Ohnivé ulice

Postupně se mi do mysli vkrádaly pochybnosti, zda autoři toto stylizované motorkářské béčko v (glam) rockovém rytmu nemysleli nakonec vážně. Mně totiž přišlo jako přepálená skoro (postapo-pohádka) parodie, kde drsní bezrozměrní hrdinové cedili opovržlivé jednovětné hlášky a měli všechno na háku. Jenom jim jaksi (tvůrcům i postavám) unikala nadsázka – a samotná akce také nebyla nic moc. (25.03.2022)

Kdepak, Walter Hill prostě umí. Ohnivé ulice jsou poctivé a hlavně zábavné béčko, které má několik zbraní, kterými může zaujmout. Tou první je do posledního detailu vychytaná vizuální stránka, jež má kryta záda stylovým střihem. Druhou zbraní je parádní, řízná hudba. Další součást arzenálu tvoří solidní obsazení. Ať už se jedná o do kožených pumpek oděného Dafoa, o krásnou Diane Lane, nebo o sympatického Michaela Parého, kdo by se tehdy nadál, že skončí jako dvorní šašek Uweho Bolla. Na Warriors to sice nemá, ale je to svižné, zábavné. A to je co říct, protože ruku na srdce té akce tu zase tolik není. (31.10.2011)

Istého času som si nenechal újsť každý dostupný film W.Hilla. Na tento kúsok som šťastie nemal, ale oveľa som neprišiel. Zhliadol som to nedávno na ČT1 a nejaký extra dojem na mňa film neurobil. Atmosféra 80. rokov je príjemná, zaujímavé obsadenie W. Dafoa, motorky a muzika - toť pozitíva. Príbeh nič moc a ako príbeh priemerne začal, tak aj skončil. Objektívne za tri hviezdičky, ale chápem aj štvorhviezdičkové nostalgické hodnotenia. Film 60%. (18.07.2010)

Tenhle film má jedinej problém. Úvodní song Nowhere Fast je natolik geniální, že všechno, co následuje, už je vlastně emocionálně o třídu horší. Ale i tak je to slušná jízda. Kdyby se to nicméně točilo dneska, místo Parého tam povinně hraje nějakej asiat a místo Laneový trans syn Magica Johnsona. Naštěstí tenhle film vzniknul v době, kdy měli lidi ještě všech pět pohromadě. (09.09.2019)

Odborník na přímočaré akční filmy Walter Hill natočil, no, přímočarý akční film. Tentokrát rokenrolový western z jakéhosi neurčitého bezčasí, v jehož výpravě se potkávají různé dekády americké kultury od let dvacátých po zhruba sedmdesátá, trochu podobně jako dříve ve Warriors. Příběh lze shrnout jednou větou a na hodinu a půl se ho podařilo natáhnout nejspíš jenom díky hudebním číslům, která jsou ale super. Hill scenárista si tentokrát nepotrpí na klasické dialogy, ale nechává postavy, aby na sebe mluvily vlastně jen drsnými hláškami, Hill režisér na nic nečeká a jakmile je to možné, už nechá někoho někým tlouct nebo po někom střílet. Je to prosté, ale je to zábava. Jedinou skvrnou na kráse je bohužel Michael Paré, který se na hlavního drsňáka zoufale nehodí. (17.04.2021)