Ohnivé ulice

První čtvrthodina - to je nepřetržitá dávka nápadů a dokonale zvládnutého řemesla. Pak se tempo zmírní a začíná starý dobrý western a jeho šablona. Stačí jen zaměnit širé prérie za vlhkou džungli velkoměsta, průzračný venkovský vzduch za zakouřené ulice, koně za Harleye a hlavně rozmáchlé melodie za řízný rock´n´roll. Co se nemění: osamělý mstitel a jeho velká láska, bezradný šerif, střelné zbaně a tvrdé pěsti. 70%. (06.10.2009)

"I've always been a tequila man." Nemohlo to začít lépe. Velmi zajímavě výtvarně zpracovaný "Gotham", pozoruhodná syntéza "komiksových" 50. let s prvky let osmdesátých, výrazná hlavně v oblasti módy (oblečení, účesy). Pak došlo na první píseň – fantastickou "Nowhere Fast" od Fire Inc. (x) ve skvěle natočené scéně koncertu, u níž se prostě nejde nepodupávat nohou do taktu (aspoň maličko). Diane Lane tu podává úžasný výkon, přímo srší energií a playback zvládá naprosto dokonale. Bohužel od této chvíle je už všechno jenom horší. Dojde na bližší seznámení s hlavními postavami, při němž se ukázalo, že Ellen zas tak úžasná není, objeví se spíše směšný než drsný Paré, otravný Fish, Dafoe jak jsem ho vážně vidět nepotřeboval, spousta trapných motorkářů (hádám, že i ti měli být drsní) a mnoho a mnoho dalších nesympatických postaviček. Čestnou výjimku tvoří pouze Reva (Deborah Van Valkenburgh), policista Ed Price (Richard Lawson) a Amy Madigan, dvojnice Alison Pill ve Scottu Pilgrimovi, jako McCoy. Celkovou slabost scénáře nevyváží ani hodně výbuchů a typicky osmdesátkové akce (v dobrém i špatném slova smyslu) + zbývající písničky (až na tu závěrečnou) postrádají kvalit a účinku té první. [viděno 3.10.2020] (04.10.2020)

Postupně se mi do mysli vkrádaly pochybnosti, zda autoři toto stylizované motorkářské béčko v (glam) rockovém rytmu nemysleli nakonec vážně. Mně totiž přišlo jako přepálená skoro (postapo-pohádka) parodie, kde drsní bezrozměrní hrdinové cedili opovržlivé jednovětné hlášky a měli všechno na háku. Jenom jim jaksi (tvůrcům i postavám) unikala nadsázka – a samotná akce také nebyla nic moc. (25.03.2022)

Jsou dva druhy oldschool filmů. První jsou ty, jenž čím jsou starší, tím lepší. Prostě nám zrajou a svojí kvalitu dokazují mnohdy o necelé století později. A pak jsou tu filmy jako Ohnivé ulice. Ty čím jsou starší, tím víc jsou k smíchu a to určitě není ta správná zábava jakou tvůrci zamýšleli. Chápu, že v osmdesátémčtvrtém si nejedna mamina trhala rodidlo na Dafoe v modrý ústřici v latexovejch teplákách a nejeden honibrk neslintal nad Amy, kterou zrova propustily z armády a vzápětí z kriminálu, ale doba je teď jinde. Stejně jako tento snímek. Ten je taky už jinde... (10.04.2014)

Po Divokých ulicích jsem si stáhl Ohnivé ulice v očekávání další krávoviny s gangy. Dostal jsem něco... bizarního. Směsice stylů, žánrů i herců z rozličných žánrů. Styl osmdesátek se bije s výpravou padesátek. Velká část filmu je rockový videoklip, je tu romantika s nečekaným vyústěním, je to motorkářské krimi a také prvky akčního filmu. Ty se sice omezují na rozstřílené motorky/auta, ale je tu parádní souboj na kladiva. A ti herci... dramatik Dafoe je tu za mladičkého záporáka, 19letá Laneová za protřelou ženskou, figurkaří tu Paxon, sympatický komik Moranis tu hraje kreténa. Nu a v hlavní roli bohužel absolutně kožený céčkař Paré. Výborná muzika, originální styl, ale zároveň děsná kravina a bohužel zábavnost místy kulhá. Tak 3-4*, ale spíše za 3*. (09.08.2024)