Stanfordský vězeňský experiment

Ani jeden z předchozích Experimentů jsem neviděla, takže nemůžu srovnávat. Můžu ale říct jedno, tohle byl tak strašně divný a těžko stravitelný film, že jsem se na něj dívala na třikrát. Ne že by byl těžko stravitelný po stránce nějaké explicitnosti nebo tyranie. To se tady právě drží hodně na úzdě. Ale ten vizuál na mě působil jako špatný vtip, prostě jsem to tomu filmu ani trochu nevěřila. Hlavně mě to šíleně nudilo. Vadila mi tu i hudba a všichni herci na mě působili tak nějak parodicky, ale za to si asi můžu sama. Dozorci se do svých rolí vžili na můj vkus až příliš rychle, bylo to celé dost podivné. Ale nebudu tu filosofovat. Asi poprvé v životě řeknu na účet nějakého filmu, že mi nepřipadal jako film. Vážně, nevím, jak svůj zážitek popsat. The Stanford Prison Experiment se mi začal líbit asi až v posledních dvaceti minutách stopáže. Až při záverečných rozhovorech jsem se rozhodla, že mu dám dvě a půl hvězdy a už o něm nechci slyšet. (21.02.2016)

Během experimentu je skupina dobrovolníků rozdělena na dvě skupiny. Vězně a dozorce. Experiment má trvat 14 dní a při sebemenším náznaku fyzického násilí má být ukončen... The Stanford Prison Experiment je můj třetí film na toto téma a ani tentokrát mě nezklamal. Není sice nejlepší (experiment 2001) ale i tak tady názorně uvidíme co se stane, když dáte člověku moc a volnou ruku. (26.12.2015)

Lidskost, lidské jednání to činí člověka člověkem. Tenhle film krásně ukazuje jakou může být lidskost tenkou hranici a jak málo času stačí k tomu aby se ve člověku probudilo něco skrytého. Zkrátka a jednoduše. Dejte lidem moc a budou z nich zvířata. Se Stanfordským experimentem už jsem obeznámen. Viděl jsem už film The Experiment(2010) a vím, že je i Das Experiment(2001) ale německým filmům a tvůrcům až na výjimky moc neholduju. Slabší 4 hvězdy. (26.03.2023)

Stanfordský vězeňský experiment mě, nebojím se říci, fascinoval od chvíle, kdy jsem o něm poprvé slyšela. Vážně jsou obyčejní lidé bez jakýchkoli odchylek či úchylek schopni páchat tak nepěkné věci, stát se během pár hodin někým jiným, ačkoli celou dobu vědí, že je to "jen hra"? Těžko říci, možné to asi je, i když mi to asi hlava stále úplně nebere. Jak se vše přesně odehrálo, jestli to celé bylo "přirozené" nebo dozorci třeba byli trochu ponoukáni, konkrétněji instruováni k různým naschválům či krutostem a vězni zase svá zhroucení lehce přehrávali, ví asi jen samotní účastníci celé této akce. Už samotný nápad něco takového provést je ale jistě unikátní. A děsivý zároveň, zejména, když člověk sleduje, co pak jeho realizace dělala s jednotlivými aktéry v čele se samotným strůjcem nápadu. Billy Crudup hraje Philipa Zimbarda, neotřelého, originálního a trochu démonického psychologa, kterému jeho vize trochu začínají přerůstat přes hlavu, dokonale. Stejně jako se do svých rolí skvěle ponořili představitelé všech jeho spolupracovníků i vězňů a dozorců, díky čemuž měl pak člověk při sledování nejednu chvíli velmi nepříjemné tísnivé pocity, asi ne úplně nepodobné těm, které zažívali účastníci celého toho experimentu. Ty příjemné, které zřejmě minimálně chvílemi, ujímaje se svých pokusných rolí, měli někteří dozorci nebo Philip Zimbardo, jsem tedy nezažívala. A jsem za to ráda. Ale kdo ví, jak bych se chovala, kdyby mi někdo nabídl těch 15 dolarů, dal obušek, sluneční brýle a moc... 75 %. (04.02.2023)

Tretí pokus o sfilmovanie experimentu so študentmi na Stanfordskej univerzite, pričom tento je v porovnaní s ostatnými snímkami (až na pár detailov) spracovaný najreálnejšie a jedine z tohto dôvodu mu udeľujem 4 hviezdy. Keby som ho mal hodnotiť ako klasický film zaradený do žánru drámy, vzhľadom nato, že nijak mimoriadne nezasiahol moju citovú schránku, jednu hviezdu by som ubral. Kto chce vedieť viac o danom experimente, odporúčam vďaka autentickým záberom pomerne solídne spracovaný dokument "Quiet Rage: The Stanford Prison Experiment", v ktorom samotný Zimbardo vysvetľuje riskantné ľudské chápanie, vžitia sa do role "bacharov" či trestancov. (19.11.2015)