Ohnivé ulice

Tak jako "Válečníkům" musím dát opět čtyři a půl. Další skvěle stylizovaná FILMOVÁ podívaná, rock-and-roll-ový western pro labužníky... Mám opravdu rád tyhle dva Hillovy filmy, tyhle navenek plytké a absurdní story - s vycizelovaně špinavými exteriéry, upocenými chlapeckými těly, chlapáckými babami, místy nemístnými dialogy a prostě neuchopitelnou ATMOSFÉROU, filmy, které si nehrají na nic víc než jsou, protože jsou hlavně výbornou stylovou filmařinou... V tomhle případku i s vynikající hudbou pod nadvládou (gangu ;-) Ry Coodera, která místy doslova zaplňuje obrazy (nebo možná i naopak - fascinuje mě to souznění) a jak to nakonec říkal Mru Fishovi ten starej světlař Walda z Richmondskýho theátru: ..."...jo ať žije rocknroll...". . . . Je po bitvě, férovka opět zvítězila nad silou a tupostí, Ellen Aim and Attackers rozjíždí nové turné s těmi príma kluky černými, co konečně se na ně štěstí usmálo - a naši milí hrdinové odjíždí pod rezavými mosty metra v kradeném a nádherném a rudém citycruiseru kamsi v dál, aspoň za roh té špinavé ohnivé ulice... Jojo, tuhle lahůdku si jako fajnšmekr klidně občas pustit můžu - a zaorouhlit musím - takže za pět a rád... :-) (27.12.2005)

Tenhle film má jedinej problém. Úvodní song Nowhere Fast je natolik geniální, že všechno, co následuje, už je vlastně emocionálně o třídu horší. Ale i tak je to slušná jízda. Kdyby se to nicméně točilo dneska, místo Parého tam povinně hraje nějakej asiat a místo Laneový trans syn Magica Johnsona. Naštěstí tenhle film vzniknul v době, kdy měli lidi ještě všech pět pohromadě. (09.09.2019)

"Moje plány jsou teď v háji. Je to na tobě. Nakopej mu prdel." Tak tuhle jízdu zkrátka miluju. Prostě kdysi a kdesi se odehrála jedna úžasně stylová rokenrolová báje a já byl přitom už mnohokrát. Vždycky jsem se zamiloval do Ellen, užil si Ravena v kožených lacláčích, obdivoval jsem Tomovy kšandy v akci, vypil trochu tequily s vojákem McCoyovou, utěšil Revu a nedočkavě jsem čekal na vzájemné oťukávání hlav metrovými kladívky. A samozřejmě na muziku, protože tenhle soundtrack patří k mým nejoblíbenějším. (30.05.2018)

Kdepak, Walter Hill prostě umí. Ohnivé ulice jsou poctivé a hlavně zábavné béčko, které má několik zbraní, kterými může zaujmout. Tou první je do posledního detailu vychytaná vizuální stránka, jež má kryta záda stylovým střihem. Druhou zbraní je parádní, řízná hudba. Další součást arzenálu tvoří solidní obsazení. Ať už se jedná o do kožených pumpek oděného Dafoa, o krásnou Diane Lane, nebo o sympatického Michaela Parého, kdo by se tehdy nadál, že skončí jako dvorní šašek Uweho Bolla. Na Warriors to sice nemá, ale je to svižné, zábavné. A to je co říct, protože ruku na srdce té akce tu zase tolik není. (31.10.2011)

Čistokrevné potěšení z osmdesátých let, které se rozjede s úvodním songem Nowhere Fast a servíruje Dafoeho v kožených rybářských laclech, mladého Perého bez bázně a hany, obnažené svaly, drzé i krásné ženy...Co na tom, že stylizace už trochu pokulhává a celé je to natočeno potmě na dvou ulicích :) Bez té hudby a koncertních čísel by to bylo horší... (18.06.2010)