Raw

Viděno ve vazbě na Titane, tady je vidět že je to debut, režisérka začíná, ale i zde jsou hezky vidět témata, která ji zajímají a kterým se ráda věnuje. Opět jako u Titane je dobré si odmyslet škatulku horor, to je zbytečné tady hledat. Ústřední filmové téma je zajimavé, a pěkně zpracované, celý děj je takový polosnový a polobizarní, některé věci se odehrávají pouze symbolicky, nikoli skutečně, respektive ty rozdíly mezi snovou metaforou se stírají a splývají. To se mi na tom líbilo, ale chápu že právě tohle může někoho iritiovat. Nicméně za mne dobré, prostě je to audiovizuální dílo, čert vem naraci. Celkové rozuzlení je pěkné, ne úplně šokující, vlastně očekávátelné, ale stejně fajn zpracované. Beru to tak, že je to debut, a proto je mi sympatické, že se režisérka spíš držela při zemi a nesnažila se za každou cenu vytvořit po všech směrech naprosto brilantní a novátorské dílo. Nicméně má našlápnuto na hodně zajímavou kariéru a tvorbu, což ostatně navazující Titane jen a jen potvrzuje. 7/10. (28.05.2023)

Tak dlouho jsem čekala na tuhle lahůdku a konečně jsem se dočkala. Ani nevím, co se mi líbilo nejvíc. Všechno bylo tak skvěle provázané, že z toho vznikl epesní celek. Vegetariáni a zároveň kanibalové, kteří jsou navíc veterináři. Nápad století. Výborně to do sebe vše zapadlo. Navíc nikdo ze zúčastněných se nestyděl ukázat víc, než je třeba a to jen umocnilo celou autenticitu filmu. Já jsem nadšená. Jediné upozornění, které je třeba zmínit: nepouštějte si to u jídla. (04.06.2017)

Raw je chladné a místy velmi krvavé drama o dospívající vegetariánce, ve které jistá událost probudí chuť po lidském mase. Film s takovou tématikou jsem dosud neviděl a musím říct, že se jedná o minimálně zajímavý zážitek, který ale nejen že není pro každého, ale vlastně je spíš jen pro lidi se silným žaludkem. Hlavní postava je vcelku sympatická a je zajímavé ji sledovat při jejím vývoji v kanibalku. To vše se odehrává v prostředí zdravotní školy, které tomu dodává ještě větší porci chladné atmosféry. Krvavých scén tu vlastně ani není tolik, ale když už tu jsou, tak dokáží být hodně intenzivní (při jedné se mi udělalo špatně, to se mi u filmu stalo historicky poprvé :D). Konec filmu má navíc poněkud zajímavou pointu, která mě opravdu donutila s ne úplně příjemnému zamyšlení, ale abyste to pochopili, musíte opravdu vidět celý film. Nicméně slabším povahám bych ho určitě nedoporučoval. (21.05.2018)

Nemusím mít úplně všechno, říkal jsem si několikrát během projekce. Evropská černohumorná artovka o tom, jak dívka vstupující na vysokou školu poznává sebe samu a svou roli ve společnosti. A francouzská režisérka Julia Ducournau k tomu používá dost netypické cesty, ovšem ve výsledku je žensky jemná, intimní, autentická, neotřelá. Neuhne, když jde do tuhého, až na kost, chcete-li. Otázka, zda to divákovi stačí. Hlavní hrdinka, která mimochodem hraje skvěle, své stěžejní životní nástrahy řeší výhradně přes tělesno. Těch témat je přespříliš (šikana, kanibalismus, anorexie, homosexualita, vegetariánství), přesto onen rozklad příčetnosti hlavní hrdinky má něco do sebe. Holt Francie jiná. Zase. (11.06.2018)

Pár drobných nechutností sa našlo, ale žeby som z nejakého olizovania očička, odhryznutia líčka či obhryzovania prstíka išiel odpadnúť, to asi sotva. Čakal som od toho viac teda. Nijaký veľký hororový kinozážitok som si z toho neodniesol. Dokonca to viac vnímam ako komédiu (scénka s vysmiatym dedkom v nemocnici pobavila ako už dlho nič). Asi najväčším plusom snímku tak ostáva to, že som po nekonečnej sérii duchárin konečne videl v kine niečo nevšedné. (09.04.2017)