The 39 Steps

Nechtěl bych být v kůži toho, kdo od filmu vyžaduje zápletku založenou na logickém vývoji. Hitchcocka tohle nikdy příliš nezajímalo, většinou točil zábavné a atmosferické snímky, které si kladli jediný cíl - divák se nesměl nudit. Proto není překvapením, že se děj "The 39 Steps" odvíjí pouze prostřednictvím mnoha náhod, přičemž tím nejdůležitějším zůstává pouze a jenom zběsilé tempo, v jehož rámci si Hitch klidně dovolí vystřihnout několik podstatných scén. Poznávacím znamením je rovněž vtip, mimořádně působivý zejména tehdy, sledujeme-li slovní výměny mezi nedobrovolně připoutanými uprchlíky. 8/10 (12.01.2010)

Mistrovský film, který mě - jako už tolikrát před tím - přiměl pocítit obdiv k Hitchcockovi, resp. k tomu, jak dokázal být novátorský a invenční (několik záběrů v tom filmu je naprosto geniálních a lapal jsem u nich po dechu). Když si člověk vezme stáří toho filmu v kombinaci s tím, jak je stále životný a zábavný, nejde se ubránit úžasu - zde byl rozhodně Hitchcock ve vrcholné formě. (10.07.2023)

39 stupňů je film, který hodně zestárl a rozhodně nepatří ani do Hitchcockova TOP 10 (ostatně je myslím více než patrné, že pan režisér vyzrával s každým dalším snímkem - až na výjimky - a jeho dílka z 30. let rozhodně nedosahují kvalit těch z let 40., 50. a 60.). Zápletka 39 stupňů je jako opsaná z šestákových románů o tajných agentech (ostatně jeden z nich byl předlohou filmu), takže scénosled je poměrně chaotický, děj poměrně nelogický a motivace jednání postav (jejichž charaktery jsou pouze papírové, jak je v žánru zvykem) bývá obtížné, ne-li často nemožné pochopit. Naštěstí je film zábavný a vtipný. A vůbec: myslím, že tehdejší publikum bylo spokojené. (23.04.2006)

Přepsáno v červenci 2018. 39 stupňů je špionážní thriller, čiperně běží vstříc životní výzvě a přijímá dobrodružství s lehkým nadhledem starosvětské zdvořilosti. Zápletka reflektuje politickou atmosféru doby, Hitchcock stále dokonaleji buduje a stupňuje dávku napětí a nezapomíná ani na odlehčení a romantické okouzlení kavalíra. 39 stupňů je zábavou, která má šarmantní střih a nerozhořčí mě ani drobné logické nesrovnalosti. Hlavní postavou životu nebezpečných špionážních hrátek je Richard Hannay (sympatický Robert Donat), nevědoucí Kanaďan uprostřed nesrozumitelně zlověstného telefonního vyzvánění. Je osobou v křížové palbě hrozby s maskovanou tváří. Pud sebezáchovy útěkem přibližuje k mlhavému cíli. Každé místo, slibující chvilku bezpečného úkrytu, se díky cynickému osudu mění v další chaotický zmar a spěšný útěk. Záchrana je nejasným pojmem. Hlavní ženskou postavou je Pamela (zajímavá Madeleine Carroll), cudná mladá žena, přinucená zlomyslností života k nechtěné spoluúčasti zběsilé honby za pochopením. Pravda je nejistá a nehmotně se vznáší ve skotské mlze. Výraznější postavou je Annabella Smith (zajímavá Lucie Mannheim), tajuplná žena, rozněcující rozporuplné vášně. Osud se škodolibě popadá za břicho. Důležitou postavou je profesor Jordan (pozoruhodný Godfrey Tearle), ctihodný a společensky významný občan skotského venkova. Nepatrné nitky slibují útěchu. K výraznějším postavám patří Margaret (křehká Peggy Ashcroft), mladá a řetězem manželství spoutaná skotská venkovanka s nezištně podanou pomocnou rukou, jako jediný výraz manželského vzdoru. A také její manžel John (John Laurie), starý žárlivec, katolický pozér a úplatný prospěchář. Z dalších rolí: profesorova ničím nepřekvapená manželka Louisa Jordan (Helen Haye), nevěřící soudce Watson (Frank Cellier), profesorova dokonalá služebná (Peggy Simpson), laskavá venkovská hoteliérka (Hilda Trevelyan), milostné avantýře nakloněný mlékař (Frederick Piper), či kabaretní triumf vědění pan Memory (Wylie Watson). 39 stupňů je žánrovou zábavou filmového dobrodružství se zachovalým otiskem starosvětské elegance a zdvořilosti. Příjemné k odreagování. (23.08.2009)

Překvapivě svižný špoionážní thriller přesně ve stylu pozdější tvorby Hitchcocka. Kupodivu však 39 stupňů nijak neztrácí na své mladší sourozence a nabízí přesně to, co by jeden od Hitchcocka čekal (tedy pokud si nemyslíte, že Hitch je mistrem hororů) a možná i trochu víc (s přihlédnutím na rok vzniku). Hlavní postava je zajímavým způsobem drzá a jevila se mi trochu aktivnější/agresivnější než obvyklý typ pasivních hrdinů, kteří jsou zatáhnuti proti své vůli do špionážního spiknutí. Film zároveň vystupuje proti budoucím šablonám žánru, když je partnerka pro hlavního klaďase docela dlouze a komplikovaně vybíraná.. :) Jinak se tu nachází zcela tradiční McGuffin a jedna naprosto brutální fetišistická scéna.. :) (15.07.2010)