Automat na přání

Celkem nudný film. Děj to pořádně nemá, oba kluci sice hrají uvěřitelně, ale připadali mi otravní a všechny ty fantazijní věci mě taky nebavily. Navíc to nadměrné používání kaleidoskopů mi lezlo dost na nervy. Sice to teda místy bylo halucinogenní, ale pořád míň, než třeba Bizon. Jediné, co zde bylo zajímavé, byla ta příroda a samotný ten automat na přání, jinak asi nic. Navíc ten konec byl hodně nijaký a dost nahodilý, až mi připadalo, že jsem celou dobu koukal na nějaký nepovedený experiment. Ale ona to hlavně byla strašná nuda, která se snaží zaujmout fantazií, ale když nezaujme tou, tak pak už nemá čím. 2* (23.02.2020)

Medvěd se samopalem, co vypadá jako Chewbacca? Představa v představě plynoucí z představy? Karel Gott zpívající stále dokola C'est la vie a ve vězení tím mučí vězně? Nádherné šílenství, u kterého si nejsem jistý co vlastně byla realita... ale ono je to přece jedno. (zajímalo by mně, jestli film neměl problém s distribucí, když si na tolika místech střílel ze socialistických frází a dokonce i májového průvodu:) (03.05.2010)

Film Automat na přání je vlastně jakýmsi kinematografickým holdem dětské představivosti, touhy po dobrodružství a v neposlední řadě i touhy po vykonání něčeho velkého a slavného. Zato dospělým nastavuje nemilosrdné zrcadlo. Dále je třeba ocenit, jak tvůrci filmu pracovali s barvami. To bylo něco na svoji dobu úžasného, zejména když uvážíme, že barevný materiál byl drahý a vzácný (a na filmy pro děti a mládež se používal spíše výjimečně). Tak třeba pohledy do kaleidoskopu jsou přímo kouzelné, zvláště pak ve spojení s filmovým trikem. Ovšem nejvíce mě pobavila scéna z vězeňské cely, kde je na pozadí slyšet píseň Karla Gotta C’est la vie, načež dozorce vzkřikne: „Ježíšmarjá, já zapomněl vypnout oblbovadlo!“ No, představte si, že byste měli dokola poslouchat „C’est la vie“ – to už by nebylo oblbování, ale přímo rafinované mučení... (16.12.2021)

Film je, počítám, určen pro děti, o nichž se tvůrci domnívají, že snesou všechno. Pokusy o společenskou satiru jsou ale jasně určeny dospělým. Tak nevím... Konečně jsem objevil, odkud pochází tato matematická hádanka: mysli si číslo, znásob ho dvěma, přičti šest, výsledek vyděl dvěma, původně myšlené číslo odečti a vyjdou ti...chvíle napětí...tři! Voila! (03.08.2015)

Příběh dvou malých uličníků je v dnešní době už zapomenutý film. Což je škoda, protože dětští herci zde předvedli velmi solidní výkon. A je jen málo dětských filmů, které dokážou oslnit tím, co se před kamerou děti dovedou. S trochou nadsázky se dají považovat za předchůdce slavného Tomáše Holého. Dojem z filmu, a to pro mě docela zásadní (tak zásadní, že jsem musel ubrat hvězdičku), mi zkazilo soudruhování. Jistě, film se natočil v dobách komunismu, ale ty odkazy jsou docela přehnané. Tomu napoví i chování represních jednotek. Naštěstí je tady milá a chytrá raketa URANIE, která chlapce donutí svá přání volit uvážlivě a užívat si krás života. Překvapením pro mě byla druhá polovina filmu a také konec, který bych rozhodně nečekal. Ale u tohoto typu to může dopadnout všelijak. Proto jej neberte vážně. Je to přece pro děti. (10.08.2014)