Raw

Aneb láska prochází žaludkem...... Režijní debut francouzské režisérky Julie Docornau, Raw, je relativně netradiční alternativa k žánru coming-of-age filmů, kde je motiv dospívání a ztráty nevinnosti až druhořadou složkou. Prvotní je zde totiž byť jednoduchá, zato nechutná premisa: mladá vegetariánka Justine začíná studovat na veterinární škole, kde shodou okolností studuje i její sestra – a jakožto nováček musí povinně podstoupit krvavý 'přijímací rituál', při němž je zároveň donucena sníst syrovou králičí ledvinu – důsledkem toho se v ní probudí nečekané a dosud nepoznané pudy: neutuchající hlad po syrovém mase. To může vyznít lehce absurdně, jenže Julie Docornau se navíc snaží Raw autenticky vybalancovat na pomezí psychologického dramatu o dospívání, což se jí daří na výbornou. Snímek tak uvažuje o krvežíznivé touze po mase/kanibalismu na úrovni jakési analogie či metafory k motivu dospívání, kde se zlomové životní momenty (první sex, nástup na vejšku, hledání vlastní identity) řeší výhradně skrze tělesné zážitky, a to častokrát velice extrémní a emočně destruktivní...... Nelze se taky moc čemu divit – Raw je již z principu koncipován jako neuvěřitelný sadomaso a silně živočišný film, který své protagonisty obnažuje až na kost (DOSLOVA) díky čemuž získal pověst filmu, u něhož diváci při projekci mnohdy buď utíkají ze sálu, anebo je popadají mdloby. Já sám musím uznat, že mám celkem dost nakoukáno, a viděl jsem všelicos – nicméně tady jsou častokrát vyobrazeny tak neskutečně explicitní scény, při jejichž sledování jsem buď odvracel zrak, anebo se mi chtělo upřímně zvracet – a naopak jsou zde i primárně na efekt dělané scény, které jakoby Julie Docornau točila na truc, jen aby dodržela tradice a obyčeje francouzské extremistické kinematografie – a tou je šokovat za každou cenu. Raw je tak ve výsledku extrémně provokativní a silně nekomfortní zážitek, který vám nejenom nebude po chuti, ale rovnou vám obrátí žaludek naruby. Jinak jde o delikátní žánrovou lahůdku, kterou si žádný filmový fajnšmekr nesmí zapomenout přidat na své menu. HLAD JE STOPRO ZARUČEN. Slabším povahám však radím si na filmovým jídelníčku objednat jiný pokrm. Garance Marillier je mimochodem doslova k sežrání...... [VERDIKT: 8,5 syrových flákot z 10. Nejlepší reklama na vegetariánství, co jsem za poslední dobu viděl. Hannibal Lecter může závidět 🥩] (30.10.2021)

Raw treba vnímať skôr ako psychologický film, ktorý sa snaží a miestami aj pôsobí ako horor, avšak v konečnom ponímaní pôsobí ako kontroverzný film, ktorý však nešokuje ako povedzme Antichrist a zároveň nie je tak odpudivý ako Miluji té k sežrání. Celkom dobre zvládnuté herecké výkony dvoch sestier, ktoré sa "prejavili" až potom, ako opustili bezpečie domova a odišli študovať na vysokú školu. Celkovo je film zvládnutý pomerne dobre a stojí za pozretie, avšak určite však nezanechá dojem ako povedzme spomínaný Antichrist. (20.05.2018)

Hodně divný, nechutný a nezdravý film, s hodně hezkou subtilní holkou v hlavní roli, což je myslím zajímavý kontrast. Pí rejžová bude asi hodně svérázná baba, když si tuhle zvrácenou záležitost i sama napsala. Po filmařské stránce to není žádné veledílo, taky mě strašně štvala tupá stádnost života v kampusu a některé pasáže jsem občas úplně nepochopil (třeba co mělo znamenat to srocování a čumění studentů v přikrývkách na konci), ale tleskám každému aspoň trochu podařenému vybočení z průměrnosti hlavního proudu, no a tohle se fakt povedlo. Vzdáleně příbuzná záležitost: https://www.csfd.cz/film/69880-miluji-te-k-sezrani/prehled/ (31.08.2019)

Vyprázdněnej bizár, kterej by sám sebe nejraději viděl jako intelektuální artovku. Tak to bohužel. Nesympatický casting vás hned ze začátku pleskne jako mokrej hadr po čuni a drží se po celou dobu filmu. Do toho přehnané chování studentů veteriny a typicky francouzská teatrálnost a přehrávání. Nesmíme zapomenout na nechuťárny z pitevny, sexuální výstřelky a další pokusy diváka šokovat, což ale spíše poukazuje na režisérské tápání. Rodinný kanibalismus je sice lákavé téma, ale asi bude lepší, když zůstane ve vesnickém prostředí texasu. Jak říkám, prvoplánovitej fuj. (25.03.2018)

Je to bizár, ale zábavnej a daří se mu překvapovat po celou stopáž. Navíc umě balancuje mezi školním dramatem a kanibalským hororem. Je to francouzský, takže nahotou se nešetří a tvůrci občas servírují docela kenty, na druhou stranu mi nic z toho nepřišlo samoúčelné a první lidská ochutnávka byla velice hezky vypointovaná. Hlavní herečka je super. Věřil jsem jí ustrašenej ksicht šedý myši i hladovej pohled predátora. A překvapilo mě, že ve Francii jedou stejně debilní vysokoškolskou šikanu, jak v americkejch filmech. (10.10.2017)