Její zpověď

Fascinující thriller s působivou scénou znásilnění. Hitchcockův první zvukový film rozhodně náleží mezi nejlepší díla světové kinematografie a je jen škoda, že se z něj stala až nezdravě zprofanovaná legenda. V Blackmailu toho lze totiž objevit mnohem víc. Například scéna v telefonní budce, kdy je Frankovi i Alici jasné, kdo je pravým pachatelem a přesto mezi nimi zůstává strach nevyřčeného. Ostatně napjatá atmosféra je tu cítit na každém kroku, nejvíce asi v momentě, kdy má Alice znovu uchopit nůž a v pozadí se ozývá až hororové "Knife! Knife! Knife!" Navzdory opakující se frázi zůstává objektivní pravdou, že Anny Ondráková tady podala výjimečný herecký výkon bez ohledu na skutečnost, že pouze díky Blackmailu je akceptována jako herečka v širším diváckém povědomí. Ona sama se v roce 1968 přiznala, že film jí připadal dobrý tehdy a ne dnes. Dnes ovšem nemá smysl zabývat se touto lichou odpovědí, protože i filmovému laikovi je jasné, o jak excelentní dílo se jedná. (15.11.2009)

Jak jsme u Hitchcocka zvyklí je příběh zajímavý a nedpředvídatelný až do posledního záběru. Také je zde pár záběrů hodných mistra. Například geniálně zkratkovitě a jednoduše natočený záběr telefonického hovoru mezi starou paní a policistou. Či například řada střihů nechává tušit, že máme co do činění s člověkem, který prostě umí myslet filmem. Na druhou stranu si v sobě film nese dědictví němého filmu a to především v hereckém projevu a v délce záběrů. To co výtečně funguje bez mluveného slova však vypadá s mluvenými dialogy nepatřičně. Například neúměnrě dlouhé, střihem nepřerušené záběry na výrazy obličejů film zbytečně protahují a nejsou zrovna záživné. Působí to na mě tak, že zde Hitchcock sáhodlouze vypráví něco, co by se dalo bez problémů vložit do jedné třicetiminutové epizody jeho pozdějšího seriálu. (25.05.2009)

Nadčasové kriminální drama o vyrovnávání se s mučivým pocitem viny, kterým Hitchcock bravurně odstartoval svou hvězdnou kariéru a zároveň poprvé hlasitě naznačil, jakým obrazově perfekcionistickým a emocionálně silným směrem se bude většina jeho pozdějších filmů ubírat. Není to ještě zcela bez chyb a mistr se teprve učí kuchtit uspokojivě sytou atmosféru, ale myšlenkové vyznění je velmi silné a závěrečná scéna strhává za filmem parádní satirickou oponu... 80% (29.09.2015)

Pro formální kvality si to určitě zaslouží respekt, přesto jsem se do toho musel poněkud nutit, neb se mi to lehce táhlo, a závěrečné rozuzlení mi přišlo jaksi neuspokojivé - snad to bylo i tím, že mi postava Alice byla nesympatická (především tím, jak se chovala k Frankovi) - na zjev Anny Ondrákové se mi však dívalo více než dobře a celkově jsem rád za možnost to vidět. (29.06.2022)

Čoho sa Alfred Hitchcock dotkol malo pečať nesmierneho nadhľadu, vynikajúco odpozorovaných situácií a pohrávania sa. S možnosťami techniky, zvuku. S radosťou v duši diváka. Tak je to aj v prípade Jej spovede. Existuje nemá aj hovorená verzia. Ale to je tu už všetko v komentároch spomenuté a rozobrané. Mňa zaujal samotný nápad, kedy elegantný nápadník, pohybujúci sa v bohémskom prostredí, kultivovaný viacerými druhmi umenia (výtvarné, hudobné aj spevácke) je v skutočnosti len zvrhlým, sprostým násilníkom. Znamená teda, že výchova umením a kultúrnym vzdelávaním nijako nepomáha a maska humanity príležitostne veľmi rýchlo odpadne, pričom ostáva len divá animálnosť? Alebo (k čomu sa prikláňam), záleží skôr na osobnostnom type. Ten je daný a môže sa všetkým týmto len pokúsiť o akýsi maskovací kultivar. Tým dôveryhodnejší, čím väčšia štipka prirodzeného talentu v takto vychýlenej osobe drieme. A ako vraví Anny Ondráková vo filme: "Dievča vždy intuitívne rozozná, či mu od muža hrozí nebezpečenstvo.". Napriek tomu sa stane, že aj keď žena necíti, že všetko je kóšer, akosi z času na čas samu seba presvedčí o bezpečnosti podvedome potencionálne nebezpečného chlapíka i uvolí sa vstúpiť do jeho často rafinovane vystavaného osídla. (02.06.2014)