Volyň

Ukážkový príklad toho, kde obsahová náplň a myšlienkový presah jasne prebíjajú formu a dramatické spracovanie... Prvá polovica po dramatickej stránke mierne zaostala za tou druhou. V rámci príprav postáv na katastrofu, tušenia niečoho zlého a hlavne čo sa týka ich empatického zblíženia sa s divákom, išlo urobiť viac. Emotívna stránka mohla byť aj v prvej polovici na úrovni tej druhej. No druhá polovica z každého uhla pohľadu ponúkla perfektnú filmársku robotu - dráma, emócie a nepredstaviteľný masaker, pri ktorom kamera uhýbala len zriedka. To všetko robí z tohto diela niečo výnimočné, pričom dvíha varovný prst nad ľudstvom ako takým. Behá mráz po chrbte nad tým, čoho je človek v mene nenávisti schopný. Želám si, aby už nikdy človek človeku nerobil také veci ako tu vo filme, no žiaľ toto moje želanie ostane len v rovine zbožných a utopických prianí. (12.04.2017)

Úvodních pozvolných 25 minut možná tolik nezaujme (ačkoliv leccos naznačí), ale o to víc vyzní vše, co následuje poté. Volyň je opravdu drsným historicko-válečným dramatem, přičemž pojmy jako naturalismus a syrovost ho vystihují více než přesně. Pokud bych měl hledat film, ke kterému bych ho přirovnal, bez většího přemítání bych vypálil Jdi a dívej se, se kterým má nemálo společného. Obě díla jsou hrozně moc působivá a útočí na publikum skrze prožívání hlavního hrdiny (zde především hrdinky) jednou hrůzou za druhou (ačkoliv se liší v tom, kolik se toho opravdu ukáže), a v případě polského kousku je to skoro až do divákova otupení. Nemluvě o cynismu s jakým probíhá superrychlé převlékání „kabátů“ (národnostních, náboženských či stranických), které přitom nikdy neznamená jistotu života (a pokud ano, zpravidla jde jen o dočasný stav). Vzrůstající nenávist plodí čím dál více utrpení, a to až do samotného konce…filmu bych vytkl pouze moment se střetem bratrů (nedůvěryhodná reakce), jinak nic. Za mě to bude slabší plný počet. (19.09.2017)

Uf! tak tohle bylo srovnatelné s Jdi a dívej se, po kterém mi dlouho hučelo v hlavě. Jedna věc je o zvěrstvech číst v knihách a druhá je to vidět in natura a v barvě. Poláci natočili opravdu věrný obraz své doby s naprostým důrazem na přesnost a detail. Jsem rád, že ČT Art pouští i takovéhle filmy, protože dnes lidé mají tendenci zapomínat! Je až neuvěřitelné, čím si obyvatelstvo muselo ve Volyni projít a jak šílené to muselo být člověku dopne teprve ve chvilce, kdy ve filmu vidí německou jednotku a ta mu připadá jako zástupce civilizovaného světa. Jednotku co třeba před chvilkou vystřílela z nejedné vesnice všechny Židy. Přesto ve filmu němečtí vojáci jsou něco jako Římský oddíl v zemi barbarů a přechod za jejich linie jako průchod Hadriánovým valem zpět do civilizovaného světa... Člověk je člověku vlkem to bohužel bude platit navždy. ---- Mně facinovala ta věrnost prostředí i potřeba tvůrců aby vše bylo dokonalé. Mám rád detaily. Hrdinka sedí u stolu a okraj obrazu je zaměřen na kamínka. V těch hučí oheň a je škvírkou dvířek i vidět plamínek. Jak jen tato drobnost dodala autentyčnosti onomu domu a lidem v něm žijícím. Jiný obraz, další z hrdinů kouká z okna a uvnitř se za sklem třepotá motýl... Třeba náhoda, nebo promyšlený detail, každopádně tohle dělá filmy reálnými! Přesně jak píše David82 i já jsem časem všem těm mrtvým blýzkým otupěl a otupěl jsem i těm všem neuvěřitelným brutalitám... Bylo jich moc na to aby člověka neustále šokovaly. Ale myslím, že to byl záměr... Ukázat to otupění z vraždění. Obdivuji toho malého klučinu co hrál syna hlavní hrdinky, jak skvěle a přirozeně hrál svoji roli... Uvědomil jsem si při tom, co dokáže strach. Pravý strach ze smrti. Jak se umí zažrat pod kůži a jak jej umí pochopit i ti nejmenší. Snad je to pozůstatek na naše dávné čay v jeskyních, kdo ví. Dnes se vám děti dokážou nudit i s tabletem na klíně a mobilem v druhé ruce. Tenkrát kdesi v zastrčených komůrkách, stodolách, sklepech atd... musely často děti vydržet týdny a měsíce úplně zticha bez jakékoliv zábavy a to i ti nejmenší. A vydržely. Věděly, že hluk znamená smrt. Velmi silný film, velmi brutání, ale jen díky tomu je jeho výpovědní hodnota tak zdrcující! Dávám za 5 lahví vodky. * * * * * (05.10.2018)

Filmová výzva 2018 - Polsko. Prvních dvacet minut jsem nadával, že pokud bych se chtěl dívat na nějaké polsko-ukrajinské lidové zvyklosti a tradice, pustím si nudný dokument a ne dvouhodinový celovečerní film. Celou dobu jsem nadával na příšerný, divný a doslova debilní střih. Ale tím svůj výčet výtek končím a pak už jen pěji chválu. Nejprogresivnější polský režisér současnosti opět nezklamal s velkou mírou naturalismu a silným příběhem. A navíc objevil další polskou Michalínu, která sbírá a ještě bude sbírat ceny. Druhá půle filmu mě znechutila, něco tak odporného jsem snad ještě nikdy neviděl a v životě by mě nenapadlo, že se člověk k jinému člověku může tak brutálně chovat, zvláště k ženám a dětem. Některé scény byly nesmírně drastické. Něco takového se už nikde nikdy nesmí opakovat. (10.06.2018)

Atmosférou naprosto uhranující, jen škoda, že ten příběh a to zpracování nevytváří nějaký pevný srozumitelný celek. Na mě to působilo jako směska úseků ze života lidí ve Volyňi. Nejdřív je buzerovali a zabíjeli komunisti, potom nacisti a nakonec Banderovci. Konzistentní příběh tam vůbec nevidím. Člověk si najde cestu jen k hlavní hrdince, jinak jsou mu všichni ostatní ukradení - takovej komparz. A to je velká škoda, protože točit velkofilm jen s jednou ústřední postavou, to není dobrá volba. Konec to naštěstí hodně vylepšuje, ale ty 2 hodiny nudy předtím tomu dost ubírají... :( Každopádně ten závěr je neskutečnej, nejen brutalitou, ale i celý zpracováním a hudbou. Na ten nestačí asi ani 5 hvězdičková škála, to je čistá krutost. 70% (25.11.2017)