Ohnivé ulice

9/10 Keď sa na úvod rozozneli tóny Jima Steinmana, vedel som, že som (na rozdiel od The Warriors) na dobrej adrese. Streets of Fire je ultimatívna žánrovka bez toho, aby bolo možné definovať žáner, ktorý tak dôsledne zosobňuje. Je to prepálená rocková opera štylizovaná do 50tych rokov, s gangami, motorkármi s napomádovanými vlasmi, neónovými svetlami, drsnými hláškami a výbuchmi. Jednoducho stelesnená estetika pompéznych wagnerovských skladieb Jima Steinmana. (18.04.2021)

Nejlepší na celém filmu jsou zpívané pasáže a samotné písničky, což je docela úlet na to, že jde o akční kousek. Samozřejmě nesmí chybět romantika – no zas na druhou stranu na mladou Diane Lane se pěkně dívalo, já tuhle herečku v mládí žral. Michael Paré se svými kšandami se snažil co mu scénář dovolil, bohužel se tu viditelně snažili tvůrci dost šlapat na brzdu, takže nějak moc násilí tu neuvidíme. Pár pěstních soubojů, nějaká ta střelba, výbuchy aut a motorek a finální souboj s kladivy – to je ovšem vše. Trošku chabé a nezachrání to ani šílený Willem Dafoe v latexu, ani ta striptérka na baru, co z ní byli všichni motorkáři totálně v prdeli (no vlastně kvůli její prdelce). Při pohledu na ty účesy jsem si taky hned vzpomněl na Pomádu…Škoda, že tu víc prostoru nedostala Amy Madigan, její postava alespoň nešla pro ránu a tvrdá slova daleko, bohužel kromě záchranné akce moc prostoru nedostala…Co se kvality filmu týče, tak podprůměrná záležitost, jednu hvězdu navíc dám za úvodní písničku a Diane Lane. 50% (19.02.2022)

Tenhle film má jedinej problém. Úvodní song Nowhere Fast je natolik geniální, že všechno, co následuje, už je vlastně emocionálně o třídu horší. Ale i tak je to slušná jízda. Kdyby se to nicméně točilo dneska, místo Parého tam povinně hraje nějakej asiat a místo Laneový trans syn Magica Johnsona. Naštěstí tenhle film vzniknul v době, kdy měli lidi ještě všech pět pohromadě. (09.09.2019)

Šakalí léta z kuchyně Waltera Hilla… Ohně, kotlety, motorky, kšandy, místy raketový střih a hlavně setsakramentská nuda. Už jen chybělo, aby si Willem Dafoe s fasádou stálého hosta Modré ústřice rozepnul poklopec na svých kožených montérkách a zapěl hezounovi akčních filmů 80.let Michaelu jablečnému Pyré hitovku I.Hlase: „Na kolena, na kolena, na kolena, jé, jé, jé…" (17.01.2011)

Odborník na přímočaré akční filmy Walter Hill natočil, no, přímočarý akční film. Tentokrát rokenrolový western z jakéhosi neurčitého bezčasí, v jehož výpravě se potkávají různé dekády americké kultury od let dvacátých po zhruba sedmdesátá, trochu podobně jako dříve ve Warriors. Příběh lze shrnout jednou větou a na hodinu a půl se ho podařilo natáhnout nejspíš jenom díky hudebním číslům, která jsou ale super. Hill scenárista si tentokrát nepotrpí na klasické dialogy, ale nechává postavy, aby na sebe mluvily vlastně jen drsnými hláškami, Hill režisér na nic nečeká a jakmile je to možné, už nechá někoho někým tlouct nebo po někom střílet. Je to prosté, ale je to zábava. Jedinou skvrnou na kráse je bohužel Michael Paré, který se na hlavního drsňáka zoufale nehodí. (17.04.2021)