Kill Bill

Netušil som a ani som nikdy nechcel napísať toto, no od Tarantina pre mňa veľké sklamanie. Všetko je graficky, kamerovo a farebne vyblýskané a úchvatné, ale akčné scény nič moc a všetko mi kazili nepochopiteľne prehnane trápne potoky krvi, ktoré sa mi akosi nedali prekusnúť. Samozrejme jediné, čo poteší, je nával hviezd, ktoré mi aspoň poskytovali pocit, že nejde o úplnú somarinu. 65%. (25.11.2006)

Příliš mnoho nápadů na jeden film. Příliš málo děje na jeden film. „Jenom“ extrémně cool a sexy (rape)-revenge thriller, až nezdravě okouzlený hongkongskými a japonskými akčními filmy a téměř zcela postrádající etický rozměr. Jednotlivé kapitoly dávají víc smyslu po boku odpovídajících kapitol ze dvojky, neboť ty jim dodávají chybějící hloubku a opodstatnění (celé Vol. 2 je v podstatě backstory). 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Dudek, belldandy, Jeanne, Turiec, cheyene (23.02.2005)

Pryč je doba, kdy se točily filmy o životě. Ať žije doba, kdy se točí filmy o jiných filmech. A Tarantino je genius této nové epochy. Ukazuje nám, že citovat a vycházet není totéž, co krást. Po gangsterských Reservoir Dogs a Pulp Fiction nám opět ukázal, že umí. Jeho styl prosvitá skrze právě jmenované filmy i nový Kill Bill aniž by se dalo říci, že se napodobuje. Zatímco předchozí filmy byli založeny především na vtipných dialozích, Kill Bill má westernovou polohu filmu, kde se nekecá. Zatímco ovšem klasický western si svou pomalost a úspornost uchovává, jak v dialogové, tak v soubojové fázi - Kill Bill je jiný. Vychází s klasických honkongských kung – fu, kde když se přestane mluvit, film se teprve rozjede. Souboj je pro kung-fu film tím, čím je hudební číslo pro muzikál. Děj sice dopředu neposunuje - to ovšem nevadí, protože právě kvůli tomuhle jste na ten film přišli. Ta dokonalá choreografie, ty barvy, ta krása pohybu, dokonalý soulad Je to již otřelý postřech, že boj a tanec jsou dvě překvapivě si blízké formy lidské činnosti. Ovšem, to jak již jsem naznačila Tarantinův styl nedělá. Jeho styl spočívá především v inteligentní schopnosti citovat, aniž by měl člověk pocit, že jen opakuje, co bylo řečeno. Řeklo by se, že Tarantino vykradá celé úryvky z jiných filmů a tvoří ve pro žánru zaběhnutých klišé. Jenže Tarantino má tolik pro tvůrce důležitou schopnost ze starého vytvořit nové. Potrpí si na zajímavé hrádky se strukturou vyprávění. Užili jsme si ho již v Pulp fiction, ale Kill Bill zdá se nezaostávat. Neotřele působí i vložení celé animované, či spíše anime – sekvence. Podtrhuje tak, stejně jako ony pro kung -fu žánr charakteristické hudební vložky, ono lehce východní vyznění filmu. Cítíme však, že tu jde jen o hru. Tarantino nenapodobuje, Tarantino si pohrává s lehkostí člověka, který se na kung-fu filmy díval zřejmě pět let v kuse a teď je pro něj proto tento způsob vyjádření ten nejpřirozenější. Nevím, proč o tom pochybovat, že jde opět o další Tarantinův kultovní film. Už se těším na pokračování. (23.01.2004)

"Mohu říci, aniž bych se chlubil, že je to můj nejlepší meč. Kdyby ses na své cestě střetla s Bohem, Bůh bude vejpůl." Tarantino namíchal výživnej koktejl plnej klišé známejch ze samurajskejch pomst a vyslal nedostatečně mrtvou Nevěstu vytvářet hbitým máváním katanou krvavej podklad pro svou další běčkovou poctu. Takže si odškrtávám Vernitu Green i O-Ren Ishii a hodnocením vyjadřuju svou spokojenost s netradičně pestrobarevnou zabíjačkou. (12.12.2011)

Zapomeňte na to, že uvidíte další "tarantinovku". Žádné pro něj typické hlášky, či přehršel absurdních situací. Jednou z mála ozvěn jeho prvních dvou filmů je absurdní scéna z nemocnice, kdy "Buck přijde na fuck" a potom jeho oblíbené řazení děje do kapitol. Místama mně film emočně sejmul, místama jsem si v duchu říkal "To snad Tarantino nemyslí vážně? Tohle mu máme sežrat?" Ale po celou dobu jsem ani nedutal a seděl v křesle jako zařezaný. Jsou tu scény, které mají velmi magickou atmosféru. Zejména závěrečný souboj v zasněžené japonské zahradě. Lucy Liu v bílých šatech a pantoflích, padající vločky a v kontrastu s tím žlutý oblek Umy Thurman. To vše krásně nasvícené a do toho zajímavý zvuk vodní pumpy. Nebo např. moment, kdy se při jednom z bojů náhle změní pozadí na modrou plochu s černými rámečky a před ní pouhé siluety bojovníků je velice působivý. Kill Bill obsahuje tolik audio-vizuálních vjemů, že ta hodina a půl úplně stačila. Dějově je to sice plytké (při závěrečné větě jsem měl pocit, jako bych slyšel útržek z nějaké telenovely), ale forma zde drtivě vítězí nad obsahem. Tarantino dokázal z provařeného žánru a nepříliš originálního námětu udělat velmi působivou podívanou. Uvidíme při Volume 2, jestli mu to vydrželo.....PS: Nutno sledovat v ŠIROKOÚHLÉM formátu!!! S ořezem na TV tenhle film HODNĚ ztrácí (viz. Nova dnes). (11.10.2003)