Westward the Women

CESTA, lepšie povedané “VYDAŤ SA” NA PÚŤ z Chicaga do slnečnej Kalifornie. Na tom by nebolo nič zvláštne, pokiaľ by sa nepísal rok 1851, keď ešte nejestvovali vysoko kapacitné lietadlá Airbus A380, ktoré by bez akýchkoľvek problémov zabezpečili pohodlný letecký komfort 140. ženám, čo dostali PONUKU zapustiť korene v tejto 2000 míľ a viac vzdialenej destinácii, kde ich čaká kopa horlivých chlapov, ktorí sú na tom podobne, ako ony. Nie je teda ťažké domyslieť si, akú si nakoniec zvolili dopravu. Sú v plnom očakávaní, pretože budú sprevádzané niekoľkými drsnými chlapmi, medzi ktorými najviac vyčnieva neotesaný grobian Buck Wyatt, a ten si málokedy dáva servítku pred ústa, musí ich pripraviť na extrémny PRECHOD, s absolútne nevyspytateľným počasím, Indiánmi, a veľkým napätím v domácom tábore. Čiže nemá žiaden čas na hociktoré spôsoby, ktoré sa slušia... Podotýkam, že nie všetci, áno, ani ženy, ba ani chlapi nedôjdu spoločne do cieľa, jednoducho prináša si to so sebou OBETE, mŕtvych, či aj dezertérov, a to z rôznych príčin, ktoré som vyššie vymenoval. / K samotnému filmu. K režisérovi Wellmanovi. Dokáže bravúrne navodiť atmosféru spadajúcu pod daný žáner. K tomuto westernu úplne majestátne sprostredkoval udalosti, ktoré sa budú jednotlivo diať počas dlhej, nemilosrdnej, krutej TÚRY, naznačím, že kvalitný scenár Franka Capru neberie ohľad ani na malého talianskeho chlapca Tonyho, a o to viac sa činí realistickejším a autentickejším, a som rád, že je pod ním podpísaný môj obľúbenec. Vskutku, pozoroval som krásne ženy v škaredých situáciach, keď chceli poraziť určitý životný úsek, údel, museli sa nad ním povzniesť, čo nebolo vždy po chuti. To zachytil jeho typickým spôsobom, aký mu právom prináleží. Réžia si udržuje neustále vysoký štandard, tak isto, ako kamera ďalšieho Viliama, tentokrát hovorene, Billa C. Mellora, ktorá vyráža dych, ale úprimne, skôr som si zvykol na kontrastný čiernobiely materiál, napríklad mojou osobou rešpektované filmy, ako sú : The Diary of Anne Frank, alebo A Place in the Sun, ako na stále populárnejší technicolor. Už nenapíšem ani „mäkké f” , utekajte si to radšej pozrieť, neoľutujete, lebo čítať môj stručný komentár vás musí privádzať do rozpakov. PS : Nakrútenie tohto filmu by som venoval všetkým ženám na SVETE. (10.03.2018)

Western patrí medzi žáner, ktorý rešpektujem, pár filmov z neho považujem za vydarené, ale len jeden sa stal od útleho detstva až dodnes a už asi navždy tým naj. A je to práve film z roku 1951, ktorý poznám pod názvom Ženy idú na západ. Úžasný príbeh odvážnych žien a ich sprievodcov, ktorí sa vydali na strastiplnú cestu za novým životom, aby na nej našli lásku, samých seba, ale aj smrť. Hrdinky si získajú vaše srdce a vy sa zrazu ocitáte v centre deja a prežívate tú cestu s nimi. Skvelé herecké výkony sú už len čerešničkou na torte tohto nezabudnuteľného filmu. (05.12.2012)

Nemám ráda westerny, to předesílám. Za to mám ráda Roberta Taylora a v posledních dnech a týdnech jsem kvůli němu udělala několik výjimek a ty zhlédla. A, světe, div se, tenhle, ne zcela tradiční western, se mi líbil moc. Z původních čtyř hvězdiček jsem po zamyšlení a znovuzhlédnutí šla do pěti. (Jako vždy) okouzlující Robert Taylor převádí z Chicaga na ranč v Kalifornii „bandu“ nádherných a úžasných ženských, z nichž na začátku cesty uměly jen dvě střílet a jen nepatrné množství z celkového počtu vést koně nebo muly. Jsou různých povolání, asi i společenského postavení ( i když to tam nebylo příliš partné) a také národností (to zase patrné bylo), ale vše se s vzdáleností od Chicaga stírá a člověk si prostě musí tyhle ženský - vdovu Patience, učitelku Rose, italskou maminku (jméno doplním) i Fifi Danon (která se zřejmě neživila v Chicagu úplně tak, jak by si představovala a chtěla proto začít znova) - zamilovat, stejně jako ..., ale dost to už by byl spoiler a toho tu není potřeba. Chlapi až na pár výjimek (Buck; majitel ranče Whitman; japonský mladík Ito a další mladík Sid) nestojí za nic, takže se musí o vše postarat dámy. Jak se jim to daří nebo nedaří sledujeme někdy až se zatajeným dechem. Spolu s Tenkrát na západě, i když se jedná o zcela odlišný typ westernu, řadím mezi ty, k nimž se vždy ráda vrátím. (18.04.2012)

Dnes jsem podlehl psychickému nátlaku, který na mě soustavně prostřednictvím zdejší pošty vyvíjela Karkula a podíval se na tento film a musím říct, že rozhodně nelituju :-) Zajímavý, nápaditý a hodně silný western, který je odlišný od většiny ostatních snímků tohoto žánru a navíc Taylor snad nikdy nezklame. Jeho hereckou partnerkou je Francouzka Denise Darcel. Už jsem jí viděl v o rok starším Tarzanovi s Barkerem. Je docela škoda, že se objevila jenom v pár filmech. Nicméně odcházím hledat hrob Jima Quackenbushe. :-) (08.02.2013)

Zatímco pro Errola Flynna od konkurenčních WB bylo točení westernů utrpením a své swashbucklerské role hrál docela rád, měl to Robert Taylor přesně naopak - své hrdinské postavy s brněním a mečem doslova nesnášel, ale zato se nadšeně realizoval ve svých rolích z prostředí divokého západu - a nutno podotknout že opravdu dobře - i když co jiného by rodáku z Nebrasky, který si tam na farmě vyrůstal se svým poníkem, mělo jít lépe. Toto je po velice dobrém Ride, Waquero z roku 1953 druhý western s Taylorem který jsem viděla a musím jenom konstatovat, že ač fanda westernů přílišně nejsem, kvůli Taylorovi se jím snad i nakonec stanu. Film má rozhodně dosti neobvyklou a originální zápletku - Buck Wyatt (Robert Taylor) má za úkol dopravit na jeden Californský ranč, napříč celými Státy, hromadu nadšených osadnic, které hledají nový-lepší život a využívají příležitosti usadit se zde po boku místních mužů. Samotné téma tak zjevně nabízí velké možnosti, kterých se tvůrci filmu opravdu bravůrně chopili, a kromě drsnýho a zásadovýho Bucka, který celou tudle akci považuje za jednu vekou pitomost, vytvořili ve filmu plno zajímavých a výrazných vedlejších postav, které tomu všemu dodávají perfektní šmrnc. Film začíná docela humorně a je plný vtipných situací a dialogů, nicméně jakmile se prapodivný konvoj čítající cca 150 lidí (z toho 90% žen) vydá na cestu, nedá se říci že by se humor úplně vytratil, ale z filmu se začne stávat docela drsné drama. Z přeživších žen se během strastiplné cesty, při které se přihodí snad všechno zlé co se jen přihodit může, stanou doslova chlapi, oproti kterým začíná i drsnej Buck Wyatt vypadat jako ořezávátko. Všichni pak společně bojují o dosažení vysněného cíle, aniž by u toho nepřišli o holý život. Na 50l., kdy měly ženy ve filmech spíše úlohu ozdobných doplňků a k tomu všemu zarostlým a ušmudlaným leading manem MGM, je to tedy opravdu docela nestandartní snímek - jednoznačně ale nadčasový a vynikající. U tohodle filmu ještě stojí za povšimnutí, že na začátku filmu ve znělce MGM maskot studia "lev" nezařve, což je rozhodně velká rarita a dle různých zdrojů na imdb je todle možné vidět snad jen u 3 filmů z dílny MGM. (24.05.2011)