Na sever Severozápadní linkou

Alfred Hitchcock opravdu JE režijní mistr, který v mnoha ohledech předběhl svou dobu, líbí se mi jeho práce s kamerou, diváckými emocemi i pečlivá gradace napětí, zvláště zde. Přesto pokud bych měl jeho filmy hodnotit na úrovni čistě konzumního diváka, který si sedne před obrazovku s pytlíkem popcornu, nemohu říct, že bych se stoprocentně bavil. Speciálně North by Northwest obdivuji pro chytrý a dynamický příběh, výborné vyjádření paranoi a svěží tempo bez potřeby "klasických" úvodů (které mi např. na Psychu a Ptácích docela vadily) - což je mimo jiné i dosti nadčasové... North by Northwest je přímý předchůdce moderních akčních filmů pohybu a perlou své doby, proto těch pět hvězd dát prostě musím. 9/10 (28.11.2008)

Hitchcock vytáhl další zajímavý nápad a precizně ho realizoval – od začátku jasný drive a poutavý otazník s identitou, na svoji dobu špičková filmařina a atraktivní střídání lokací, Grant charisma level 007, vtipný flirt a sexy blondýna. Je hustý, jak moc udělá H. drama prakticky z ničeho: práškovací letadlo na Prairie Stop. Pomalu si doháním ty největší hity jeho filmografie a musím spokojeně říct, že zatím žádná nadhodnocená nuda. (20.03.2022)

Možná od filmů Alfreda Hitchcocka očekávám hodně, ale tentokrát se mi bohužel nedostavilo to, co jsem očekával, nebo alespoň ne v očekávané míře. Téma nespravedlivě obviněného muže na útěku sám Hitchcock rozvinul v jiných filmech lépe, zápletka je naivní a odhadnutelná, záporáci mají strašně málo prostoru a napínavých, humorných i romantických scén je na více než dvouhodinovou stopáž málo. Pár skvělých scén (jízda v opilosti, letadlo, závěr v Mount Rushmore), skvělé herecké výkony (mezi Grantem a Saintovou to jiskří, avšak mají málo společných scén) a zručnou režii to má, jen jsem prostě (jak už jsem na začátku napsal) čekal víc. Film jsem viděl rád se spokojeným nostalgickým úsměvem i když nakonec musím říct, že IMHO zestárl a sám Mistr napětí jej několikrát překonal. 60%. (10.11.2012)

Kluk dívající se na zázrak. Teda spíš, čekající na zázrak. Nad hlavou mu lítá otazník, hoří jako pochodeň- nedočkavostí. Jeho úsměv balancuje někde mezi křečovitostí a tajemnem. Myšlenka "Je to divnej Hitchcock" odlítá jako motýl do prostoru. Nemává, mrcha. Přilétá letadlo, práškuje. Super! Cary Grant běží jako o závod a kamera taky. Kluk má po dlouhé době nefalšovaně otevřenou pusu, nikoliv od zívání, ale od údivu. Tak to má být. Alfred posledním klíčem otevírá dvěře do kina se jménem Bizar. Tam to dokončí. Kluka nudou zastřelí. Ten jen dí: "Už nikdy víc!" (06.09.2009)

Těžko tenhle film posuzovat současnými měřítky a nároky na řádský horror, ale fakt musím uznat, že Hitchcockovi se podařilo bez dnešních velkých trikových výdobytků a možností zachovat něco, co je podle mě "trik-netrik" pro to správné napětí nezbytné a to je atmosféra. Když například Grant čeká na té opuštěné silnici mezi poli, nikde nic a nikdo - to je právě to ONO. Na druhé straně jeho zběsilá jízda v opilosti s očima navrch hlavy - to vypadalo jako parodie a dost komická. (13.06.2005)