Kill Bill

Včera jsem shlédl nejkrvavější film, co jsem kdy viděl: Kill Bill. Kill Bill má vše co od takového filmu očekávám a ukazuje ještě mnohem víc. Quentin Tarantino natočil film na který jsme od něj zvyklí. Úžasné. Tarantino natočil úžasnou poctu tradičním samurajským filmům s kombinací vynikající akce a perfektních dialogů. Soundtrack (věřím, že je původní) vyznívá jako ze 70. let s velmi chytlavými melodiemi, podobnými z filmů s Brucem Leem. Samozřejmě film není vůbec realistický, ale o to tady nešlo. Zaměření snímku už naznačuje samotný název. Vizuální efekty a použití nádherných lokací dělá z Tarantina ikonu akčního filmu nového tisíciletí. (26.06.2005)

Záměrně jsem jedničku nehodnotil a čekal na dvojku. A když jsem ji teď konečně viděl, stavím se paradoxně k první části ještě mnohem kritičtěji než předtím. Nedostatky se nejen nevysvětlily, ale naopak mnohem více prohloubily a existence Volume 1 jen sráží geniální Volume 2. Postrádá funkční charaktery, opravdové postavy (a motivace) a jedinou scénu, která by nás donutila s Nevěstou opravdu citově sympatizovat (nejen proto, že dělá s mečem "cool věci"). Pořadí kapitol je přinejmenším pofidérní a většina scén jedničky z celkového pohledu nakonec opravdu zůstává jen obyčejnou manýrou (celá animovaná sekvence) a navíc často mizerně režírovanou a napsanou (úvodní sekvence u Vernity, úvodní část u Hattoriho Hanza). I krvavá sekvence s "Crazy 88" ve srovnání třeba se Zatoichim působí jako nedomrlý příbuzný... Volume 1 se musí přiznat, že má docela dost slušné tempo, díky kterému působí mnohem kratším dojmem (vlastně je to jeden z nejrychlejších filmů, co jsem kdy viděl) a ani na potřinácté mě nijak nenudilo a bavil jsem se dobře, nicméně kdyby se těch pár geniálních částí (probuzeni v nemocnici, Buck, a důležité Hanzovo předání meče) přestěhovalo do Volume 2, vůbec by jednička nemusela vzniknout._______________ No tak jsem se na film po půl roce opět podíval, tentokrát v japonské verzi bez otravné černobílé cenzury a s některými záběry navíc... Absence černobílé barvy tomu přece jen pomohla a závěr tak působí mnohem zajímavějším dojmem, ačkoli stavba filmu je pořád stejně problematická. Ale bavil jsem se přes všechny výtky slušné, takže nakonec ty 4* dávám... ale jen japonské verzi ;) (16.04.2004)

Soundtrack RZA: 1. Bang Bang (My Baby Shot Me Down) - Nancy Sinatra [2:40] ,2. That Certain Female - Charlie Feathers [3:02] ,3. The Grand Duel (Parte Prima) - Luis Bacalov [3:24] ,4. Twisted Nerve - Bernard Herrmann [1:27] ,5. Queen of the Crime Council [0:57] ,6. Ode to Oren Ishii - The RZA [2:05] ,7. Run Fay Run - Isaac Hayes [2:46] ,8. Green Hornet - Al Hirt [2:18] ,9. Battle without Honor or Humanity - Tomoyasu Hotei [2:28] ,10. Don't Let Me Be Misunderstood - Santa Esmeralda [10:30] ,11. Woo Hoo - The 5678's [1:59] ,12. Crane/White Lightning - The RZA/Charles Bernstein [1:37] ,13. The Flower of Carnage - Meiko Kaji [3:52] ,14. The Lonely Shepherd - Zamfir [4:20] ,15. You're My Wicked Life [1:14] ,16. Ironside - Quincy Jones [0:16] ,17. Super 16 - NEU! [1:06] ,18. Uakuza Oren 1 [0:22] ,19. Bannister Fight [0:21] ,20. Flip Sting [0:04] ,21. Sword Swings [0:05] ,22. Axe Throws [0:11], (22.05.2011)

Neuvěřitelně skvělej film. Tarantino prostě umí a tímhle filmem si upevnil místo v mé TOP. Uma Thurman by si za roli Nevěsty zasloužila Oscara, protože to co předvadí v tomhle filmu je dechberoucí. Lucy Liu s tím mečem umí divy a když dojde na scénu v zimní zahradě je mi jí opravdu líto. Skvělá postava je i Gogo. No jasně ta nelítostná studentská mrcha. S ní bych fakt nechtěl sedět v lavici. Jen mi mrzí, že dvojka není tak dobrá jako tenhle ŠPIČKOVEJ film. (06.11.2006)

Pryč je doba, kdy se točily filmy o životě. Ať žije doba, kdy se točí filmy o jiných filmech. A Tarantino je genius této nové epochy. Ukazuje nám, že citovat a vycházet není totéž, co krást. Po gangsterských Reservoir Dogs a Pulp Fiction nám opět ukázal, že umí. Jeho styl prosvitá skrze právě jmenované filmy i nový Kill Bill aniž by se dalo říci, že se napodobuje. Zatímco předchozí filmy byli založeny především na vtipných dialozích, Kill Bill má westernovou polohu filmu, kde se nekecá. Zatímco ovšem klasický western si svou pomalost a úspornost uchovává, jak v dialogové, tak v soubojové fázi - Kill Bill je jiný. Vychází s klasických honkongských kung – fu, kde když se přestane mluvit, film se teprve rozjede. Souboj je pro kung-fu film tím, čím je hudební číslo pro muzikál. Děj sice dopředu neposunuje - to ovšem nevadí, protože právě kvůli tomuhle jste na ten film přišli. Ta dokonalá choreografie, ty barvy, ta krása pohybu, dokonalý soulad Je to již otřelý postřech, že boj a tanec jsou dvě překvapivě si blízké formy lidské činnosti. Ovšem, to jak již jsem naznačila Tarantinův styl nedělá. Jeho styl spočívá především v inteligentní schopnosti citovat, aniž by měl člověk pocit, že jen opakuje, co bylo řečeno. Řeklo by se, že Tarantino vykradá celé úryvky z jiných filmů a tvoří ve pro žánru zaběhnutých klišé. Jenže Tarantino má tolik pro tvůrce důležitou schopnost ze starého vytvořit nové. Potrpí si na zajímavé hrádky se strukturou vyprávění. Užili jsme si ho již v Pulp fiction, ale Kill Bill zdá se nezaostávat. Neotřele působí i vložení celé animované, či spíše anime – sekvence. Podtrhuje tak, stejně jako ony pro kung -fu žánr charakteristické hudební vložky, ono lehce východní vyznění filmu. Cítíme však, že tu jde jen o hru. Tarantino nenapodobuje, Tarantino si pohrává s lehkostí člověka, který se na kung-fu filmy díval zřejmě pět let v kuse a teď je pro něj proto tento způsob vyjádření ten nejpřirozenější. Nevím, proč o tom pochybovat, že jde opět o další Tarantinův kultovní film. Už se těším na pokračování. (23.01.2004)