Nepřítel

Je to hodně dlouhý film, vlastně se v něm až tak moc neděje, Auteuil podává svůj standardní výkon, Cluzet nemá prakticky prostor, hudba je tak nenápadná, že ji nepostřehnete... Jenže tohle všechno dohromady skvěle funguje. Garcia předkládá zádumčivý příběh, který vypráví s ideálním odstupem. A dokáže se s kamerou ukrýt za roh, i když jde starostlivý taťka měřit dětem teplotu. A že tahle scéna se dala natočit úžasně blbě, ani nechci domýšlet, jak by ji pojali Patamatové z Hollywoodu. (26.07.2012)

Tento film na mě hluboce zapůsobil. Jde o příběh muže, jenž v jedné zdánlivě banální, ve skutečnosti však mezní životní situaci zaváhal a nikdy se již nedokázal vrátit zpět do normálu. Od té doby před všemi (i před nejbližšími přáteli a rodinou) chrání své křehké ego rostoucí konstrukcí lží a navenek projevovaným stoickým klidem. Zřícení těchto hradeb není schopen ustát a jeho destruktivita dostává volný průchod. Přiznávám, že mi hlavní hrdina byl nesmírně sympatický, a proto mě závěr filmu (způsob, kterým hrdina vyřeší zhroucení svých lží) zklamal - nevěřím, že by člověk v takové situaci skutečně jednal tak, jak film ukazuje. Jisté scény naznačují, že hrdina svůj kolaps řeší uváženě a s rozvahou, zatímco já bych čekal okamžité, zkratkovité a improvizované jednání. Nicméně jde jen o můj pocit a nejsem psycholog. Film rozhodně stojí za shlédnutí a moc se těším, až ho uvidím znovu. 7/10 (01.11.2005)

Opravdu velmi zvláštní film, ale brala jsem v úvahu, že je natočen podle skutečné události a některé situace bylo určitě náročné převést na plátno tak, aby to bylo pro diváka přijatelně srozumitelné. V tom obdivuji vynikající výkon Daniela Auteuila, protože vyjárřit herecky narcistickou poruchu osobnosti není určitě jednoduché. Jean Marc trpěl zřejmě od mládí touto poruchou, která jak bylo vidět, je velmi těžko rozpoznatelná, alespoň podle toho, že ani jeho rodina to nezaregistrovala i přes některé varovné signály. Tady to byla například žena, která přišla manželce oznámit, že ho v registru jako lékaře nenašli. Osobně bych to trochu zkrátila, ale jinak tak depresivní a hrůzný film o člověku, kdy na konci nevíte jestli máte Jeana Marca litovat a nebo nemilosrdně odsoudit, jsem dlouho neviděla a opakovaná projekce už mně určitě nehrozí. (14.01.2015)

Na tento film jsem se vyloženě vyspal, těšil jsem se na něj přes tíživé téma a dlouhou stopáž hodně, ale úplně se to nepovedlo... Tedy po filmařské ani herecké stránce určitě nezklamal. Filmů s Danielem Auteuilem jsem neviděl mnoho, ale i na základě těch mála ho dokážu jako herce obdivovat a jeho dechberoucí ztvárnění postavy „Nepřítele“ Jeana-Marca Faureho si budu určitě dlouho pamatovat. Už jen kvůli Auteuilovi (+ ještě skvělé režii a kameře) nakonec ty 3 hvězdičky musím dát, ale jinak jde o typ filmu, na který já prostě nemám žaludek, abych si ho dokázal užít. Avšak hlavní kámen úrazu spatřuji v nedostatečně propracované psychologii hlavní postavy, které ve výsledku na základě toho, co jsem tu viděl, vůbec nerozumím. A teď upozorňuji, že následují VELKÉ SPOILERY!, které nedoporučuji číst předem těm, kteří film neviděli a zhlédnout se ho chystají: OK, možná Faure vážně neměl na to, aby zdravotnictví dostudoval a v tomto oboru se zaměstnal, ale vůbec nechápu, proč čas, kdy předstíral, že je v práci a jenom se bezcílně poflakoval, nevyužil i na něco užitečného, během dlouhých let si nenašel jiné zaměstnání a ani se o to nepokoušel. OK, možná byl nemocný a svým způsobem už nedokázal žít bez lží, ale působil po celý čas dojmem, že svou rodinu miluje, dělá údajně všechno jenom pro ně a ke konci jeho následující náhlá proměna ve vraha celé rodiny pak teprve moc nedává smysl a spíše odporuje všemu, co jsme o něm dosud věděli. KONEC SPOILERŮ * * * Někdy může být přínos, když film nabízí spoustu otázek a zároveň na ně neposkytuje jednoznačnou odpověď, pokud nastolené otázky mají přesah, jenže tyhle ho nemají a týkají se pouze specifické hlavní postavy. Režisérka, která příběh pojala jako zneklidňující mysteriózní film, bohužel podivné Faureovo konání neobjasnila (a nedala tomuto prostor ani ve videu, kde Faure se rodině snaží své konání vysvětlit a několikrát z něj ukázky vidíme) a ukončila film bez uspokojivého vysvětlení, což zamrzí nejvíc. Mohla z toho být napínavá detektivka nebo psychologické drama, které by šlo pořádně do hloubky a snažilo se objasnit příčiny, ale tato výrazně mysteriózní forma mi nesedla. Ačkoliv je film inspirovaný skutečným příběhem, s politováním musím říct, že mi tu samotný příběh nakonec nepřinesl skoro nic, jenom mě dokonale dvě hodiny deprimoval a pak poslední půlhodinu naštval bez toho, abych se dočkal hlubšího přesahu. [60%] *** PS: Překvapilo mě, když jsem si v zajímavostech přečetl, že v letech 2001–2002 vznikly hned tři filmy (z toho ve Francii dokonce hned 2!) inspirované úplně stejnou osobou. (06.01.2022)

Předplatitel/ka Netflixu, žádající si skrze vyhledávač true crime, dostane ve vygenerovaném seznamu mimo jiné link na francouzský snímek L'Adversaire (Protivník), v pořadí čtvrtý celovečerní film, francouzské herečky a příležitostně režírující scenáristky – auteurky Nicole Garcii (2002). Aby případně tento náhodný divák nebyl zklamán (ano, tento komentář je psán pro ty, kdo si film pustí legálně přes Netflix a neukradnou si ho na ulož to), nutno říct, že nejedná o současné trendové true crime tak typické pro netflixovskou produkci (kupř. Americká vražda: Rodina od vedle) – jak by také mohlo, vždyť ho N. Garcia točila na začátku milénia, kdy beztak na Netflix nikdo ani nepomyslel – své kvality jakožto true crime však tento snímek má, ne že ne (troufám si tvrdit, že tuto poněkud schematickou tvorbu dokonce převyšuje)! Tu nejpřednější tam, kde se filmu daří navodit jistou neproniknutelnost titulního (?) antihrdiny. Nakolik zůstává J.-M. Feury (díky možná životnímu výkonu Daniela Auteuila) nerozřešitelným otazníkem, natolik se dá mluvit o výborném, protože věčně provokujícím filmu. A naopak v okamžicích, kdy by ho bylo možné označit jednoduše za zbabělého (neschopného postavit se situaci, již svým podvodným jednáním vyvolal), egoistického či příliš milujícího peníze, navyklého na určitý standard, film ztrácí na hodnotě. Naštěstí se film takovýmto simplifikacím vyhýbá, neustále je problematizuje, resp. i v morálně odsuzujícím (tedy žádná etická relativizace!) finále se vrací k jisté nezařaditelnosti (neuchopitelnosti) životního osudu páně Feuryho, nečitelnosti jeho osobnosti. Ti, z nás, kteří se neradi nechávají vodit filmem za ručičku (stále mě baví předstírat, že je nás většina), proto musí film ocenit. 80 % (06.04.2023)