Zkouška dospělosti

Příběh rumunského lékaře, který bojuje o lepší život dospívající dcery. Stačí jen udělat zkoušky a dostat stipendium na studia v Anglii. Jenže osud si se zúčastněnými zahrává, objevují se nečekané problémy a na světlo vycházejí kostlivci ze skříní. Nezbývá než obrátit se na přátele, přátele přátel a požádat je o pomoc. Nikdo ale nic nedělá zadarmo. (19.07.2017)

Téma dobrá, postavy taktiež, najmä ich vnútorný psychologický "boj". Napätie medzi otcom a dcérou na podklade symbolickej skúšky dospelosti hnalo tento príbeh neustále vpred. Ale napriek tomu ma tento film nijako obzvlášť nezaujal a vôbec mi nevyhovovalo jeho tempo a miestami až príliš lyrická línia. Azda by tomu pomohlo keby sa film viac otvoril a nabral tak dramatickejší rozmer. (08.07.2017)

Po celou dobu trvání filmu, jsem měl neutuchající pocit, že kdyby něco takového natočil režisér Cristian Munglu za dob SSSR, pravděpodobně by zbytek svého života strávil někde na Sibiři v gulagu. Bacalaureat je totiž syrovým a nekompromisním průřezem rumunské společnosti, která svým osobitým stylem vyprávění působivě koresponduje s přáními a touhami hlavního hrdiny. Celý film tak krásně vykresluje tu "všednost" našich rozhodnutí a životních cílů, přičemž možná právě proto na mě zapůsobil tak silným dojmem. Je zde totiž neustále přítomen pocit, že něco podobného se může stát komukoliv z nás. Není právě tohle tím nejzásadnějším aspektem ze všech? (28.04.2017)

Nějak se s tou rumunskou novou vlnou nemůžeme domluvit. Vadí mi, že se opět film stává filmem v poslední třetině, kdy předtím je jenom expozicí bezútěšných vztahů a poměrů v současném Rumunsku. A to navíc nasnímaných syrovou, civilní metodou s pramálem záchytných bodů, kdy zaujetí udržuje v zásadě akorát příslib závěru, kde se vše zaonačí. Tato metoda sice má své perky, zde se zúročující zejména ve scénách hrůzného vztahu mezi protagonistou a jeho manželkou, nicméně díky ní postrádá každá scéna cokoli více, než jen onen první plán, kdy si dva pindižvíci předávají informace, které se nám budou hodit v závěrečném rozhřešení (které naštěstí v zásadě ani nepřijde, což je naopak docela fajn). Navíc mi přijde, že se současná rumunská kinematografie plácá v neustále tom samém marasmu "zoufalí, pitomí lidé v zoufalé, pitomé zemi" a vlastně se nikam nevyvíjí. Čímž vlastně ten film obloukem tematizuje sám sebe. No není to sranda? No právě, že moc není. (20.07.2017)

"Hlavní je cíl, nezáleží, jaká cesta k němu vede". Příběh úspěšného občana, otce, manžela, milence a doktora, který svůj život i naděje drží pevně v rukách, nic ho nezaskočí, je odhodlán své vize dosáhnout navzdory všemu...a všem. Již dávno rezignoval na jakoukoli změnu společnosti a morálky ve své zemi, je ochoten proti ní použít její vlastní zbraně, tedy to nejhorší, čeho se muže chytit. Ač plný myšlenek o neochvějnosti zásad a pevnosti svého charakteru, nyní se dobrovolně ohýbá, jde přeci o budoucnost, kterou si nedá vzít. Z naděje se ovšem stává marná prázdnota a odcizení, vše, co ještě před pár dny nehodlal pustit, mu náhle protéká mezi prsty, již to vypadá, že snad ani není za co bojovat...žít. Výborně sehraný a odvyprávěný snímek, který křičí, ovšem velmi tiše, nabízí vynikající kontrasty a nabádá k menší, možná nejmenší míře pokrytectví, které v sobě všichni máme. Nelhat nikomu ve svém okolí, považuji osobně za jednu z největších svobod, které může člověk dosáhnout. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]. (07.06.2017)