The Music Lovers
The Music Lovers
The Music Lovers
Režie:
Ken RussellScénář:
Melvyn BraggKamera:
Douglas SlocombeHudba:
André PrevinHrají:
Richard Chamberlain, Glenda Jackson, Max Adrian, Kenneth Colley, Bruce Robinson, Graham Armitage, Victoria Russell, Harry Fielder, Andrew Faulds (více)Obsahy(1)
Petr Iljič Čajkovskij jako muž, rozervaný mezi vnitřními démony a hudebním géniem... Film Milovníci hudby představuje první ze série Russellových biografií hudebních velikánů (po Čajkovském následoval v roce 1974 film Mahler, věnovaný Gustavu Mahlerovi, volnou trilogii pak završil v roce 1975 snímek Lisztomania o Ferenci Lisztovi). Za líbezným názvem se ovšem skrývá typicky russellovský plnokrevný portrét rozervaného umělce, svádícího nekončící boj se svou veřejně nikdy nepřiznanou homosexualitou, před níž se utíká do manželství, předem odsouzeného k nezdaru. Flashbacky, reminiscence a noční můry, to vše vře v jednom kotli a vyprávění dodává řád Čajkovského geniální hudba, která v dlouhých pasážích bez dialogů navozuje dokonalou hudebně-obrazovou extázi. Richard Chamberlain podává v roli Čajkovského jeden z nejlepších výkonů kariéry, stejně přesvědčivá je i Glenda Jacksonová coby jeho žena Nina. (Česká televize)
(více)Recenze (35)
První ze série Russellových biografií slavných hudebních skladatelů svojským způsobem prezentuje život a dílo Petra Iljiče Čajkovského (následoval Mahler a Liszt). Ve snaze barvitě nám vylíčit mistrovy vnitřní démony, odhodlal se režisér k lehce zmagořenému (pro něj později tak typickému) přístupu. Flashbacky, reminiscence, noční můry – to vše vře v jednom kotli a ďábelskost situací drží těsně před hranici nesnesitelného Čajkovského hudba. Od vašeho vztahu k ní se pravděpodobně bude odvíjet vztah k samotnému filmu. Nemohu posoudit, kde končí jakž takž věrné zaznamenání životních osudů a začíná Russelův vlastní vklad, zahrnující rovněž jakousi autoreflexi (konzervativci nepochopený umělec, který si vždy stál za svým), tu hudbu mám ovšem rád a nečinilo mi potíže nechat ji po dvě hodiny znepokojovat mou jinak klidnou duši. 80% ()
Příběh podřízený HUDBĚ - a hudba podřízená PŘÍBĚHU. O tom, že géniové to nemívají jednoduché ... sami se sebou, ani se svým okolím (a naopak). "Milovníci hudby" nejsou z těch, které bych musela vídat každý týden ... nejspíš proto, že jsem nepropadla kouzlu tónů, které jim dodávají ten pravý emocionání náboj - přesto vnímám jejich sugestivní atmosféru, oceňuju jejich provokativní hrátky a uznávám jejich výjimečnost ... i jejich šílenství, tudíž nehodlám nikterak zpochybňovat jejich kvality. ()
Poněkud fetišisticky symbolický instruktážní film o tom, proč se homosexuálové nemají ženit. Spojte chandru široké ruské duše s homosexuální vykořeněností, umocněte to rozervaným nitrem umělce a přidejte společenské poměry nepříliš nakloněné nekonformním individualitám. Vše smíchejte a vložte do rukou 43letému režisérovi a koproducentovi Kenu Russellovi (jinak také fotograf, tanečník, profesionální voják, scénárista, herec, kameraman, střihač, zvukař - co všechno ten člověk za život nedělal). 36letému homosexuálovi Richardu Chamberlainovi svěřte hlavní roli a je vymalováno. O zbytek se postará fantastická Čajkovského hudba. ()
Hodně komplikovanej a těžkej film. Než jsem se mu dostal pod kůži, tak jsem se trochu ztrácel v plynulých přechodech mezi realitou a imaginací. Chamberlain hraje Čajkovskýho dokonale a Čajkovskij sám byl zřejmě komplikovanej a zahloubanej týpek, přesně jako je jeho fantastická hudba. Tenhle film pro mě objevil některý pro mě neznámý Čajkovskýho kusy a za to mu dík. ()
Russell mě nezklamal. I když znám většinu jeho filmů, tenhle jsem odkládal poměrně dlouho. Zpočátku téměř cukrkandlový příběh se promění ve sled bizarností (jak jsem očekával a těšil se) končících opravdu krutě. Chamberlain ztvárnil mistrně muže bojujícího se svou sexuální orientací (snad i proto, že sám s ní téměř celý život bojoval), muže, který by se tak rád změnil, ale který nakonec pochopí, že to není možné. Sledujeme, jak se láska mění v nenávist. Jak ti, co ho milovali a jeho lásku nezískali, jej zavrhnou a chtějí ho zničit (v závěru jej symbolicky ostřelují děly, pak však sami přicházejí o hlavy, které jim dělové koule utrhnou - moc pěkné). Filmem prolínají působivé videoklipy s ukázkami Čajkovského tvorby. Russell je mistrem obrazu a fantazie. Oku lahodící kompozice prostřených stolů, květin a hořících svícnů střídají obrazy hnusu a zkázy. Scéna z Labutího jezera, kdy postavy tančí na břehu a za nimi se na hladině protahují labutě (jak je zatraceně přinutili?), je naprosto perfektní. Drsné drama protkané sny a vzpomínkami plné krásy a hnusoty zároveň... ()
Reklama