Já, Daniel Blake

Z počátku sledujeme poměrně zajímavě se rozvíjející souboj starého člověka s digitalizovanou byrokracií plnou absurdního "brazilovského" humoru. To se bohuižel týka pouze prvních asi 10 minut filmu, poté se objeví druhá hlavní postava, svobodná matka dvou dětí, která ztělesňuje snad všechna myslitelná klišé sociálních filmů. Sledujeme tedy scény, kdy hladoví na úkor svých dětí, snaží se usilovným šmudláním zašlých kachliček vytvořit pro děti důstojný domov, bezvýsledně si hledá podřadnou práci, nakonec se uchýlí k drobným krádežím a samozřejmě si zakoketuje i s prostitucí. Do hlubin klišé se nechá strhnout i hrdina prvních 10 minut, takže hraje hodného nezištného strejdu, který nejprve opraví celý dům, následně se stane vzorem pro děti a nakonec se určitým způsobem sblíží s jejich matkou. Občas sice probleskne během scén komunikace s úřady záblesk dobrých úvodních minut filmu, ale vždy jsou opět utlumeny dalším a dalším sentimentálním balastem. Když k tomu připočtu nepřesvědčivé, až příšerné (matka) herecké výkony, nedotažený scénář (většina vedlejších dějových linek nemá pointu, jen se prostě vytratí v průběhu filmu) a naprosto nezajímavou kameru a výpravu, není toho mnoho, proč stojí za to tento film vidět. (06.02.2018)

Paráda! Daniela Blakea jsem si opravdu užil, protože se zabývá tématem, které je mi bližší než blízké. K mému překvapení jsou britští úředníci a zákony ještě nelidštější než u nás. Taky jsem si při vyřizování invalidního důchodu a průkazu ZTP prošel zajímavými fázemi, ale proti Danielovu osudu to byl naprostý čajíček, zacyklil jsem se jen jednou a naštěstí ne nadlouho. Film mě provedl tak nádherně depresivním příběhem, do kterého jsem se dokázal ponořit, že jsem zíral s otevřenou... ústy. Dave Jones byl v roli rytíře bez bázně a hany v boji s větrnými mlýny krásně civilní a věřil jsem mu každé slovo, Hayley Squires ho svým zoufalstvím výborně doplňovala a já jsem nadšený! (21.08.2017)

Tak to bylo drsné. Starou dobrou Anglii, kolébku moderní demokracie mám rád. Tedy tu opravdu starou dobrou. Ne ten chalífát, ve který se ostrov rodí dnes. V příběhu sledujeme téměř dokonalou Hlavu 22 z reálného života. Danielem Blakem by se snadno mohl stát každý z nás. Zatímco některé skupiny obyvatelstva (u nás) celé dekády profitují z dávkového a podpůrného sociálního systému (a vyznají se v něm mnohdy více než samotní úředníci), běžný smrtelník může velmi snadno v nouzi narazit na neprůstřelnou byrokratickou mašinérii, kdy jeden úřad vám něco slíbí, ale až když přinesete potvrzení od jiného úřadu. Ten by vám ho vydal, ale potřebuje potvrzení od úřadu u kterého jste byli poprvé! Ten se s vámi ale bude bavit až když přinesete potvrzení od toho druhého. Pohádka o slepičce akohoutkovi tak získává až smutně hororový rozměr... To oč nejčastěji nešťastník žádá jsou samozřejmě peníze. A zatímco stát si z něj udělal ping pongový míček, dodavatel plynu, elektřiny a pronajímatel bytu či banka nemají zájem poslouchat něčí trable. Plať nebo se sbal. Takže začíná dotyčnému existenční peklo a to se ještě třeba léčí zrovna po infarktu a má lékařem nařízený klid a hlavně se nerozčilovat... Jsem si jist, že v Anglii je ten byrokratický aparát a systém dávek ještě rozrostlejší a ještě neúprosnější vůči těm, jimž by měl pomáhat, sloužit a pro něž byl vlastně zřízen. Jistě se najde kupa těch, co na systému parazitují a profitují z něj neoprávněně. Ty je samozřejmě nutno ihned identifikovat a odstřihnout už při podávání prvotní žádosti na úřad. Ale pak je zde spousta těch, kteří opravdu potřebují pomoc, ale stát se k nim chová jako ke zlodějům. Při tom dokud mohli a odváděli daně, stát si bral bez poděkování všemi deseti... Měl jsem takovou neblahou předtuchu jak film skončí a přiznávám, že titulky jsem sledoval se zachmuřelým výrazem a trochu i vztekem. Sice jsem se chlácholil, že to byl jen film, ale je mi jasné, že takových Danielů je tam venku hromada. A při tom mají ty neskutečné koule neskuhrat, hrdě nést své břímě se vztyčenou hlavou a ještě při tom pomáhat opuštěným Kate s dětmi. Ta postava Daniela Blake mi byla neskutečně sympatická a byla skvěle uvěřitelná. Dave Johns to sehrál skvěle. Navíc to celé bylo takové echt british jak mám rád, včetně angliny. Skvěle natočeno! Dávám za 4 páry bot dovezených z Číny. * * * * (20.07.2024)

Ken Loach a jeho upřímná zpověď, coby dělníka britského lidu s úřednickým šimlem. Líbilo se mi to prostředí, ten neskutečnej akcent z prostředí Newcastlu, ty kecy o fotbale. Všechno mi to k tomu Danielovi Blakeovi neskutečně sedlo. Přišlo mi, jak kdybych tímto filmem vstoupil do rodiny anglického zedníka, podíval se, jak to u něj stojí za hovno a zase pomalu šel dál. Příjemný kousek, i když na mě možná až moc civilní, což Ken Loach vlastně umí. (19.12.2021)

No, je to ještě horší než jsem myslela, moje letitá neláska k této prapodivné ostrovní entitě se stále a stále potvrzuje, zlatá naše republika a to nadáváme. Takže pěkně tvrdý a rychlý brexit, ať se tohohle zbavíme. Film smutný, o bezútěšnosti a zoufalství, kam až státní mašinérie s byrokracií zaženou slušného člověka, v této rádoby vyspělé, nyní zčernalé zemi, kde třešinkou na dortu je lesk královské rodiny. (09.08.2019)