Vražda na objednávku

Film, kterým mě Alfred opět přesvědčil o svém úžasném talentu vytvořit dokonalou atmosféru a neskutečně vygradovat napětí. To všechno učinil v kriminálním filmu s neobvykle spletitým příběhem a ústřední postavou s takřka geniálně zločinnou myslí. A to zdejší Hitchovo cameo taky nebylo úplně k zahození ;) (19.02.2010)

Ďalší perfektný Hitchcock aj keď chvála teraz patrí viac autorovi divadelnej predlohy a hercom. Je neuveriteľné koľko napätia sa dá vydolovať z 95% jednej miestnosti a v podstate iba 5 hercov. Už som toho videl veľa ale tu ma takmer každý zvrat prekvapil a fakt som netušil čo sa bude diať ďalej . A to som videl (veľmi voľný a tiež výborný) remake 9/10 (09.12.2014)

Více než samotná struktura hrátek s napětím a překvapením (která je pro Hitchcocka ostatně příznačná) mi na tomto snímku přijde hrozně zajímavá práce s hlavním „záporákem“. Hitchcock si zde velice nápaditě pohrává s běžnými konvencemi a to různým lehoučkým a nenápadným překračováním hranic a následným navrácením se do (v té době) přijatelného scénáře. Samozřejmě, že v padesátých letech bylo nemyslitelné, aby se postava vraha stala hlavním hrdinou snímku. Avšak v případě Vraždy na objednávku se to občas skutečně tak jeví. Nejen, že většinu filmu sledujeme dění právě očima Tonyho, což už samo o sobě znamená do značné míry vytvoření si empatie k této postavě. My jsme dokonce Tonym (potažmo Hitchcockem) vtaženi do konstantního citového vydírání, kdy je nám neustále připomínáno, že žena Tonyho podvádí a klame ho a on je tím pádem ten v právu. I napětí ke konci je tak trochu „postavené na hlavu“ - divák (aniž si to v té chvíli uvědomuje) je postaven do role, kdy napětí není ani tak spojeno s ohrožením kladné postavy, ale spíš s ohrožením antihrdiny. Což mimochodem také vyvolává nad koncem snímku částečnou úlevu, avšak částečně též (iracionální) zklamání. Co to znamená? Podle mého názoru to značí hlavně to, že by Hitchcock, kdyby to bylo jen trochu možné, natočil něco jako Zatímco spíš už v padesátých letech. (12.11.2016)

Tohle přesně Hitchcock uměl jako nikdo jiný. S minimem technických prostředků, s jednoduchým motivem a s několika málo excelentními herci dokázal zplodit mistrovský psychologický thriller, který si své mohutné tempo pramenící již v úvodním rozhovoru drží bez jakýchkoli režisérských nebo scénáristických výkyvů. Přestože film musí skončit jediným možným způsobem, Hitch dokázal nemožné - strhnout diváka do takové míry, že na nějaké chystané finále až do jeho nástupu ani nepomyslel. Kdo by také chtěl, aby taková nádhera někdy skončila? :)) 95% (27.05.2014)

Tenhle film jsem viděl při televizní premiéře někdy tak v roce 1991-2, čili tak ve 12-13 letech, a pak až dnes. Tj. víc než 25 let odstupu. Dojem ovšem stejný. Jako konverzačka velmi dobré, jako krimi je to zástupce toho, čemu říkám "scenáristické cvičení". Tedy v rámci filmem stvořeného umělého světa uspokojující, v reálu však odtržené od reality. Což neznamená špatný film. (26.05.2017)