Oklamaný

Sofii Coppolu mám moc ráda. Oklamaný rozhodně není taková pecka jako Ztraceno v překladu nebo Smrt panen, přesto si mě film dokázal přetáhnout na svou stranu. To, co u mě vyzdvihlo tento film, je práce s postavami, kterou Sofia prostě umí. Nepotřebuje slova, nebo dlouhé dialogy, aby divák přesně věděl, co si která postava právě myslí a co prožívá. Celý film mi hrozně rychle utekl. Sofie už možná nepatří mezi Hollywoodskou elitu, ale stále je to tvůrkyně, na jejíž filmy se budu vždycky těšit. (15.10.2017)

Původní film z roku 1971 není žádný zázrak, ale zpracovaný je přesto o dost lépe. Je podstatně bohatší dějově, z hlediska vykreslení postav a obsahuje i mnohem více napětí, konfliktů mezi postavami a odvážnějšího sexuálního pnutí. I závěr měl lépe zpracovanou pointu. V nové verzi se režisérce především nepodařilo natočit film více z pohledu jeho ženských postav, což byl patrně záměr, a pak přenést do současné doby jeho atmosféru staropanensky prudérního dívčího internátu, v němž se najednou objevilo zakázané pokušení v podobě pohledného muže, kvůli čemuž si diváci snímek zřejmě mylně pletou s černou komedií a reagují na něj smíchem. Příběh je oproti původní filmové verzi plytký a řídký, motivace postav nejsou dostatečně zřetelné a ani to hvězdné obsazení ani zdaleka nekope první ligu. (11.07.2017)

Hodinové čekání na vrchol, který za hodinové čekání rozhodně nestojí. Spousta kradmých pohledů, upřímné zvědavosti a potlačovaných emocí totiž odedře černou práci pro gradaci, která mi přišla jak z jiného, podstatně méně povedeného filmu. Odpovědi na otázky, které mě zajímaly nejvíc, zůstaly schované v tichých ženských postavách. Sofia Coppola definitivně ztrácí svoji nezaměnitelnost. (20.11.2017)

Sofia Coppola vždycky spoléhala spíš na emoce než na historickou epiku a v tomhle osobním příběhu ženských pohnutek a pocitů je to nejinak. Odpovídá tomu délka, příběh i filmoví hrdinové, jimž dominují především Kidman a Dunst. Farrellův charakter má uprostřed filmu všechno v hrsti a pak začně dělat nepochopitelné a nelogické (scénáristické) chyby. Vzhledem k velmi pozvolnému stupňování příběhu to působí jako pěst na oko. Jinak samozřejmě tradičně super kamera, jak se u historáku sluší a patří. Nelze se však ubránit pocitu, že některá interakce hlavních hrdinů vypadá, jako když Coppola natočila v jedničkách devadesátkovým způsobem devatenácté století. (01.10.2017)

Na hodinu a pol dlhý celovečerák dejovo riedke. Dobre zahraná zdržanlivosť a nevinnosť (rozumej spiaca sexuálna túžba) viktoriánskej Kirsten Dunst; a ďalšia skvelá kreácia Kidmanky čoby hlavy domu sú tým jediným, čo ma tu zaujalo. Pri mnohých scenách sa polovica sálu (vrátane mňa) smiala. Sofia zabudla, že súčasný divák nie je jedným z protagonistov jej filmu, jeho doby. Keď už opodstatnený remake pre súčasné publikum, mal ho urobiť Guillermo del Toro. A s poriadnou dávkou kečupu. (25.05.2017)