Kill Bill

Pryč je doba, kdy se točily filmy o životě. Ať žije doba, kdy se točí filmy o jiných filmech. A Tarantino je genius této nové epochy. Ukazuje nám, že citovat a vycházet není totéž, co krást. Po gangsterských Reservoir Dogs a Pulp Fiction nám opět ukázal, že umí. Jeho styl prosvitá skrze právě jmenované filmy i nový Kill Bill aniž by se dalo říci, že se napodobuje. Zatímco předchozí filmy byli založeny především na vtipných dialozích, Kill Bill má westernovou polohu filmu, kde se nekecá. Zatímco ovšem klasický western si svou pomalost a úspornost uchovává, jak v dialogové, tak v soubojové fázi - Kill Bill je jiný. Vychází s klasických honkongských kung – fu, kde když se přestane mluvit, film se teprve rozjede. Souboj je pro kung-fu film tím, čím je hudební číslo pro muzikál. Děj sice dopředu neposunuje - to ovšem nevadí, protože právě kvůli tomuhle jste na ten film přišli. Ta dokonalá choreografie, ty barvy, ta krása pohybu, dokonalý soulad Je to již otřelý postřech, že boj a tanec jsou dvě překvapivě si blízké formy lidské činnosti. Ovšem, to jak již jsem naznačila Tarantinův styl nedělá. Jeho styl spočívá především v inteligentní schopnosti citovat, aniž by měl člověk pocit, že jen opakuje, co bylo řečeno. Řeklo by se, že Tarantino vykradá celé úryvky z jiných filmů a tvoří ve pro žánru zaběhnutých klišé. Jenže Tarantino má tolik pro tvůrce důležitou schopnost ze starého vytvořit nové. Potrpí si na zajímavé hrádky se strukturou vyprávění. Užili jsme si ho již v Pulp fiction, ale Kill Bill zdá se nezaostávat. Neotřele působí i vložení celé animované, či spíše anime – sekvence. Podtrhuje tak, stejně jako ony pro kung -fu žánr charakteristické hudební vložky, ono lehce východní vyznění filmu. Cítíme však, že tu jde jen o hru. Tarantino nenapodobuje, Tarantino si pohrává s lehkostí člověka, který se na kung-fu filmy díval zřejmě pět let v kuse a teď je pro něj proto tento způsob vyjádření ten nejpřirozenější. Nevím, proč o tom pochybovat, že jde opět o další Tarantinův kultovní film. Už se těším na pokračování. (23.01.2004)

Tarantino je génius. Tento bloodfest je toho nevyvratitelným důkazem (alespoň pro mě). Námět vpodstatě naprosto debilní a jednoduchý - pomsta. Ale mistr z toho opravdu dokáže vytěžit maximum. Neskutečně efetkní podívaná, výborné souboje v japonském duchu, místy vtipná místa (hudba při končetinovém rodeu v Tokiu:)), celkově výborná práce s kamerou i herci. Režisérskými nápady se to tu jen hemží...Pravděpodobně se to leckoumu líbit nemusí, ale kdo se nebojí trochy krve (no dobře, VELKÉ trochu krve) a bude toto dílo brát s nadsázkou, nemůže být nespokojen. Bravo! (22.10.2006)

Záměrně jsem jedničku nehodnotil a čekal na dvojku. A když jsem ji teď konečně viděl, stavím se paradoxně k první části ještě mnohem kritičtěji než předtím. Nedostatky se nejen nevysvětlily, ale naopak mnohem více prohloubily a existence Volume 1 jen sráží geniální Volume 2. Postrádá funkční charaktery, opravdové postavy (a motivace) a jedinou scénu, která by nás donutila s Nevěstou opravdu citově sympatizovat (nejen proto, že dělá s mečem "cool věci"). Pořadí kapitol je přinejmenším pofidérní a většina scén jedničky z celkového pohledu nakonec opravdu zůstává jen obyčejnou manýrou (celá animovaná sekvence) a navíc často mizerně režírovanou a napsanou (úvodní sekvence u Vernity, úvodní část u Hattoriho Hanza). I krvavá sekvence s "Crazy 88" ve srovnání třeba se Zatoichim působí jako nedomrlý příbuzný... Volume 1 se musí přiznat, že má docela dost slušné tempo, díky kterému působí mnohem kratším dojmem (vlastně je to jeden z nejrychlejších filmů, co jsem kdy viděl) a ani na potřinácté mě nijak nenudilo a bavil jsem se dobře, nicméně kdyby se těch pár geniálních částí (probuzeni v nemocnici, Buck, a důležité Hanzovo předání meče) přestěhovalo do Volume 2, vůbec by jednička nemusela vzniknout._______________ No tak jsem se na film po půl roce opět podíval, tentokrát v japonské verzi bez otravné černobílé cenzury a s některými záběry navíc... Absence černobílé barvy tomu přece jen pomohla a závěr tak působí mnohem zajímavějším dojmem, ačkoli stavba filmu je pořád stejně problematická. Ale bavil jsem se přes všechny výtky slušné, takže nakonec ty 4* dávám... ale jen japonské verzi ;) (16.04.2004)

Rozhodne to neni nejlepsi akcni film, jak prohlasil Quentin Tarantino, navic bych ho ciste za akcni urcite neoznacil, ale presto to je vyborna zabava. Sice se tady toho nedozvime moc o postavach a vetsinu filmu zabiraj souboje, ale vubec to nevadi. I kdyz je souboju fakt hodne, tak nenudi, nepusobi ve filmu nucene a jsou skvele natoceny. A to, ze misty prejdou do cernobila mi taky nevadilo, protoze to aspon pusobilo zajimave a ta cernobila mela zajimavy kontrasty. Co se mi ve filmu libilo nejvic, bylo, ze i kdyz jsou souboje sebekrvavejsi, litaj vsude nohy a hlavy, tak jsou porad brany s humorem a nadhledem. Cemuz taky hodne pomohla skvela Uma Thurman. Taky se mi hodne libila vynikajici kamera, se spoustou zajimavejch zaberu a skvela hudba. A nejoblibenejsi postava? Buck co prisel na "fuck". (24.08.2005)

Netušil som a ani som nikdy nechcel napísať toto, no od Tarantina pre mňa veľké sklamanie. Všetko je graficky, kamerovo a farebne vyblýskané a úchvatné, ale akčné scény nič moc a všetko mi kazili nepochopiteľne prehnane trápne potoky krvi, ktoré sa mi akosi nedali prekusnúť. Samozrejme jediné, čo poteší, je nával hviezd, ktoré mi aspoň poskytovali pocit, že nejde o úplnú somarinu. 65%. (25.11.2006)