Režie:
Alfred HitchcockKamera:
Jack E. CoxHudba:
Hubert BathHrají:
Anny Ondráková, Sara Allgood, Charles Paton, John Longden, Donald Calthrop, Cyril Ritchard, Alfred Hitchcock, Joan Barry, Phyllis Konstam, Percy ParsonsObsahy(2)
Mladá dívka Alice se v náhlém rozmaru pustí do flirtu s neznámým mužem, aniž by tušila, jaké následky to bude mít. Muž se ji pokusí znásilnit a Alice jej v sebeobraně ubodá. Na případ je nasazen detektiv Frank, Alicin snoubenec, který brzy tuší, že vše souvisí právě s ní. Není však jediný, kdo zná pravdu - zanedlouho se ohlásí vyděrač, který viděl Alici při činu... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (92)
Anny Ondra, ve které stále převládá herectví němých filmů je otvírajíce naprázdno pusu zasazena mezi mnohem minimalističteji hrající muže. Pecka. A zajímalo by mě, nakolik byla situace ohledně natáčení Blackmailu inspirací pro Zpívání v dešti. Hitchcock je beze zvuku sice silnější, ale i ve zvukové verzi má několik geniálních momentů (knife...knife...knife). První půle je trochu roztahaná, ale i tak, oproti filmům z této doby (Langovo M), Blackmail neskutečně šlape. Díky hitchovi za potajmu natočenou němou verzi a geniální soundtest http://www.youtube.com/watch?gl=IE&hl=en-GB&v=zl6SMOSXa7A ()
Pro formální kvality si to určitě zaslouží respekt, přesto jsem se do toho musel poněkud nutit, neb se mi to lehce táhlo, a závěrečné rozuzlení mi přišlo jaksi neuspokojivé - snad to bylo i tím, že mi postava Alice byla nesympatická (především tím, jak se chovala k Frankovi) - na zjev Anny Ondrákové se mi však dívalo více než dobře a celkově jsem rád za možnost to vidět. ()
Nadčasové kriminální drama o vyrovnávání se s mučivým pocitem viny, kterým Hitchcock bravurně odstartoval svou hvězdnou kariéru a zároveň poprvé hlasitě naznačil, jakým obrazově perfekcionistickým a emocionálně silným směrem se bude většina jeho pozdějších filmů ubírat. Není to ještě zcela bez chyb a mistr se teprve učí kuchtit uspokojivě sytou atmosféru, ale myšlenkové vyznění je velmi silné a závěrečná scéna strhává za filmem parádní satirickou oponu... 80% ()
Jak jsme u Hitchcocka zvyklí je příběh zajímavý a nedpředvídatelný až do posledního záběru. Také je zde pár záběrů hodných mistra. Například geniálně zkratkovitě a jednoduše natočený záběr telefonického hovoru mezi starou paní a policistou. Či například řada střihů nechává tušit, že máme co do činění s člověkem, který prostě umí myslet filmem. Na druhou stranu si v sobě film nese dědictví němého filmu a to především v hereckém projevu a v délce záběrů. To co výtečně funguje bez mluveného slova však vypadá s mluvenými dialogy nepatřičně. Například neúměnrě dlouhé, střihem nepřerušené záběry na výrazy obličejů film zbytečně protahují a nejsou zrovna záživné. Působí to na mě tak, že zde Hitchcock sáhodlouze vypráví něco, co by se dalo bez problémů vložit do jedné třicetiminutové epizody jeho pozdějšího seriálu. ()
Docela prijemny prekvapeni, i kdyz to na to ze zacatku nevypadalo. Ze zacatku tu je totiz extra jednoduchej pribeh, herci, jeste asi zblbly z nemy ery se silene xichti a dabing je nejakej podivnej, jednou se jim hejbou pusy a neni nic slyset, jindy slyset je, ale pusy se hejbou jinak. Nastesti nekdy v polovine se herci konecne rozehrajou, pribeh se zacne stacet zajimavym smerem a namluveni zacne dobre sedet. Navic Hitch pouziva sem tam docela vymakany kamerovy triky, s ohledem na dobu vzniku filmu. Takze celkove nadprumernej thriller za lepsi 3*. ()
Galerie (40)
Photo © British International Pictures
Zajímavosti (19)
- Charles Bennett, autor divadelní hry „Blackamil“, prohlásil, že němou verzi filmu pokládá za „jednoznačně lepší“. (Pavlínka9)
- Během natáčení vznikla kromě dvou verzí filmu (němé a zvukové) také zvuková zkouška Sound Test for Blackmail (1929) a série blooperů Lighter mo-moment at the Studio (1929). (NinadeL)
- Hitch spolupracoval na scenári. (POMO)
Reklama