2046

Asi sem přesně nepochopil, co tim životem Tonyho Leunga chtěl Wong Kar-wai říct a často sem se ztrácel v příběhu, i když to se dělo jen na začátku a na konci, ale přesto to působí nesmírně zajímavě a hudba je jedním slovem vynikající, horší už ale je, že to působí i trochu přeplácaně a někdy zdlouhavě. Horší 4*, na mě až trošku přespříliš poetický a s moc beznadějnou atmosférou (15.11.2008)

Tak toto som ledva vydržal dopozerať až do konca, párkrát som mal namále, cítil som sa ako maratónec, ktorý musí počas závodu chytiť niekolkokrát druhý dych. Dopredu ma hnal pocit, že na konci ma čaká niečo emocionálne odzbrojujúce, namiesto toho som do troch minút zaspal. Prvá tretina sa ešte tvári normálne (ako zo života európana), potom ale nastúpi sci-fi prvok a začína sled metafor, nad ktorými sa mi nechce rozmýšlať, pretože nechápem chlapíka, ktorý nie je schopný žiť so ženou, ktorú lúbi a píše knihu, kde sa zalúbi do androidky, ktorá ale nemože lúbiť jeho. (07.07.2007)

Krásný, téměř hmatatelně pocitový film vonící po slzách. Neúspěšný spisovatel Chow Mo Wan cestuje časem a během této "cesty" mu do života vstupují různé ženy, přičemž každá z nich je charakterizována specifickou hudební skladbou. Můžeme tak ženu přirovnat k melodii... K melodii snů, pohledů, vůní, gest... Hudba k tomuto filmu je opravdu nádherná. Plna melancholie, smutku a zvláštní, těžko uchopitelné nostalgie, které zas a znovu s potěšením podlehnete. ...Vzpomínky jsou pouze stopami slz... (01.06.2006)

K nevydržení dlouhá reklama na LG (a just si od nich nic nekoupím). Hned úvodem bych ocitoval jednu hlášku ze Zoolandera, na kterou jsem si během sledování 2046 vzpomněl: „Je tak populární, že může vzít hovno, zabalit ho do celofánu, vrazit do něj dva rybářský háčky a prodat to královně Alžbětě jako náušnice“. Ano, Wong Kar-wai je opravdu dost populární, aby si mohl dovolit něco podobného stvořit a následně to předhodit po „čemsi artovém“ lačnícímu publiku. Samozřejmě a zcela nepochybně jsou zde i tací, kterým se 2046 líbila prostě jako silný a strhující příběh o lásce a vzpomínkách, před kterými nedokážeme uniknout a neustále se k nim vracíme. Samotného mě však nestrhli ani Stvořeni pro lásku a tohle mi přišlo ještě kvadrilionkrát chladnější a opatřené tak silnou vrstvou pozlátka, že je snad nemožné, aby se pod ním ještě něco smysluplného skrývalo. Mnoho, opravdu mnoho záběrů jakoby explicitně říkalo „teď se chvíli nebude nic dít, takže, milý diváku, můžeš klidně dumat nad smyslem červeně zbarvené šmouhy, která se mihla okolo desáté vteřiny filmu“. Daný čas bych dokázal stejně efektivně využít pohledem na dešťové kapky bubnující na okenní parapet, ale neudělal jsem to – z úcty k tvůrcům. Když jsem si říkal, že už mohlo uplynout cca devadesát minut, osmadvacítka svítící na displeji přehrávače mě přiměla k několikavteřinovému šokovanému výrazu, jenž by se skvěle hodil ke slovům „za co!!?“. S toužebným přáním, aby byl film ze svých dvou hodiny zkrácen minimálně o tři hodiny, bych nejspíš nepochodil. 2046 mě absolutně ničím nezaujalo. Připouštím, že tam možná, MOŽNÁ „něco“ bylo, pročež taky dávám nejisté dvě hvězdičky, ale k mé duši si to cestu najít nedokázalo. Což mě zdaleka neštve tolik jako ta bezdějová režisérská onanie okolo toho. Pokud je tohle vzorový umělecký film (o čemž pochybuji), je to zároveň velice pádný důvod, proč se raději dívat na všechny ty komerční sračky, ty si většinou nehrají na to, že sračkami nejsou. 40% P.S.: Žádná červená šmouha tam pochopitelně nebyla – pouze jeden eventuální příklad za všechny. Zajímavé komentáře: Marius, belldandy, Nancy, Exkvizitor, ad (21.07.2007)

"Všechny vzpomínky jsou stopy slz. Láska je záležitost načasování. Nemá smysl potkat tu správnou osobu příliš brzy nebo příliš pozdě." (4.3.2010) --- Mám z toho podobně frustrovaný pocit jako z povídkových filmů. Potenciál je veliký, ale vše pohřbí ten pocit, že nedokáže udržet jednu myšlenku déle než pár minut. (14.2.2022) (04.03.2010)