Okno do dvora

Snímku dominují dobré herecké výkony, hustá atmosféra a slušná dávka napětí. I romantická linka je zajímavá. Hodnotím však pouze 4*, protože konec filmu, přes všechno napětí, mi prostě přišel nelogický a nejasný (jak našel pan X byt pana Y, když ho předtím jenom zahlédl v okně a nikdy předtím v tom domě nebyl, nemluvě o tom, jak se do toho bytu vůbec dostal? ; kdo byla žena Z, která oné inkriminované noci odcházela s panem X a jaký byl její osud, když o ní pak už nepadla ani zmínka?). (25.04.2010)

"I'm not much on rear window ethics." Moc bych si přál napsat k "Oknu do dvora" nějaký moudrý a zároveň krásný komentář, protože jenom takový a žádný jiný, by si tenhle mistrovský thriller zasloužil. Obávám se ale, že vzhledem k mým omezeným spisovatelským schopnostem, bych ho nedokázal stvořit k mé úplné spokojenosti. Spokojím se tedy pouze s konstatováním, že jde o jeden z mých nejoblíbenějších Hitchcockových filmů; že J. Stewart je jako příležitostný šmírák neodolatelný; a že G. Kelly je tak nadpozemsky nádherná, že jsem to nevydýchal dodnes :-). Právě kvůli ní, a jí podobným kráskám z let dávno minulých, tak moc miluju staré filmy. (05.11.2004)

Hitchcock by se asi nikdy nespokojil s obyčejným thrillerem, či "normálním" kriminálním případem a tak není divu, že i v Rear Window si zkusil něco nového a natočil celý film z jediné místnosti a ještě k tomu přes okno. Příběh je založen na zvídavém a charismatickém J. Stewartovi, který neustálým špiclováním lidí za oknem odhalí nekalé praktiky jednoho ze sousedů... Děj graduje jako boží mlýny (=pomalu, ale jistě) až do klasicky-Hitchcockovského vypjatého finále, režijně je to velice precizní a příkladná práce. Bohužel pro diváka zmlsaného dnešními hutnějšími a intenzivnějšími thrillery, které vyvolávají nátlak přímo na samotného diváka, než pouze na postavy ve filmu, se může Okno do dvora zdát poněkud vlažné... 8/10 (12.12.2008)

Je zbytečné psát o tom, v čem je tento originánlní Hitchcockův thriller skvělý. Spíše bych chtěl upozornit na jeho největší slabinu, kterou je podle mě hudba. Tentokrát se pera chopil Franz Waxman a jeho kompizce se skutečně hodí do prostředí, v němž se film odehrává, ovšem nehodí se k samotnému příběhu. Velká škoda, že si tehdy taktovkou nezamával Hitchcockův dvorní skladatel Bernard Herrmann. Schválně jsem si zkusil pustit skladbu Temptation z Herrmannova Psycha k jedné ze scén, kdy se hlavní hrdina v noci dívá dalekohledem do "onoho" bytu, a atmosféra byla opravdu mrazivější. (07.06.2004)

Náš privát s Peťanem na škole měl také okna do dvora. Když nás po prvním měsíci sousedi přestali zdravit a domácí mě jednou přivítal slovy "včera jsem tě tu viděl s tou malou", nabyli jsme přesvědčení, že celá pavlač zřejmě trénuje na olympiádu ve šmírování. Podle nás by v soutěži družstev neměla konkurenci. Začali jsme zbrojit smíšeným pěveckým čtyřhlasem, který zkoušel výhradně po půlnoci při otevřených oknech, do programu každé návštěvy zavedli povinnou promenádu po balkoně v negližé, velmi oblíbené se staly noční golfové turnaje, přímé přenosy nočních přenosů z NHL a zakončení proběhlo ve slavnostním duchu na samotném dvorku, kde jsme kompletní domov důchodců málem vykouřili při nevinném grilování. Nakonec se to všechno obešlo bez vraždění, ale já teď už zatraceně dobře vím, jak důležité jsou k životu závěsy. (06.02.2013)