Psycho

Psycho si u mě prodělalo svůj složitý vývoj. Viděl jsem ho prvně ani ne náctiletý v úzkém sledu s barevným remakem. A jako malému prckovi se mi pochopitelně novější verze líbila více, ale vlastně oba filmy jsem považoval za obyčejnou nudu. Dokonce jsem to tu i měl chvíli neuváženě hodnocené s nějakým trapným komentářem. Léta plynula a já jsem se k Psychu dostával hlavně skrze hudbu. Ta je totiž dost možná tím nejlepším, na co bílé plátno do té doby kdy narazilo a v mém hodnocení klidně může znamenat i dvě hvězdičky. Úvodní téma i skladba Murder jsou totiž v rámci filmové hudby v pravdě revolucí. Žádná rozmáchlá romantická témata, žádná vlezlá melodie, ale výrazná ostrá rytmizace, velmi expresivní projev, dokonalé zvládnutá řemeslná stránka, na tu dobu nevšední nástrojové obsazení, to vše způsobuje, že soundtrack k Psychu je plně uznáván i v hudebně akademických kruzích. Nejsou to však jen tyto dvě skladby, ale i zbytek hudby má dokonalou funkci, když už ne na samostatný poslech, tak v rámci filmu, u něhož naprosto ukázkovým způsobem podporuje napětí a budovanou atmosféru. Jak Hitchcock chtěl původně Psycho úplně bez hudby, tak si myslím, že bez Bernarda Herrmanna by Psycho nebylo vůbec ničím. Je to totiž vlastně jen relativně normální krimi thriller (byť s velmi sugestivní kamerou), který má několik nezapomenutelných styčných bodů, které skvěle fungují i dnes. Ale až hudba z něho dělá něco výjimečného. Samotný začátek mě příliš nepřesvědčil, ale zhruba od scény výměny auta, se tempo filmu nezastaví a i když se byť zdánlivě nic zásadního neděje, filmu se daří držet diváka v napjatém očekávání věcí budoucích. A přesto mám trochu problém brát Psycho jako nějakou bombu. On je to film vlastně strašně komorní a až na pár scén ne příliš výrazný. I z pohledu dnešního diváka je sice například fakt zabití hlavní postavy v půlce filmu nevídaný. Přesto člověk, který nešel v roce 1960 na premiéru a vidí Psycho až dnes, nemá úplně šanci plného docenění, neboť viděl již stovky plagiátů. Ale tak už to holt bývá u podobně vlivných filmů. (19.07.2013)

Ano, pise sa rok 2009 a videla som konecne aj tuto klasiku. Uz som si pomaly zacinala mysliet, ze starsie filmy a klasiky u mna nejako zvlast nezaboduju, ale konecne som trafila aj ja klinec po hlavicke. Uf, na tu dobu vynikajuci thriller. A Anthonymu Perkinsovi by som uverila cokolvek. Damy, vsak to bol fesacisko? :) (22.08.2009)

Z dnešního pohledu těžko přistupovat k filmu, který je tak zásadní, že každý zvrat a ikonická scéna je známa do bodu, že víte vše o tomto filmu, než se dostanete k jeho zhlednutí. Ale pokud se dokážete na Psycho podívat a u toho předstírat, že nic o tom filmu nevíte, tak pak teprve pochopíte jeho úžasnost, skvělost, nadčasovost a celkové kvality. Můžeme se bavit o nejasné nátuře, co je film zač, jaký je jeho žánr, děj a zápletka, což celé sledování umocňuje. Můžeme se bavit o všech krásných paralelách a nepatrných tématech, či ironii osudu. O krásné přímočarosti, která je precizně provedena, díky čemuž vám servíruje zajímavé, uvěřitelné a poutavé postavy v nečekaných situacích. Nemluvě o všech hereckých výkonech a ztvárnění postav, kde vyčnívá hlavně Norman Bates. Můžeme se bavit o spoustě nepopiratelných kvalitách Psycha, ale podstatné je, že jde o neuvěřitelně poutavou, překvapivou a napínavou podívanou až do samotného konce, která má i jedny z nejlepších a nejdokonalejších finálních záběrů a prolnutí. Jen škoda toho až moc doslovného proslovu, který vše na konci přílišně vysvětluje a nezestárl s takovou grácií jako celý zbytek snímku. (05.02.2023)

Předesílám, že jsou to lepší 3*. To, co tenle film dělá talkovým "ternem", je hudba. Dívala jsem se na to v kině, se spolužáky kolem sebe, a nemálo z nich sebou při vraždě soukromého očka škublo, jak se vyděsilo. Ale to hlavně kvůli té hudbě. Bohužel mě to nechalo chladnou, což je rozhodně škoda. A dalším problémem bylo, že mi skoro od začátku bylo jasné, jaký bude konec. Myslí ale, že tenhle film patří do kolonky "must-see", takže vůbec nelituju, že jsem v rámci Projektu 100 na něj zašla. Ale poslední scéna (ještě než tam skočí titulky), ta byla opravdu úžasná. (18.12.2009)

Kus kvalitní filmařiny. Téma snímku mě oslovilo už v Santově zpracování z roku 1998 a od té doby jsem měl chuť zhlédnout slavný (a zde na čsfd velice dobře ohodnocený) originál. Snímek stojí hlavně na Hitchcockově režii, napínavém příběhu, hereckém výkonu Anthonyho Perkinse a správné hororové atmosféře (na tom má také nemalý podíl výtečná hudba). Bohužel mě však dost zklamala práce kameramana a střihače. Vraždy byly necitlivě pouze naznačeny (hlavně ta první) a příliš dlouhým záběrem na mrtvou Marion, při kterém jsem si bohužel nemohl nevšimnout zcela nepřehlédnutelného mrknutí mrtvoly, si u mě film taky moc nepřilepšil (takové detaily často kazí celkový dojem z filmu; zvlášť u tohoto žánru). Takže z mého pohledu to budou "jen "4*, ale v každém případě doporučuju; pro fanouška hororu asi nezbytnost. (16.03.2009)