Seabiscuit

Tak jsem v poslední době shodou okolností viděl 3 filmy o dostihových koních. Phar Lap, Secretariat a Seabiscuit. A musím říct, že právě Seabiscuit je z nich suveréně nejlepší. Všechny tři snímky popisují osudy skutečných koní a lidí kolem nich a všechny pravděpodobně natočili milovníci těchto zvířat, ale jediný Gary Ross si touto tématikou poradil bez výhrad. Dokázal natočit poutavě nejen osudy jednotlivých postav, ale i scény z dostihů a tak není délka filmu vůbec ku škodě. Dávám plný počet, protože v rámci subžánru se jedná o tu nejlepší záležitost. (19.04.2011)

Přes veškerou snahu tvůrců jenom další řádový hollywoodský výkvas o chudém chlapci, který ke slávě a bohatství přišel, o zvířeti, které dalo všem (!) Američanům zdeptaným hospodářskou krizí novou naději a o tom, co to znamená „být zase kůň“. Režisér vedle sebe jednotlivé scény skládá jako výstřižky z dobových novin. Co zamrzí velice, před patetickým rozmělněním v nechutnou melasovitou hmotu nezachraňují ony výstřižky ani herci zvučných jmen. Jeff Bridges měl hrát postavu Chrise Coopera, Chris Cooper měl hrát postavu Jeffa Bridgese a Tobey Maguire neměl být zrzavý. Nečiní mi žádné potěšení být zde se svým hodnocením za největšího cynika, ale nejspíš si zrovna procházím obdobím, kdy mi ke štěstí nestačí pěkná příroda, pěkná hudba a spoluprožívaný pocit euforického vítězství. 50% Zajímavé komentáře: JohnnyD, PALINO (26.01.2008)

"Lodní suchar" se mi opravdu netrefil do vkusu. Ale i kdybych byl hodně naladěn, tak na víc jak 3 * by to nebylo. Je to jeden z těch filmů u nichž máte pocit, že jsou vyrobeny v nějakém generátoru. Generátoru situací, herců, scénáře a zejména hudby. No byl tam jednou Moby nebo co to bylo, ale jinak klasický motivy ke klasickým situacím, které jste už slyšeli (a viděli) milionkrát. Další kapitolou je kamera, nerozumím tomu technicky, ale je to ten typ, kdy je vše nasnímáno tak, že máte pocit, že jste si dali PCP. Vše je takové narůžovělé, teplé barvy, oblé hrany. Naprostá ztráta jakékoliv autentičnosti a syrovosti. Hrdinu opouští rodiče či mu kůň valchuje nohu a vy máte pocit, že se tomu tak dějě v domečku pro panenky. Ne fakt né. (26.01.2008)

Famózny film ignorujúci klišé, ktorý vôbec nenudí. Brilantné herecké výkony a bravúrne postavy dodávajú tomuto excelentnému a originálnemu príbehu šmrnc. Príbeh koňa ako nebol načrtnutý nikdy. Plný emócií a napätia ... no dobre, dobre - a teraz seriózne. Moje znalosti o koňoch sa obmedzujú na pojmy: kôň, stajňa, dostihy, džokej a disk-džokej. Kone idú totálne mimo mňa a vtedy keď chcel režisér vyvolať pocity nadšenia z koňa, ja som iba znudene čumel na TV. Vtedy keď na obrazovke prebehol famózny kôň, pre mňa to bol iba kôň. Kiežby len to! Seabiscuit je oscarovka - a to čo si pod tým predstavíte vy, je len na vás. Pre mňa je to film podľa obohraných klišé a plný sentimentu pre 80 ročných akademikov. Kde už v úvode je jasné, ako sa to skončí a záverečný famózny beh dvoch kripľov (koňa a džokeja) u mňa vyznel smiešne. Absolútna impotencia vyvolať nejaké pocity - dostihy neboli vôbec napínavé. Jediná inovácia je asi tak charakter postáv. Bežne tam býva zlý majiteľ koňa, zlý súper-najlepší džokej. Tu je to inak - všetci sú strašne idealizovaní. Ach jaj - ďalší sentimentálny oscarový blábol, na ktorý sa síce dá pozerať, ale druhých 141 minút života mu už asi neobetujem. (24.09.2006)

Film s tromi, či skôr štyrmi hlavnými postavami a s jednou ženskou protagonistkou čisto ako kozmetickým doplnkom. Dvaja ostrieľaní životnými skúsenosťami, tretí horkokrvný mladík. Inak klasický hrejivý čistý Hollywood, čiže berte, alebo nechajte byť. Postavy sa musia dostať zo dna vrchol, potom naň opäť padnúť a zase sa vschopiť a nakoniec zvíťaziť najmä sami nad sebou. Dostihové preteky pôsobia akoby v minulosti boli na úrovni majstrovstiev sveta vo futbale. Toto nie sú výčitky, to je popis toho, čo chceli tvorcovia publiku dodať a čo sa im presne podľa ich predstáv aj podarilo. (24.12.2017)