matka!

Už som bol presvedčený, že za tento rok neuvidím ani jeden prvotriedny film, ktorý budem môcť s čistým svedomím ohodnotiť plným počtom, ale Mother! to dokázal. A to som sa už dosť bál, že môj obľúbený režisér Darren Aronofsky po niekoľkoročnej prestávke, pričom jeho posledný Noe bola len komerčná a podľa mňa bezvýznamná záležitosť nebude mať čím prekvapiť, ale našťastie sa vracia v plnej sile. Moc som si o tomto filme nezisťoval, vedel som len, že to bude zase originálna záležitosť, ktorá divákov rozdeľuje na dva tábory, ako vždy, keď vznikne nejaký originálny inteligentný film, pri ktorom treba aj premýšľať a všímať si detailov a tak som bol spočiatku aj celkom prekvapený, že to pôsobí tak normálne, ale pritom rozhodne nie zle. Jednoducho len je čím ďalej viac narúšaná komfortná zóna jednej mladej ženy kvôli vplyvu cudzích ľudí, ale vlastne trochu aj nechápavého manžela a tak je z toho taká zaujímavá psychologická dráma, s čím Aronofsky nikdy nemal problém. Ale postupne to začne slušne gradovať, až to vygraduje do nečakaných extrémov, pričom celú druhú polovicu som už pozeral len plný nadšenia a s očakávaním, čo ešte príde, pričom to skutočne bolo len čím ďalej zaujímavejšie a lepšie a tak na konci mi bolo jasné, že som opäť po veľmi dlhej dobe videl zase niečo výnimočné. Niekomu to síce môže prísť absurdné, ale predsa len je to alegória, takže tu sa to dá chápať a funguje to bezchybne. Ani s obsadením tu nemám žiadny problém, Jennifer Lawrence ma baví v komerčných, ale aj tých rozumnejších filmoch, takže tu nemá problém byť v centre diania, ale ani jej okolie nezaostáva a Javier Bardem, Ed Harris, ale aj Michelle Pfeiffer si to svoje splnia. Takže Darren Aronofsky to opäť dokázal, zbytočný Noe je odpustený a opäť natočil niečo medzi Fontánou a Čiernou labuťou, pričom aj kvalitou je u mňa presne medzi nimi, takže je to pre mňa jeho druhý najlepší film. A rozhodne film roku, ktorý si pozriem ešte veľakrát. 88% (10.12.2017)

(1001) Takhle to dopadá, když lidem nehraje v domě/životě žádná hudba. Nesouhlasím s premisou, že to zaklepání přišlo na dveře ráje. V rozporu s tím, co jsem si o filmu a jeho autorovi přečetla v názorech mnoha jiných lidí, mi tady přijde Aronofsky nebývale pokorný. Nemyslím si, že by se pokoušel o něco megalomanského, spíš se prostě kouká z okna a v reakci ze sebe prudce a skoro bezmyšlenkovitě chrlí všechny úzkosti, strachy a obavy, které to v něm vytváří. Výsledek možná působí trochu naivně, ale já to řeknu: mně přijde opravdový. Bratry hráli bratři a svět na mnoha místech doslova hoří. Asi si budu muset ještě sednout a porovnat si matku! s Trierovými pokusy o příběh Zlatosrdéčky, protože zatím se mi zdá, že Trier (ačkoliv skoro nevěřím, že to říkám) na to jde víc žensky, zatímco Aronofsky ženskou perspektivu jenom předstírá. Díky tomu se nedivím, že režisér a herečka byli v době natáčení filmu milenci, ale teď už spolu nejsou. Nicméně plakát s Jennifer v zahradě bych si doma klidně pověsila. (01.05.2019)

Bylo by snadné poslat tento Aronofského počin jak do odpadu, tak i k plnému hodnocení. V prvém případě bych si to obhájil tím, že jde o šílenou slátaninu, která se tváří jako něco víc a pokouší se o přínos nějakého sdělení. V druhém případě bych se tu rozplýval nad nápaditostí, skrytými metaforami a odkazy na Bibli, poselstvím atd. Bezprostředně po zhlédnutí jsem skutečně matku! ohodnotil odpadem, avšak stále mi právě viděný počin ležel v hlavě, nutil mě přemýšlet, dohledávat si o něm informace a přijít na to, proč se mé hodnocení tak moc liší od hodnocení mých oblíbených uživatelů. Naťuknutí v mnoha recenzích či vysvětleních děje mi otevřelo oči ke zcela jinému nahlížení na zpracovanou látku. Musím uznat, že nejrůznější odkazy na Starý i Nový zákon jsou perfektní a osobně by mě zajímalo, kolik uživatelů, co hodnotí film tak vysoko, pochopilo skryté vazby či metafory, aniž by si o snímku dopředu cokoliv zjišťovali, zajímali se o něj a případně se někde dočetli, o co tvůrcovi šlo. První část snímku mi zaváněla celkem solidní podívanou, v níž spousta nelogičností v chování postav srážela dojem. Druhá, kde dochází k prezentaci brutality a násilí, byla natolik absurdní a šílená, že jsem byl odhodlán zůstat u nejhoršího hodnocení. Stále jsem čekal, jaké bude rozuzlení, zda se dozvíme něco, co nás naprosto odrovná. Neříkám, že tu něco takového nebylo, ovšem nejsem si jistý, zda to bylo zcela srozumitelně podané. Filmy, o nichž je potřeba si nejprve něco zjistit, aby mohly být správně a pořádně pochopeny, filmy, o nichž si po zhlédnutí musíte dohledávat jejich vysvětlení, které se navíc strašně různí a je těžké se dopídit něčemu oficiálnímu, nejsou v několika posledních letech mým šálkem kávy. Vzhledem k tomu, že mě však matka! donutila dlouze o příběhu přemýšlet, nemohu ji dát odpad. Pocitově se nedostanu nad 1*, avšak nechci Aronofského počin zcela zatratit. (25.02.2018)

,,Proč to děláte?" ,,Aby se vědělo, že jsme tu byli...." Pokud si neuvědomíte během filmu, kdo film natočil, budete nejspíš v závěru (nejen) zaskočeni. Ze zdánlivě dalšího nepřekvapujícího home invasion se vyklube artová apokalypsa s odkazem na Rosemary má děťátko. Pro mne nečekané a výborné. Snad jen kamera občas příliš švenkovala, ale obrazová symbolika (krev na podlaze, koberci, skleněný artefakt či žába) vše vynahradila. A čúza Pfeifferová byla zle dokonalá! V kině nás bylo 12, den předtím prý 3. No, tohle není snímek pro každého... (25.10.2017)

Komentáře a ohlasy nekecaly, tohle je fakt haluzárna. To se bez brojlerů nedá popsat, takže ve zkratce Aronofsky je psycháč s osobitým stylem který mi někdy sedne někdy ne a tady se sice nejedná o přímý zásah do černého jako u Noeho, ale dost mě to rozebralo. Pánbíčkář nejsem, ale o starým zákonu něco vím a to pojetí a celý vyznění filmu ho opravdu určitým způsobem obšlehne a konec je i přes tu pointu takový dvojaký a je na divákovi jak si ho vyloží. Jinak to není úplně nesrozumitelný a pokud nejste ignoranti donutí vás to k zamyšlení jak to rejža vlastně chápal. Každopádně film co mi dlouho po projekci rezonuje v hlavě, nemůže bejt sračka.75% (20.10.2017)