Wołyń
Volhynia
Volyň
Hatred
Režie:
Wojciech SmarzowskiScénář:
Wojciech SmarzowskiKamera:
Piotr Sobociński Jr.Hudba:
Mikołaj TrzaskaHrají:
Michalina Łabacz, Arkadiusz Jakubik, Wasyl Wasylik, Adrian Zaremba, Jacek Braciak, Tomasz Sapryk, Izabela Kuna, Kinga Preis, Jarosław Gruda (více)Obsahy(2)
Píše se rok 1939. Zosia Głowacká je z malé vesnice v jihozápadní části Volyně, obývané Ukrajinci, Poláky a Židy. Láska ji poutá k ukrajinskému mladíkovi, ale otec ji provdá za bohatšího statkáře Macieje Skibu, staršího vdovce s dvěma dětmi. Život vesnice drsně a tragicky mění náznak okupace Sovětského svazu fašisty, později židovský pogrom, příchod Němců a nepovedené ukrajinské snahy o vytvoření nezávislého státu. Další bolestí poznamenává místo vlna vojsk vítězící Rudé armády, genocidu – v níž lidé tu doslova mizí, mají na svědomí bandy Banderovců. Uprostřed tohoto moře nenávisti mladá Zosia trpí, ztrácí manžela, dočasného milence a zoufale se snaží zachránit své děti… Rodinné drama, válečné drama, národnostní tragédie. Příběh tisíců vesničanů, z nichž přežije jen několik stovek, je vyprávěný právě „skrze osud jedné ženy“, v němž se zrcadlí veškerá složitost tehdejší doby. Přes komplikovanost reality a faktů ponechává režisér možnost orientace v historických událostech, daří se mu prolnout hlavní linii vyprávění se zlomky dalších lidských osudů, stejně jako nechá diváka cele projít skrze bezpráví, násilí, lidskou bolest (v poslední čtvrtině je toho navršeného zla i násilí hodně) až k symbolickému, smírnému konci. Skvělý scénář plně naplnila mimořádná realizace, podpořená folklórními prvky, úchvatnou výtvarnou stránkou, mistrnou zkratkou v zobrazení násilných či bojových akcí, desítkami válečných scén. Působivá kamera se nebojí silné exprese při zobrazování jednoduchých či několikanásobných plánů scény. Ocenění zaslouží režijní vedení hlavní ženské role i hereckých představitelů desítek drobných postav... Wojciech Smarzowski vypráví o vraždění polských civilistů ukrajinskými nacionalisty v letech 1943–1944, které je známo jako volyňský masakr. Etnické čistky a genocida byly namířeny nejen proti Polákům, ale i Ukrajincům, kteří nebyli příznivci UPA a pomáhali Polákům, v malé míře i proti ruskému obyvatelstvu, Židům, Arménům a obyvatelům jiných národností žijících v oblasti Volyně. „Neodpouštělo se“ ani smíšené manželství... Přesný počet obětí není znám. Historici odhadují, že bylo zavražděno asi 50 – 60 000 Poláků a 2 – 3 000 Ukrajinců. Tyto zločiny byly páchány a organizovány Ukrajinskou povstaleckou armádou (UPA) a Organizací ukrajinských nacionalistů (OUN). (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (387)
Připadalo mi to jako legendární Jdi a dívej se v polském verzi a viděno především pohledem ženy od rodiny Zofie Głowacké. Extrémní nacionalismus není patriotismus, ale extrémní svinstvo. Ve filmu je hezké srovnání kázaní dvou pravoslavných kněží jednoho, dle mého moudrého, druhého dle mého zlého. Surové násilí na konci filmu je silné. Chápu Ukrajince, že tento film nemají v oblibě. Nicméně se nemůžou divit, že někteří obyvatele nejen Evropy nemají v oblibě jejich glorifikaci Bandery a jeho band banderovců. Jinak nesmíme zapomínat, že na Volyni žili i Češi i ti by mohli vyprávět. Na závěr pár poznámek: co najdeš v žitě (pšenici, ječmeni), někdy je lepší tam nic nenajít nebo se nenechat najít. A když vám někdo pochválí básně, tak to nemusí vždy dobré znamení. ()
,,VZPOMEŇME NA SKVĚLÉ DNY NAŠEHO BOJE ZA SVOBODU“… /// Svědectví o ukrajinsko-polským soužití před a za světový války. Film si podstatnou dobu buduje půdu (pevnou) pro závěrečnou cca půlhodinku, která je plná lidskejch jatek (s božím doporučením). To všechno bez zbytečnejch slov… Kurevsky z toho mrazilo. ZVÍŘATA! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pro slávu Volodymyrova trojzubce udělám cokoliv 2.) Zjistím, jak se čistí „stát“. 3.) Thx za titule „biggles55“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
Film, který dělá ruské propagandě a milovníkům mezinárodně hledaného zločince radost. Zároveň ale taky film, který poměrně věrně vyobrazuje temnou stránku ukrajinské historie - kterak touha po svobodné zemi, jež by nikdo co dekádu z jedné či druhé strany neznásilňoval, vedla až k odporným nelidským masakrům. Poláci se toho nebojí a co do explicity vyobrazení násilí jdou nebývale daleko, byť dle hysterických ohlasů jsem to čekal asi ještě o něco horší. Trochu mi vadily střihem dost hrubé a chaotické skoky v čase. Ale jinak kvalitní válečná filmařina se silným koncem. ()
Malá rekonstrukce obrovské, hnusné a drastické genocidy, tak o tom byl tenhle film. Občas jsem jako evulienka musela také zavřít obě oči, to se skutečně chvílemi nedá rozdýchat, co dokáží lidé, nejdokonalejší tvorové na světě. Zřejmě bylo nutné použít i obrovské množství tekutiny, která jim utlumila jakékoliv lidství a nebo odhalila tu zrůdnost uvnitř. Po skončení filmu jsem to hned nehodnotila, ono to snad ani hodnotit nejde, ale přemýšlela jsem proč jsem já, cíťa neuronila ani slzu? Myslím, že to nebylo zfilmované a zpracované tak, abychom ronili slzy, ale tak, abychom se zamysleli nad tím, co dokáže člověk ve vyhrocených situacích jako byla tahle a nebo stále probíhá i v jiných částech země v různých obměnách. Sonda do našeho jávství, co já bych dělala na místě Zosii a nebo ostatních........... ? Polská kinematografie letí tryskem nahoru a já jsem zvědavá, co dalšího nám předloží. Souhlasím s jasně napsanou kostrou tohoto masakru s verbalem.........jen jsem si to trochu proškrtala, ale jinak ano, bylo to ještě horší a o banderovcích nemluvě. ()
To, co pro obyvatele někdejšího Sovětského svazu znamenal Klimovův snímek Jdi a dívej se - tedy připomínku běloruské genocidy - znamená pro dnešní polskou společnost snímek Volyň. Je to vzpomínka na tzv. volyňský masakr, kdy v několika etapách bylo vyvražděno nejméně 60 tisíc Poláků. Přesný počet už nikdy nezjistíme, protože mnohé osady a městečka byly vyhlazeny a spáleny do posledního. Oddíly ukrajinské povstalecké armády, tzv. Banderovci, v bratrské spolupráci s ukrajinskými civilisty, kteří kdykoliv ochotně přiložili své sekery, kosy, srpy a nože k dílu, důkladně etnicky vyčistili volyňské území od nežádoucích živlů. Brutalita, s jakou uskutečňovali svou vizi Ukrajiny zbavené všeho plevele, šokovala nejen řadové vojáky ve wehrmachtu, ale dokonce i otrlé členy jednotek SS. Až příliš mnoho Ukrajinců vzalo pogrom jako radostný happening, u kterého se řídili zásadou, že je neodpustitelným prohřeškem pouze zabíjet tehdy, když můžete nejprve beztrestně mučit. A tak se zvesela stahovalo zaživa z kůže, vypichovaly oči a naráželo řitním otvorem na kůl, malé děti nevyjímaje. Podle historiků Evropa od mongolsko-tatarských vpádů podobný druh násilí nezažila. Volyň je temný film vycházející z drsné skutečnosti. Moderní technologie umožňují ukázat dávná zvěrstva daleko realističtěji a explicitněji než starší válečné filmy a režisér Smarzowski se neostýchá je využít. Několikrát jsme musel sledování přerušit a vyčistit si hlavu a opravdu za to nemohla 150minutová stopáž. Ta je nevyhnutelným důsledkem snahy ukázat masakry v hlubší souvislosti, odhalit proces, kdy se z přátel a pokojných sousedů na konci stávají kati. Výborným pomocníkem pro pochopení reálií filmu je kniha Černá zem od Timothy Snidera. Volyň je mimořádný film nejen pro své závažné téma, ale i kvalitou zpracování. Výprava, kamera a herecké výkony jsou bez výjimky na jedničku. Obzvlášť stojí za to vyzvednout výkon Michaliny Labacz v hlavní roli. Je to debut jako hrom. Od romantické bezstarostné dívky, co prožívá první milostné poblouznění, přes předčasně dospělou ženu, která se jako hlava rodiny stará o celý statek, prochází strhujícím vývojovým obloukem až do proměny v napůl šílenou lidskou trosku, která se silou vůle pokouší dostat své dítě z pekla. Vyčítat dnešním obyvatelům Ukrajiny dávné banderovské řádění je stejně pošetilé jako vyčítat dnešním obyvatelům západní Evropy hříchy koloniálního období. Je zároveň nutné kategoricky odmítnout účelovou argumentaci báťušky Putina ospravedlňující svoje zasahování do poměrů na Ukrajině. Ale stejně tak je nutné se pozastavit nad zákazem promítání snímku v ukrajinských kinech a připomenout, že ukrajinští historici a média se snaží volyňský masakr bagatelizovat a přepisovat historii. Celkový dojem: 95 %. Dlouho budu vzpomínat na to, jak Smarzowski buduje napětí např. ve scéně, kde polský vojenský navrátilec potká vůz s ukrajinskými dřevorubci, kteří významně drží své sekery, a snaží se vydávat za jednoho z nich a skončí na národovecké oslavě triumfujících Ukrajinců... () (méně) (více)
Galerie (33)
Photo © Forum Film Poland
Zajímavosti (6)
- Filmovalo sa na juhovýchode Poľska v Podkarpatskom a Lublinskom vojvodstve. (MikaelSVK)
- Na Ukrajině vzbudil snímek spíše negativní reakce a promítání filmu v Kyjevě bylo na žádost ukrajinského ministerstva zahraničí zrušeno. (Dr Lizal)
- Režisér Wojciech Smarzowski v řadě rozhovorů o svém díle prohlásil, že se nejedná o historický snímek, ale o interpretaci historických událostí na základě studia odborné literatury. Jako výchozí publikace posloužila režiséru Smarzowskému zejména kniha Stanisława Srokowského „Nienawiść“, na jejímž základě vytvořil scénář k filmu. (majky19)
Související novinky
43. Letní filmová škola začíná 28. července
Největší prostor bude věnován švédské kinematografii, na kterou se zaměří blok Fokus. Ze Švédska přijedou také významní hosté: svou retrospektivu na LFŠ uvede Tarik Saleh, k němu se přidá i jeden z… (více)
19. Kino na hranici = kino pro mě
Jarní filmový maratón nad hraniční řekou Olší se blíží. Devatenáctá těšínská mezinárodní filmová přehlídka Kino na hranici, která se každoročně koná na přelomu dubna a května v Českém Těšíně a… (více)
Polští orli
Do sekce Ocenění přibyli Polští orli. Ocenění našich severních sousedů má za sebou teprve krátkou historii. Uděluje se od roku 1999 a momentálně oceňuje filmy a seriály v devatenácti kategoriích.… (více)
Reklama