Kill Bill

Fucking-fantastic-orgasm. Alfred Hitchcock s katanou v ruce útočí ze záhrobí, Ang Lee nestíhá ochutnat popcorn a Akira Kurosawa se v nebi vznáší blahem. Po sedmém zhlédnutí v kině je zbytečné přemýšlet, jestli dát čtyři, nebo pět hvězdiček. Z úcty k magorovi z videopůjčovny - všechno si zapíšu krví na čelo mé hlavy, která leží (useknutá) vedle mě. Tarantino je bůh filmové masturbace. Střih, kdy s rozžhavených nůžek šlehají jiskry v tom nejakčnějším filmu stříbrného plátna posledního desetiletí. Z takřka nulového námětu vytěžit tak dokonalou akční jízdu jsem snad na plátně ještě neviděl. Směs podkreslených linií (komiksoví, animovaný, barevný i černobílý prvek) je skutečně cool seance s vynikajícím hudebním doprovodem, která divákovi vleze pod kůži. Pro mě jsou oba díly filmové umění. "Ti z vás, co mají to štěstí, že nepřišli o život, vemte si ho s sebou! Ale... končetiny, o které jste přišli tu necháte. Ty teď patří mně". Film detailně rozebrán v mém Deníčku. (23.10.2011)

Quentin Tarantino je bez veškerej debaty jeden z najoriginálnejších, najtalentovanejších a najkreatívnejších filmových režisérov v rámci novodobej americkej kinematografie. Jeho tvorba má punc perfekcionalizmu a geniality. Jeho filmy by sa mali premietať na všetkých školách, kde sa študuje filmárčina. Čo titul, to filmárske orgie plné diváckych orgazmov. Ja osobne považujem za jeho režisérsky vrchol dvojdielnu retro kung-fu akčnú jazdu "Kill Bill". Zrealizoval ju v rokoch 2003 a 2004. Môžem to pozerať stále dokola a nikdy sa mi to nezunuje. Príbeh o bezkompromisnej, krutej pomste naservírovaný pánom Tarantinom je proste dokonalý. "Kill Bill: Vol. 1". ***** (21.10.2020)

Na film jsem šla do kina v době, kdy jsem byla těhotná ... v kině jsem ho nedokázala plně ocenit, protože se mi udělalo nevolno hned po brutální anime scéně někde na začátku ... Všimla jsem si, že jsem zde nenapsala komentář a proto chci vychválit nejen úžasný hudební doprovod, ale i napínavé okamžiky, stejně jako Tarantinovo vynikající režisérské umění. Film je plný násilí, ale i tak mě láká ke znovu zhlédnutí. Uma v něm září, mám ji ráda, její role neohrožené bojovnice, která se vrací pomstít smrt svých nejbližších je výjimečná tím, kolik toho vydrží ... jako kdyby jí sil neubývalo ... (05.07.2013)

Pro ni se stalo středobodem zabít Billa, pro diváka je čirá radost sledovat to, co následovalo před i po jejím svatebním dni, který se utopil v krvi. Velkolepá pocta hned několika pokleslým žánrům, ve které se Quentin Tarantino nezapomněl bavit. Celkově je to jednoduchý příběh, nicméně rafinovaně razantní. Z usekaných končetin tryskají nadsazené gejzíry, Uma Thurman po letech v kómatu zjišťuje, že ji v břichu něco schází, i to, jak s ní zacházel jistý ošetřovatel (My name is Buck and I´m here to fuck – opravdu se nedívejte na český dabing), bitka s jakuzou je i přes několik drobných přešlapů úchvatná, dámská řež s kuchyňským náčiním rovněž, emocionální rezonance se dostavila, ač by to možná divák ani nečekal. A ten přehršel odkazů a nápadů. Pro mě neskutečně energické. Hluboké poselství snad nikdo nehledal. Ladí to rozkošně. (28.10.2016)

Zvěsti o šílené krvavosti mi přijdou přehnané. Jsou zde samozřejmě skvělé choreografie bitek, ale film mě spíše zaujal zajímavým soundtrackem, kouzly s kamerou (dlouhé záběry a časté pohledy shora) a neméně zajímavým výtvarným řešením (zimní zahrada s fontánkou apod.). Jako neznalec žánru mi jistě uniklo mnoho odkazů, ale film zaujme i bez toho. Časové hrátky mi tentokrát přišly trochu samoúčelné, snad mají zakrýt velkou jednoduchost příběhu. Spíše se mi líbily hrátky s formou (např. animovaná část byla skvělá). Také bych byl raději, kdybych viděl celý film najednou, na druhou stranu je ukončení jedničky docela dobré a napínavé. (24.10.2003)