Klient

Farhadiho mám v hledáčku už od komerčního úspěchu Nadera a Simin (na který se stále chystám), ale poprvé jsem jej ochutnal v březnu 2014 na Cinema Mundi v Minulosti (5*). Měl bych jít ještě víc zpátky proti proudu času a dokoukat poctivě i všechny starší kousky (co nám umřel Kiarostami, svěží vítr z východu zeslábl, a hlavně tuhle část světa rád vidím ve filmu, a nemusím tam ani jezdit/ani oni sem). Klient je dalším filmem, za nějž Farhadi sklízí mezinárodní ocenění. Profesně a technicky je to brilantní práce, už první záběr perfektní. Trochu mi vadilo to divadlo (i když to hlavní nosné téma bylo potřeba přepínat) a taky natahovanost, vyšetřování se dalo věnovat víc času. Konec překvapivý, ale třeba reakce manžela, než pánovi otevřel dveře, veskrze lidská, ty emoce a pocity tryskaly z plátna/obrazovky. Farhadiho rozhodně dál sledovat, i když kvalit Minulosti (té hodně pomohlo to prostředí Francie) Klient nedosáhl ani v nejmenším. (18.04.2017)

Dobrý film, to je isté, ale že by bol na oscara? Neviem čím, veď nepriniesol nič prelomové, prevratné, myšlienka žiadna hlbšia. Ale ako film hodnotím veľmi dobre. V rámci komorného prostredia, kde 90% situácií sa deje v interiéri alebo takmer v jednom či dvoch bytoch to bola dobre zvládnutá dráma o zločine, ktorý v podstate nebol až takým zločinom, aby sa nedal odpustiť a tak nejak v tom vidím pointu. Pretože aj v tom sekulárnejšom Iráne je islam veľmi silný a rovnako tak rodinné väzby. Čiže možno v tom je tá podprahová pointa, že napriek všetkému sa odpustiť dá. Inak je tiež film poučením, že za prostitútkami sa chodiť neoplatí a taktiež, že ak máte byt na treťom poschodí, výťah je nevyhnutnosťou. (23.03.2021)

Je zajímavé, kolik výrazných autorských festivalových snímků vzniklo v roce 2016 na stejných základech. Neznámá dívka bratří Dardennů, Zkouška dospělosti Christiana Mungiu i Farhadiho Klient budují téma filmu na rovině sociálního dramatu obyčejných lidí, jejichž život naruší násilný čin. Jeho podstata však není zcela jasná a hlavní postavy se tak s pomocí jakési detektivní zápletky pokoušejí nalézt pravdu, která se ale ve všech případech vyjeví jako neuspokojivá a určitá míra viny se pomalu ale jistě přesouvá na hlavního hrdinu. Zajímalo by mě, jestli je to přirozený souběh okolností a nezávisle na sobě tak tvůrci reagují na dobu okolo nás, anebo se jedná o čirou náhodu. Faktem je, že vítězem je u mě stále rumunská Zkouška dospělosti. Farhadi nicméně nenatočil špatný film. Nemá sice takový drive jako Rozchod Nadera a Simin, dokáže ale i tak působivě vygradovat děj a zanechat v divákovi hořkou pachuť. Na Oscara to však za mě není. 7/10 (30.05.2017)

Farhadi sa vždy pýta. A nie sú tú to veľmi príjemné otázky, ale zaváňajú človečinou. Otázka tohto filmu, je podobne, ako v jeho predchádzajúcich filmoch pomerne jasná. Čo by sme robili my na mieste hlavného hrdinu? Film je trefným posolstvom o vnútornej rozpoltenosti. O neočakávanosti a o túžbe vysporiadať sa z traumou. Presahy to má. Je to aj nepríjemné. Pričom väčšina nepríjemných vecí sa deje mimo kamery. Na konci zostáva pachuť smútku a odcudzenia. Aj medzi postavami ale aj voči divákovi. Odpoveď na otázku sa môže koncom ( ten je inak výborný) meniť. A to je účelom. Hosseini je vo svojej úlohe perfektný. (28.01.2022)

SPOILERY. Já jsem tedy nadšením neskákal ani z Nadera a Simin, ale dokázal jsem pochopit, že s Farhadi sbíral ceny. Ale tohle? Už sama zápletka je blbá. Pár se nastěhuje do bytu, kde bydlela šlápota. Krátce na to se tam objeví jeden z jejích klientů, paní domu si s ní splete a majzne jí po hlavě. A tím to vlastně končí. Od té doby se všichni motají v kruhu a nic se pořádně neděje, pokud nepočítám bolestivé pohledy hlavní ženské představitelky, která se z toho ataku nemůže vzpamatovat. To bylo místy ubíjející. V závěru dojde na nějakou konfrontaci, ale i ta byla nudná. Pokud něco stojí za zmínku, tak snad jen Hosseiniho výkon, ale to prostě nestačí. 25% a to ještě s přivřenýma očima. (25.07.2018)