonec to do sebe pěkně zapadlo. 75% (15.05.2017)