Kill Bill

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších akčních filmů - 100 Greatest Action Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Děj?: Uma Thurman se mstí. A Tarantino? To je umělecký Bůh i zvrhlý magor zároveň. Hodnocení filmu by podle předchozího výroku mohlo být 5* a zároveň odpad, záleží na úhlu pohledu. Když odhlédnu od gejzírů (místy černobílé) krve a hromad končetin, vidím překvapivě svěží film. A skvělou hudbu. Tarantino geniálně zúžil příběh zločinu a pomsty na akt pomsty samotný, bez vedlejších odboček a kliček, a roztáhnul ho do dvou zcela akčních filmů. Potěšily mne experimenty: různé barevné filtry, vložené animované sekvence, nebo třeba zesílení sytosti barev až k nevydtržení - když Uma přichází do prolézačkami a dětskými hračkami obklopeného domu své černé nepřítelkyně. Idylka. Pak to začne... Je libo trailer? http://www.youtube.com/watch?v=-czwy-aVbbU (15.07.2009)

Tarantino je génius. Tento bloodfest je toho nevyvratitelným důkazem (alespoň pro mě). Námět vpodstatě naprosto debilní a jednoduchý - pomsta. Ale mistr z toho opravdu dokáže vytěžit maximum. Neskutečně efetkní podívaná, výborné souboje v japonském duchu, místy vtipná místa (hudba při končetinovém rodeu v Tokiu:)), celkově výborná práce s kamerou i herci. Režisérskými nápady se to tu jen hemží...Pravděpodobně se to leckoumu líbit nemusí, ale kdo se nebojí trochy krve (no dobře, VELKÉ trochu krve) a bude toto dílo brát s nadsázkou, nemůže být nespokojen. Bravo! (22.10.2006)

(1001) Tento film mohu používat k odrážení lidí, kteří mě osočují z toho, že automaticky nesnáším všechen mainstream a naopak adoruji vše minimálně populární. Říkejme tomu guilty pleasure nebo jakkoliv jinak, má judistická minulost i jakýsi patologický obdiv k určitým segmentům japonské kultury se prostě bude vždycky tetelit. Dále se také jedná o jediný projekt, kde uznávám, že Uma Thurman opravdu hraje a není jen hezkou tvářičkou, o poslední Tarantinovo vzepjetí předtím, než se totálně vyprázdnil a zabředl do opakujících se vyčerpaných struktur, a o jeden z mála filmů, kde neprotestuji proti zvýšené míře zobrazovaného násilí. (15.02.2013)

Pryč je doba, kdy se točily filmy o životě. Ať žije doba, kdy se točí filmy o jiných filmech. A Tarantino je genius této nové epochy. Ukazuje nám, že citovat a vycházet není totéž, co krást. Po gangsterských Reservoir Dogs a Pulp Fiction nám opět ukázal, že umí. Jeho styl prosvitá skrze právě jmenované filmy i nový Kill Bill aniž by se dalo říci, že se napodobuje. Zatímco předchozí filmy byli založeny především na vtipných dialozích, Kill Bill má westernovou polohu filmu, kde se nekecá. Zatímco ovšem klasický western si svou pomalost a úspornost uchovává, jak v dialogové, tak v soubojové fázi - Kill Bill je jiný. Vychází s klasických honkongských kung – fu, kde když se přestane mluvit, film se teprve rozjede. Souboj je pro kung-fu film tím, čím je hudební číslo pro muzikál. Děj sice dopředu neposunuje - to ovšem nevadí, protože právě kvůli tomuhle jste na ten film přišli. Ta dokonalá choreografie, ty barvy, ta krása pohybu, dokonalý soulad Je to již otřelý postřech, že boj a tanec jsou dvě překvapivě si blízké formy lidské činnosti. Ovšem, to jak již jsem naznačila Tarantinův styl nedělá. Jeho styl spočívá především v inteligentní schopnosti citovat, aniž by měl člověk pocit, že jen opakuje, co bylo řečeno. Řeklo by se, že Tarantino vykradá celé úryvky z jiných filmů a tvoří ve pro žánru zaběhnutých klišé. Jenže Tarantino má tolik pro tvůrce důležitou schopnost ze starého vytvořit nové. Potrpí si na zajímavé hrádky se strukturou vyprávění. Užili jsme si ho již v Pulp fiction, ale Kill Bill zdá se nezaostávat. Neotřele působí i vložení celé animované, či spíše anime – sekvence. Podtrhuje tak, stejně jako ony pro kung -fu žánr charakteristické hudební vložky, ono lehce východní vyznění filmu. Cítíme však, že tu jde jen o hru. Tarantino nenapodobuje, Tarantino si pohrává s lehkostí člověka, který se na kung-fu filmy díval zřejmě pět let v kuse a teď je pro něj proto tento způsob vyjádření ten nejpřirozenější. Nevím, proč o tom pochybovat, že jde opět o další Tarantinův kultovní film. Už se těším na pokračování. (23.01.2004)

// Zvedám na plný počet a Tarantino je šílenec, velmi velmi cool šílenec. Co on dokáže napsat a posléze převést na plátno, to je neuvěřitelné. Tolik odkazů, tolik pomrknutí na staré asijské pecky, tolik možností, jak se na jeho filmy dívat. Je to loutkař a především chce, abychom si s jeho filmy hráli. A protože hračky už jsou rozdány, je na čase si začít hrát. (11.10.2012)