Ptáci

Dechberoucí, nervydrásající, trikově pokrokové a navzdory žánrovému posunu pořád stoprocentně hitchcockovské. Ptáci se mi neproklovali úplně na kost, ale tiché pokoře a pokleslé čelisti jsem se stejně neubránil. Výhodou Hitchových filmů navíc je, že stárnou pomaleji než plastový kelímek uprostřed lesní obory. Klidně se na ně můžete mrknout pětačtyřicet let po premiéře a přesto se nebudete chichotat. O jaké "ptákovině" z posledních let můžete něco takového říct? Moc jich nebude. (05.01.2008)

Mrtvolné ticho, sem tam narušené krákancem nebo zašustěním peří. Struna, která se napíná a my netušíme, kdy praskne. Neznámé příčiny celého toho okřídleného běsu, vyděšené výrazy "pánů tvorstva", mistrovská práce s kamerou. Pokračovat je zbytečné, ale věcí, které na Ptácích obdivuji, jsem si našel daleko víc. (03.10.2006)

Film ve mně nevzbuzoval přílišné očekávání, ale já tajně doufal v překvapení. Začátek moc slibný nebyl, připomínal míchaninu romantické komedie s dramatem a naznačoval úplně jiné vyvíjení příběhu. Avšak jak se "zlo" začalo stupňovat, přibývalo víc a víc napětí, až se z toho vyklubal solidní mix thrilleru a hororu. Směrem ke konci atmosféra houstla tak, že i sám divák mlčky seděl zařezaný na židli a maximálně sympatizoval s hlavními hrdiny (i přes občasné hloupé chování Melanie). Zprvu jsem byl mírně zklamaný z absence hudby, která může zvláštně u tohoto žánru slušně vypomoct, ale nakonec se ukázalo, že ono zlověstné ticho společně s očekáváním hluku ptáků bylo natolik působivé, že nějaká skladba by atmosféru asi nepodtrhla více. Otevřený konec mi překvapivě ani moc nevadí, stejně tak triky, na kterých se přece jenom už trošku podepsal zub času (směšně, úsměvně nebo trapně ale rozhodně nepůsobily). Ve výsledku to vidím na solidní 4*, škoda slabšího úvodu. (03.06.2012)

Objavný katastrofický "horor" v ktorom sa nič nedeje a predsa sa niečo deje. Napriek zastaralému looku stále fascinuje pretrvávajúca obavu zo záhadnej inzultácie matky prírody. Skrz povrávačky o hrozbe príchodu rozdivočených vtákov a ich netušené kolektívne nálety Hitchcock navodzuje dusnú klímu plnú napätia, ktorú vytvára pomocou etapového odkrývania fabule. Najskôr bedlivo mapuje terén, popritom podrobne vykresľuje profily postáv, so zlom nakladá v náznakoch čo vyvoláva dostatočný príval stresu i paniky a nakoniec už len servíruje číru beznádej živenú nevedomosťou; samozrejme dnes už iba v rámci onoho fikčného sveta. Aj keď som sa nebál ani minútu a napočítam kľudne 5-6 (keď nie viac) silnejších počinov z dielne A.H., tak "Birds" si kvôli nesmiernej pedantnosti a vtedajšej originálnosti nedovolím nevyzdvihnúť. (11.08.2011)

Mám mlhavé tušení, že žádné z Hitchcockových slavných děl jsem neměl tu možnost vidět opakovaně tolikrát, jako právě jeho "Ptáky". Už jako desetiletému děcku :-) mi přišlo, že příběh z malého městečka jež je terorizováno agresivními výpady ptáků, v sobě skrývá výrazný, dramaticky nosný potenciál. A opravdu. Nevím jestli je to důsledkem Hitchcockového režijního mistroství, nebo to lze především přičíst strachu z očekávání věcí příštích, ale každé - byť i sebemenší - ptačí zaštěbetání v úvodu filmu diváka naplňuje těžko popsatelným neblahým pocitem znepokojení. Ústřední postavou snímku je mladá (u Hitchcocka tradičně velice krásná blondýnka) a nezávislá milovnice papoušků, která přijíždí do městečka oslnit svým přirozeným půvabem zdejšího lamače ženských srdcí, jenž na ni při posledním setkání udělal hluboký dojem. S dostatečnou noblesou ji ztvárňuje, ve své době teprve hereckou kariéru startující, Tippi Hedren. Soupeřkou na poli krásy je jí zde půvabná brunetka, místní učitelka Annie (Suzanne Pleshette), která sice v boji o přízeň šarmantního právníka výrazně ztrácí, ale na body za atraktivitu u mě jasně vyhrává. :-) O hereckých výkonech se není třeba příliš rozepisovat - u všech zůčastněných postav jsou spíše průměrné a tvoří pochopitelně hlavně potřebnou vatu mezi očekávanými útoky opeřených "predátorů". Nejsilnější, a co do budování hutné atmosféry nejpovedenější, je scéna pomalého postupného srocování hejna vran na dětském hřišti před školou, a poté samozřejmě závěrečná finální pasáž filmu, v níž se skupina hlavních představitelů, v opevněném domě, snaží odolat zdrcujícímu útoku obrovského hejna okřídlenců. Za pomoci sugestivní kamery a chytrým využitím zvukové stopy, jež silně evokuje všeobjímající přítomnost neustále dorážejících ptáků, jsou zde výtečně vykresleny pocity hrstky vystrašených lidí uzavřených ve stísněném, klaustrofobickém prostředí - "kleci". Napsat tady, že jsem se u "Ptáků" bál, by nebylo pravdivé. Nicméně musím přiznat, že jedna věc mě skutečně víc než děsila - pohled do rozevřených očí napadených obětí jež se zoufale snaží bránit před nelítostnými údery ostrých zobáků. V těch chvílích jsem měl takřka nezvladatelné nutkání na ně volat - pozor ... dejte pozor ... hlavně pozor na oči !! (06.11.2004)