Volyň

To, že tento film už nikdy nechcem vidieť, ešte nemusí zákonite znamenať, že bol zlý, skôr naopak, v istých ohľadoch bol výborný. Nikdy by ma nenapadlo, že vo filme z obdobia druhej svetovej vojny, môžu byť fašisti tými "lepšími" či tým menším zlom. Priznám sa, v určitých momentoch som radšej zatvárala oči. Nepotrebujem vidieť všetko na to, aby som pochopila nezmyselnosť tej krutosti, ktorej sú za istých okolností schopní len ľudia. Napriek tomu mne v tomto filme čosi chýbalo. Úvod bol výborný, svadobné zvyky a náznaky nenávisti medzi Poliakmi a Ukrajincami, vtiahli do deja, potom však prišlo medziobdobie, ktoré síce nebolo zlé, ale niečo mi tam po príbehovej stránke chýbalo. Možno sa tvorcovia až príliž zamerali na zničujúcei efekt krvavého finále, ktoré bolo naozaj strhujúce a miestami takmer nepozerateľné. Zasiahlo ma to, to hej, ale film, ako celok na mňa až tak nezapôsobil. (02.04.2017)

Ukrajina je Rusmi posmešne nazývaná Okrajina. Akože preto, že vždy stála na okraji diania. A ani ten národ, ktorý ju obýva, nie je údajne plnohodnotný, ale zoškrabaný z okrajov okolitých štátov (krajín). Nikdy som s týmito odsudkami nesúhlasil (hoci veľmi často po cestách vlakmi územím bývalého ZSSR počul). Myslím, že tvrdé, drsné a zvonku niekedy nepochopiteľné kruté osudy Ukrajincov je potrebné chápať v celkových historických súvislostiach. Nie povrchne odsudzovať. Toľko na úvod. Film nakrútili Poliaci, pretože sa potrebovali vyrovnať s nejakou národnou traumou. Sami Poliaci sú národ hrdý a do značnej miery nacionalistický. Trpia rôznymi hroznými nedoriešenými traumami minulosti. Ukrývajú ich v prehnanom modloslužbičkovaní, a našťastie aj v rozsiahlej umeleckej, aj filmovej tvorbe. Tam svoje historické tenzné napätia do istej miery rozpúšťajú.  Ale ako veľmi trefne poznamenáva užívateľ Maq, rovnako Ukrajinci by mali čo nakrúcať, a Poliaci by sa mohli hanbiť. Ako celok je Volyň príliš dlhá, príliš krvavá, trochu epigónsky choď a pozerajúca sa a menej zmysluplne dejová. Ale v tom, čo chceli tvorcovia ukázať - nezmyselnú nenávisť medzi národmi obývajúcimi to isté územie, živenú popmi, farármi i frustrovanými politikmi - nezlyháva. Plnohodnotne ukazuje otrasné následky všeničiacej a nič dobré neprinášajúcej krvavej nenávisti niekdajších susedov. Lenže zároveň, kázať krvavú režbu a popritom jednu svadbu, kde toto násilie nenápadne začína prebublávať, to je na plnohodnotne výborný film málo. Takže celok ostáva pri lepšom priemere, ktorý opakovane vidieť nemusím. (11.05.2021)

Ne náhodou připomíná "Wolyň" jugoslávskou válečnou trilogii Lordana Zafranoviče. Právě ukrajinsko-polské pomezí se spolu s Chorvatskem a Bosnou stalo dějištěm permanentní občanské války provázející německou okupaci a nejděsivějšího nacionálního běsnění v dějinách celé 2. světové války. Masakry páchané UPA a OUN na Polácích (ale i Židech, Rusech, Češích a dalších haličských a volyňských minoritách) se jako vejce vejci podobají ustašovské protisrbské genocidě - včetně toho hojného užívání seker a nožů k masovému vraždění. Ve světle tohoto snímku vyznívá opěvování banderovců jako hrdinů a vlastenců (například spisovatelkou Oksanou Zabužko) hodně pitomě. Zájemcům o to, jak situace v dané době a místě vypadala doporučuji např. knihu Wojciecha Žukrowského "Ariadniny noci a jiné povídky" nebo "Ve stínu trojzubce" Stanislawa Myslinského. Mimochodem - zatímco v polském pohraničním okrese Rzeszow najdete řadu pomníků obětem ukrajinských zvěrstev, hned za hranicí, v sousedním ukrajinském Drohobyči před časem místní postavili Stepanu Banderovi pomník jakožto národnímu hrdinovi a mě nezbývá, než se tentokrát ve svém hodnocení připojit k verbalovi. (20.04.2017)

║Rozpočet PLN 10miliónov║Tržby Celosvetovo $6,960,000▐ Masaker - horor. Hlavne záver teda sakramentsky pritvrdí. Herecky ani nie najhoršie len trpí to na forme podania, ktorá je dosť neprehľadná, kde poriadne nevieme čo prečo za čo sa melie do zbláznenia. /60%/ (11.09.2017)

Poláci využívají silného filmařského období a rok co rok otevírají jednu brutální historickou otázku za druhou. V případě filmu Volyň se vracejí do období druhé světové války a krásně ukazují, jak tamní obyvatelé žili poklidným způsobem, dokud válka nezačala. V tu ránu se v místních rozjeli nějaký divný pudy, který z nich dělali ještě větší zrůdy, než z Němců. Ti jsou v tomto filmu opravdu považováni, v podstatě, za dobráky…na rozdíl od Ukrajinců nebo Poláků. Film bych hrůzností některých scén neměl problém přirovnat k ruskému Jdi a dívej se. Pokud vidíte něco hrůzného, tak po chvíli uvidíte ještě něco horšího. Za chvíli už budete tak otupělí, že budete jenom němě zírat a nechápat, kam až boj za samostatnost Ukrajiny mohl zajít. Hrůza, děs…neměl jsem slov. Přiznám se, že jsem ani nevěděl, že něco takového na východě Polska bylo. Osobně by mě dost zajímalo, jak se dnešní Poláci ke svým sousedům staví. Až mi někdo bude povídat o tom, jaký kolaboranti jsme za války byli, tak jim asi povím, jaký zrůdy v oblasti Volyně žili…Neuvěřitelný film, který by měl vidět každý, kterého válka zajímá, aby si uvědomil, co válka způsobuje… (01.02.2019)