matka!

Uf! Psycho, atmosféra ke krájení, ale dál? Nepochopila jsem, oč tvůrcům šlo a narozdíl od jiných filmů nemám pocit, že druhé shlédnutí by tomu pomohlo (kdybych na něj měla nervy). Ani vysvětlení celé alegorie, které jsem si po shlédnutí dohledala, nezměnilo můj pocit, že jde o naprosto šílené dílo dohnané do extrému. Chápu díky tomu lépe tvůrčí záměr, ale nedělá to z Matky pro mě lepší film. Kdyby to byl "jen" horor, asi by z toho u mě vyšlo celé dílo o kousek lépe. Jedna hvězda za tu atmosféru, napětí a naprosté vcítění se do hlavní hrdinky, druhá za herecké výkony. A ještě jedna věc se nedá dílu upřít - ať už jste jste nadšeni nebo znechuceni, jen tak na tenhle snímek nezapomenete... (23.03.2018)

Často se dočtete, že filmu se dá dát buď 5*, nebo odpad, nic mezi tím. Dále, že je lepší si o filmu nic nezjišťovat a prostě na něho jít. Já jsem však na film šla a věděla do čeho jdu a myslím si, že právě proto se teď řadím mezi ty spokojené diváky. Mě to prostě bavilo, bavilo mě hledat všechny ty symboly a smysl jednotlivých scén. Divák, který si bude myslet, že jde na klasické drama, nebo dokonce horor, si bude dobrou polovinu filmu říkat, co to vlastně sleduje a už může být tak otrávený, že mut to celé bude úplně jedno. Tím nechci říct, že by film byl nějak složitý na pochopení, on je právě ve své podstatě docela banální. Tohle je typický Aronofsky, velká myšlenka převyprávěná tím nejjednodušším způsobem, jen zabalená ve složité a ne lehce přístupné formě. Herecky i technicky špičkové, včera jsem dala 3*, ale ten film ve mně roste, protože mi právě docházejí všechny ty detaily. Doporučit, nebo nedoporučit? Já prostě nevím, na tenhle film bude každý reagovat jinak. Jisté ale je, že nic podobného letos v kině nenajdete. (22.10.2017)

V podstate sa mi po skončení projekcie ten film ani tak moc nepáčil. Po uplynutí nejakého času sa mi vrážal pod kožu ako nejaká chrípka - čo začne nevinným vytekaním sopľa a časom končí vysokými teplotami. Prečítal som si aj Aronofskeho úmysel a po uprataní toku myšlienok som explodoval. K filmu Pí radím druhý jeho klenot. (21.10.2017)

První půlka, když si tam Ed Harris přitáhl svou family se mě hodně líbila, mohlo to směřovat kamkoli a já byl opravdu v silném očekávání, navíc na Jennifer se mě fakt krásně kouká, Javier umí hrát a Michelle kdykoli, kdekoli, jakoli, jenže co následovalo ve druhé části mě přišla jako dokonalá ukázka velkolepého ega stvořitele tohoto filmu, jen jsem trpěl a čekal a na konec. Dám dvě za tu první část, protože tam se mě filmové řemeslo docela lesklo. (05.06.2019)

Je to divný a naprosto chápu zděšení spousty diváků. Aronofsky servíruje další ze svých velkolepých děl, které se snaží uchopit širokou paletu témat v líbivém kabátku. Na mě to ale fungovalo. Archetypální postavy rodičů, specifika mužsko-ženského pohledu na svět, politické náznaky… je tam prostě tak moc všechno, až je dost obtížné si z toho vyzobat něco pro sebe. Což ostatně i sám Aronofsky zhruba ve dvou třetinách tematizuje. Chvílemi si nelze nevzpomenout na Fontánu, tentokrát však v mnohem sevřenějším pojetí, kdy většinu času sledujeme skrz vyděšenou Jennifer Lawrence okolní dění. To je zprvu hodně poklidné, přesto se daří budovat atmosféru, že něco je ve vzduchu. Závěrečná půlhodina je naopak neuvěřitelně nakopnutá a přepálená a jistě spoustě lidí nesedne. Já mám ale Aronofskyho styl i vzletnou poetiku rád, takže jsem se na téhle vlně těžko uchopitelného podivna svezl moc rád. (27.12.2017)