Můj život Cuketky

Z Cuketky si uchovám nejspíš vzpomínku na rozpačité tváře maminek maličkých ratolestí, které si bůhvíproč myslí, že každý animáč musí být uzpůsobený tomu nejmladšímu publiku, a pak jsou konfrontované zmínkami o pindíku pana učitele, který rajtuje v paní vychovatelce, nebo velmi nepříjemnými vzpomínkami chovanky dětského domova na smrt svých rodičů. Cuketka ve mě vyvolala velmi rozporuplné dojmy a nemůžu se až tak dalece ztotožnit s velmi slušným hodnocením na ČSFD. Na jedné straně oceňuji nelíbivou, z mainstreamu vybočující výtvarnou stránku, která by slušela svým zneklidňujícím dojmem spíš nějakému hororu, a sedí mi i námět, na druhou stranu mi překáží zjevná přemrštěná naivita, která by se hodila spíš pro myšlení dětí předškolního věku, a celková selankovitost scénáře. I to na pohled rozjívené kápo mezi ústavními dětmi je totiž vlastně uvědomělý a hodný kluk, který by vás rozněžnil, personál ústavu i detektiv jsou vzory ušlechtilosti a zlo je nanicovaté. Můj život Cuketky chce především dojímat a hladit po duši, což mu sice nevyčítám, ale zároveň konstatuju, že to není úplně můj šálek čaje. Celkový dojem: 55 %. (10.01.2018)

Animovaný film o dětech v sirotčinci, ve kterém se sešli potomci feťáků, sexuálních deviantů a dalších podobných existencí. Cuketa sem zapadne, protože hned na začátku tak trochu omylem zabil svou matku – alkoholičku. Přesto ve filmu nechybí humor a nakonec je tu i koňská dávka optimismu a naděje do budoucnosti. Loutková animace mi sedla (trochu toho digitálna tu je také, a nijak neruší) a film je nakonec i rozumně krátký. (30.03.2017)

Můj život Cuketky je animákem pro dospělé a rozhodně jej nedoporučuji pro nejmenší děti. Není ani násilný, ani vulgární, má zkrátka jen silné a dospělé téma dětí z dětského domova. Každé dítě se tam navíc dostalo po vypjatých a povětšinou hnusných zážitcích ze svých rodin. Příběh z počátku vypadá na hodně hutné drama, postupně se ovšem dostaví i humor a film má vcelku pozitivní vyznění. Ze začátku se mi ani animace vůbec nelíbila a musel jsem si na ni postupně zvykat, na konci filmu mi už ale přišla skvělá a výtečně ladila k příběhu a celkové atmosféře snímku. Cuketka opět jen potvrzuje známou pravdu, že to nejdůležitější, co můžeme svým dětem dát, je naše absolutní pozornost a láska. Děti jsou nesmírně silné a zvládnou to i bez nás, ale neobejde se to s hlubokými šrámy na duši, které si pak nesou mnohdy celý život. (18.08.2020)

Takmer dokonalý príklad z Francúzka na to, že k tvorbe („nakresleniu“) jednoduchého ale oveľa silnejšieho príbehu nepotrebujete veľa. Avšak je potrebné povedať, že film o „Cuketovi“ by nevzniklo, keby tvorcovia v sebe nemali hlboké city. Najväčší plus je to, že tento príbeh je tak šikovne spracované, že dokáže osloviť nie len dospelých. „Animáku“ je možno vyčítať v podstate (hlavne) len to, že prostredie „detského domova“ miestami zobrazuje až príliš dokonale. Skromné a sympatické vedľajšie postavy. Príbeh, ktorý je z veľkej časti reálny a dotkne nielen oči. Osobné hodnotenie: 82% (****) (24.10.2018)

Lidský film pro trochu starší děti dokládající, že není vždy nezbytný všudypřítomný boj se zlem, nejsou nutné akční scény, kouzla a tak. Pěkný snímek se dá natočit i poklidně: sem tam vidíme atmosférický delší záběr na celkovou situaci, jindy třebas i prostřih na ptáčky. A to vůbec nemluvím o originálním scénáři a zdařilém výtvarném zpracování. (15.02.2018)