Stanfordský vězeňský experiment

„Vítejte na instruktážním setkání. Jistě vás potěší, že jsme vás vybrali v této studii na pozice strážných. Rozhodli jsme se na základě vlastností, které jste prokázali během svých pohovorů.“ Není nad to být upřímný…Předchozí verze Stanfordského experimentu jsem neviděl, nemůžu tedy srovnávat. Při úvodních pohovorech ani tak nepřekvapí důvod účasti, jako fakt, kolik lidí by preferovalo být raději vězněm („Nikdo nemá rád dozorce.“). Jenže to se poněkud setře, když někteří jedinci dostanou v podstatě neomezenou moc (zvláště „John Wayne“). Pak se nabízí řečnická otázka, kde končí „simulace“ a začíná realita, v kterou všichni, bez ohledu na svou roli, začnou věřit. Ačkoliv skutečné zamyšlení pro diváka je v tom, jak by se asi choval on sám (celkem jedno v jaké roli). A jak se mi líbilo postupné přitvrzování a gradace, tak mě lehce zklamala kolísající míra uvěřitelnosti, nejslabší v tomhle ohledu byl návštěvní den (opravdu bez reakce?). To je trochu škoda. Přesto i díky výborně vykreslené psychologii postav a silným momentům dám solidní 4*. (26.01.2020)

Tak konečně povedené zpracování tohoto kontroverzního experimentu. Myslel jsem, že se to začne vyhrocovat až po několika dnech, ale dozorci na to šli zvostra hned od začátku. Je to oblečené do pěkného retro hávu a kdejakej psycholog určitě musí jásat, když to vidí. Já ale zas tak nejásal, protože někdy mi nešlo do hlavy, proč se vězňové nezachovali tak nebo onak a proč si toho nechali tolik líbit. Došel jsem k závěru, že nechtěli něco pokazit, aby se třeba nestalo, že nedostanou zaplaceno. Ale co já vím, když jsem jen divák a né subjekt. Film se nestaví na žádnou stranu a jen nám předkládá události, jak se opravdu staly (asi) a to se mi líbí. Názor si na to každý musí udělat sám. Jinak až na tu paruku a nalepovací vousy Dr. Zimbarda (Billy Crudup) si nemám na co stěžovat - docela mě to pohltilo a určitě to stojí za pozornost. (09.07.2022)

Mi to přišlo kolikrát až hloupě vykonstruovaný a i když to all in all bylo promyšlený, především chování dozorců a naddozorců, řekněme, tak to bylo celý zároveň divně nedotažený. Možná mi chyběl bližší psychologický rozbor zneužívané strany účastníků experimentu. Jak moc jsou skutečně v háji, jak moc se jim prostředí zarývá pod kůži, jak moc jsou nad věcí, co na koho hrajou, co přehrávaj... Nebavila jsem se. Což je vlastně možná dobře...? Co mě ale bavilo, byiy scény s Ezrou, ofc, toho já můžu. // Scénář: Talbott... Tak to vysvětluje hodně :) (28.12.2016)

Když to srovnám s německou verzí z roku 2001, tak tohle je jen slabý odvar. Šikana na mě nepůsobila až tak moc šikanózně, herci nebyli příliš přesvědčiví a vypjatá atmosféra mi tu chyběla úplně. Pár slušných momentů se tu určitě našlo, solidní úroveň měly konverzace ze zákulisí, ale celkově je film pro měl velkým zklamáním. 50% (10.12.2015)

Stát je něco jako takovej Stanfordskej vězeňskej experiment v trochu většim měřítku. Taky nesmyslně soustřeďuje moc do rukou různých random pohůnků, kteří se s ní vyrovnávaj úměrně svý inteligenci a míře empatie. Film pro mě už aspoň s jednou papričkou na škále #silnýnažaludek (80%) (21.11.2021)