Ten den přijde

Naprosto dokonale zpracovaný důkaz toho, že naděje umírá vždycky jako poslední. A že v nespravedlivém světě se bez boje nedá vyhrát pouhým čekáním či zbabělým ústupem. Dánové mě už srdceryvným Honem přesvědčili, že jim mám u sebe nechat otevřené dveře a mrazivým dramatem Der kommer en dag mě naprosto přesvědčili o svém filmarškém umu. Tam, kde mě zcela odrovnala role Madse Mikkelsena ve výše zmíněném Honu, tam mě uchvátila role jeho méně známého, za to stejně herecky kvalitního bratra Larse, u kterého pevně doufám, že jsem jej neviděl naposledy. Dětské role na výbornou, neviděl jsem prozatím důvěryhodnější výkony takto mladých tváří. Na konci i slza ukápla. Doporučuju každému, kdo má rád filmy alespoň z poloviny stejně tak jako já. Jsem ohromně vděčný, že mohu dlouho očekávaný tisící komentář udělit zrovna tomuto dílu. P. S. Nestává se mi moc často, jak strašně mě uchvátí název snímku. Tenhle tak mocně sedí k celému příběhu, až bych jen za takovou maličkost přidal další hvězdu. (20.10.2018)

Pá věcí mi přišlo dost nepravděpodobných (ač podle skutečné události) a celkově mě to až tak nechytlo. Na dané téma jsem totiž viděl už lepší filmy (Dogani a Kolonie), takže jsem i přes slušnou trýznivost věděl, co jak bude, a tím pádem jsem se do toho celou dobu nedokázal pořádně vžít. Ale špatné to nebylo. 70% (26.04.2018)

Silné téma samo o sobě (podmínky v některých dánských dětských domovech v 60. letech aneb strašák Barnevernetu), zručně zrealizované a s působivým castingem hlavní dvojice dětských herců. Retro kvalita, jen občas až příliš melodramatická. Dánsko poslední dobou vymetá kostlivce ze skříně pěkně (viz Under Sandet). (11.02.2017)

Velice silné drama, které mi nedalo spát. Sympatický výkon mladých herců umocňoval "autenticitu" snímku. Rozhodně to nebyla pro ně lehká role, ale zvládli to na výbornou. Smekám před nimi. Režijně a scenáristicky velice dobře odvedená práce. Atmosféra houstla každou minutou, až do posledních minut filmu. Doporučuji všem, co mají rádi silné psychologické filmy. (17.03.2020)

Když něco nemůžete zvládnout, stát vám pomůže, postará se o vás i o vše blízké. Nikdy ovšem tak, jak byste si to sami představovali. Na děti rodičů, kteří jsou ještě při síle a dovedou se postavit kličkám (paragrafům) Zákona č. 89/2012 Sb. - Péče o dítě a jeho ochrana, stačí škola. Pokud rodiče tuto sílu nemají, ať proto, že holdují něčemu, čemu by neměli, nebo jsou prostě slabí duševně či tělesně, pak jsou tu různé specializované ústavy, které následují po aktu překrásně nazvaném: "odebrání dítěte z rodiny" (Cathy Come Home natočil Ken Loach před více než 50 lety). Základním výchovným prostředkem na školách i ústavech je šikana, na které se - a to jsem zjistil až později - podílí dětí, jako vykonavatelé, spolu s učiteli, jako podněcovateli. V případě Orphanage Godhavn šlo ovšem zvláště do tuhého. V podstatě si to - ani přes superrealistický herecký výkon Larse Mikkelsena - nelze představit. Samozřejmě, že pomíjím lokaci, takhle to mohlo vypadat leckde (viz . LIVINGDEAD ***). To, že je sirotčinec v Godhavnu nyní vzorem vzorů, je to jen skákání z extrému do extrému (viz Malarkey****). Podstata ale zůstává stejná: rodič, ať už je (téměř) jakýkoli, je pro vývoj (především předškolního) dítě a tvrobu jeho neuronových synapsí nepostradatelný. (04.12.2019)