Mrtvá a živá

V Hitchově Rebecce vynikne zejména podobnost románu Du Maurier se stěžejním dílem Brontë Jane Eyre. Nikoli náhodou hraje Joan Fontaine hlavní role v obou těchto hollywoodských gotických románech krátce po sobě. Bohužel ale ani ona, ani Olivier v Rebecce nijak nepřekročili dobovou manýru. Seriál z 90. let byl sice také slabý, ale v některých aspektech byla jeho dramatizace mnohem zajímavější, než scénář hollywoodského týmu hvězd. Nicméně látce zkusím dát šanci ještě jednou, pro změnu na Netflixu. (08.10.2021)

Režisérov americký debut dopadol prekvapivo na výbornú. Môže zato asi spojenie so svojim životným súputníkom, producentom Davidom O.Selznikom. Naproti svojim britským mestským kriminálkam si vybral román Daphne du Maurier a zrejme sa pevne držal jeho deja, minimálne gotická atmosféra je veľkým prekvapením v porovnaní s predchádzajúcou tvorbou a necháva nás v očakávaní niečoho nadprirodzeného. Škoda, že niekedy Hitch neokúsil aj historický alebo kostýmny film. VIDENÉ ZNOVA 7/20: Tak som si pozrel Rebeccu cca rok po prečítaní predlohy a ide pre mňa o dôkaz toho, že aj takmer doslova adaptovaný scenár sa dá pretaviť do výživného filmu bez toho, aby výsledok nepôsobil literárne a umelo. (07.06.2012)

Tento snímek je od ostatních Hitchcockových filmů velmi znatelně odlišný a až do konce líbánek je i krajně nezajímavý. Naštěstí se děj celkem příjemně a nepříliš očekávaně vyvíjí a s narůstající stopáží se stává více a více zajímavý. Ústřední herecké duo je poměrně sympatické. Z každého záběru je brutálně cítit filmový ateliér, což jinak pěknému prostředí sráží na kráse. Taktéž by neuškodila ještě o malinko temnější atmosféra. Lepší tři kousky. (04.09.2017)

Simultánny preklad je strašná vec, ktorej by sa pravdepodobne podarilo zabiť takmer každý film. Som rada, že v tomto prípade to nevyšlo a vydržala som do konca. Nečítala som predlohu a ani som presne nevedela na čo sa dívam. Naozaj dobre spracovaný príbeh o posmrtnej existencii, o boji za seba. Každý z nás sa snaží občas precikať niečí obraz. Som rada, že občas sa to podarí, aj keď to vlastne nevyšlo... (30.07.2006)

Nejako nemôžem prísť na chuť filmom maestra Hitchcocka. Zrejme to bude kvôli tomu, že veľa režisérov, ktorí prišli po ňom, sa učili práve na jeho filmoch, on im bol inšpiráciou a tak po všetkých tých novších filmoch mi už tie jeho nepripadajú ničím výnimočné, s výnimkou Psycha. Toto je jediné jeho dielo, ktoré dostalo Oscara za najlepší film, takže som čakal niečo výnimočné, okrem spracovania aj silný príbeh, no ten je celkom jednoduchý a vďaka prehnanej stopáži nudný. Odkedy prídu mladomanželia do sídla Manderley, tak si mladá pani len zvyká na nový veľký dom a popri tom stále myslí na mŕtvu bývalú pani domu. Nič zaujímavé, dramatické, či thrillerové sa nedeje, všetko je v pohode, no ona sa správa, ako keby za každým rohom bolo strašidlo a tá afektovanosť Joan Fontaine mi išla dosť na nervy. Čakal som, že aspoň na koniec nás čaká nejaké prekvapenie, zvrat, čokoľvek zaujímavé, no nič také, záver je tiež o ničom, bez nejakej pointy. Nič hodné zapamätania tento film nemal. (01.12.2015)